Před čtyřmi měsíci jsem odcestovala za prací do Pekingu. Bylo to, a vlastně pořád je, jedno velké dobrodružství, a zatím se mi tady velmi líbí. Všechno je tak jiné už tím, že přijedete a nejste schopni si přečíst žádný nápis, nejste schopni zajít do obyčejné restaurace a objednat si, nejste schopni si o nic říct, pokud ovšem zrovna neovládáte čínštinu. V Pekingu totiž moc lidí anglicky nemluví.
Protože ráda běhám a nechtěla jsem se tohoto koníčku úplně vzdát, vyhledávala jsem na internetu různé akce a skupiny spojené s během a narazila na tenhle závod. O závodě jsem se dozvěděla díky jedné běžecké skupině, která je převážně tvořená cizinci žijícími v Pekingu. Běh dostal anglický název Beijing Long Distance Running Festival, ale nejdelší vzdálenost, která se dala běžet, bylo 10 km ... ehm, pod pojmem long distance neboli dlouhá vzdálenost si představuji poměrně delší závody, ale to jsou prostě Číňané.
Přišel den D, start závodu byl naplánován na 8:00 ráno a nacházel se v samotném srdci Pekingu, přímo na náměstí Nebeského klidu (天安门). Kapacita závodu činila 20 tisíc běžců. Díky dosavadním zkušenostem jsem si říkala, že musím vyrazit včas, 20 tisíc lidí je hodně, metro bude přeplněné a všude fronty ... ale asi jsem zapomněla, že jsem v Číně, kde 20 tisíc lidí není nic. Opravdu. Metro bylo poloprázdné a když jsem dorazila na start a před tím prošla všemi bezpečnostními kontrolami bez jediné fronty, k mému údivu to náměstí, které má rozlohu 440 000 m2, vypadalo, že je prázdné.
Na startu panovala pravá předstartovní atmosféra, hrála muzika, probíhala společná rozvička a do hry vstoupila i mírná nervozita. Všichni se bavili a těšili na závod. Navíc počasí se zdálo, že se alespoň pro dnešek umoudřilo, bylo krásné jarní ráno a minimální smog. Na startu jsem si ještě ani pořádně nezavázala boty a už ke mně přišel trochu nesmělý Číňan, jestli se s ním nevyfotím ... samozřejmě, že jsem souhlasila, pokud mu to udělá radost, tak proč ne.
Pak přišel startovní výstřel a závod odstartoval. Nevím, zda tomu můžu vůbec říkat závod, nikdo jsme totiž neměli měřící čipy. Nejdřív jsme oběhli celé náměstí Nebeského klidu a pak se vydali po šestiproudé silnici směrem k Chrámu Nebes (天坛). Všude kolem bylo tolik místa, jak silnice byla široká.
I když nejsem zrovna žádný extra běžec, běhání mám strašně ráda, dává mi pocit štěstí, ale přiznám se, že co jsem přijela do Pekingu, tak jsem neběhala skoro vůbec, hlavně kvůli kvalitě ovzduší. A běhání v posilovně na pásu není nic pro mě, je to ta nejnudnější a nejméně utíkající aktivita, kterou si jen umím představit.
Běžela jsem pomalu, na třetím kilometru mě však strašně začalo píchat v boku, říkala jsem, to teda brzo, ale přeci to nevzdám, navíc atmosféra na trati byla vynikající, všude spousta lidí, kteří přihlíželi a fandili, a také spousta policistů dohlížejících na bezpečnost závodu. Místy byla trať závodu vytyčena jen policisty. Běžela jsem dál, na 5. km byla občerstvovací stanice, napila jsem se a zase se mi běželo dobře. Pak přišla očekávaná menší krize na 7. km. Když jsem probíhala kolem mety 9 km a všichni fandili, říkala jsem si, tohle je přesně důvod, proč mě baví běhat. Chybělo posledních pár stovek metrů a přišel vběh na stadion. Kvůli bezpečnosti tam sice nesměli být žádní diváci, ale hrála hudba a všichni oslavovali, že jsou v cíli.
Nestačila jsem se ještě pořádně ani vydýchat a už mě zase oslovili další Číňané, zda se s nimi nevyfotím, souhlasila jsem. Když to viděli ostatní, také se se mnou chtěli vyfotit, takhle jsem poskytla fotografii asi dalším 2 Číňanům a 2 Číňankám. Číňané mají prostě cizince rádi.
Domů jsem odcházela s velkým zážitkem, běžet centrem Pekingu za slunečného počasí, v nepopsatelné atmosféře, to se mi asi hned tak podruhé nepovede. A výsledný čas? To přece není vůbec důležité ...
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
