Co tě před čtyřmi lety přimělo k tomu, že jsi začal s vytrvalostním běháním?
Chtěl jsem mít stálou aktivitu. Ale zpočátku jsem neměl v plánu se vytrvalostnímu běhu věnovat vážněji. Běháním jsem si zlepšoval fyzičku na fotbal, který jsem v té době hrál. O účasti na maratonu nebo půlmaratonu jsem v té době nepřemýšlel. Po nějaké době jsem však s fotbalem skončil a začal se víc věnovat běhání.
Lukáš NevařilLukáš Nevařil se narodil roku 1993 v Třebíči. S běháním začal v roce 2012. Od té doby si stihl vytvořit osobní rekord 3:04 na maratonské trati a 1:22 na půlmaratonu. Doposud se zúčastnil tří maratonů, sedmi půlmaratonů a dalších vytrvalostních závodů. V letošním roce se chce zaměřit hlavně na desetikilometrovou trať. Studuje na Českém vysokém učení technickém v Praze. |
Proč jsi dal přednost běhání před fotbalem?
Jedním z důvodů byl můj odchod do Prahy, kde studuji. Na fotbal jsem neměl čas, ale běhat jsem mohl, kdykoliv mi to vyhovovalo.
Motivovalo tě k vytrvalostnímu běhu ještě něco dalšího?
Byla to jedna z mála možností pravidelné aktivity, která se mi nezdála tak časově náročná. Zároveň jsem nebyl vázaný na nikoho dalšího. Roli také sehrálo to, že jsem chtěl zhubnout, což se mi během prvních pár měsíců o deset kilo podařilo, běh navíc prospíval mému zdraví. Dříve jsem měl dýchací problémy, běhání můj stav v tomto ohledu výrazně zlepšilo. Postupně mě to také čím dál víc bavilo.
Zajímal ses během svých začátků o techniky běhu, o to, jak zefektivnit trénink a podobně?
Nečetl jsem žádné běžecké knihy, ale navštěvoval jsem běžecké stránky na internetu, kde jsem našel užitečné rady. Zajímaly mě tréninkové plány a zkušenosti starších běžců.
Jak vnímáš běh dnes?
Běhání už neberu pouze jako sport, je to pro mě činnost, které se snažím svůj život uzpůsobovat. Aktivity během dne se snažím plánovat tak, abych měl na běh každý den vyhrazenou alespoň hodinu. Jedu-li někam na týden nebo delší dobu, beru si běžecké věci a na běhání si čas najdu.
Když máš například hodně školních povinností, dokážeš při běhu vypnout a nemyslet na ně?
Ano, při běhu si dokážu vyčistit hlavu. Po celém dni stráveném ve škole nebo práci je pro mě běh psychickým uvolněním. Jelikož vím, jak mě běh dokáže v tomto ohledu pomoct, stane se někdy, že odmítnu večerní posezení s přáteli a raději si jdu po vyčerpávajícím dni zaběhat.
Jak moc je pro tebe důležité prostředí, ve kterém běháš? Dokážeš se při běhu uvolnit stejně dobře ve městě jako v přírodě?
Samozřejmě běhám raději v přírodě, ale jelikož se k běhání v pracovních dnech dostanu až večer, jsem minimálně během zimy odkázán na místa s umělým osvětlením. Parky sice nejsou tak osvobozující jako lesy u nás na Vysočině, ale je to pro mě vhodná náhrada.
Pomýšlel jsi, když jsi s běháním začínal, že se v budoucnu zúčastníš závodů?
Začal jsem nad tím uvažovat až v době, kdy běh za něco stál. Musel jsem věřit, že daný závod buď dokončím, nebo dosáhnu cílů, které jsem si před závodem stanovil.
S jakými cíli jsi nastupoval ke svému prvnímu maratonu?
Samozřejmě jsem chtěl závod dokončit, ale na start jsem šel s tím, že čas tři hodiny a dvacet minut musím pokořit. Rozhodně jsem se nechtěl na trati trápit čtyři hodiny, protože jsem v té době běhal půlmaratony pod hodinu a půl. To by pro mě bylo zklamání. Proto jsem si věřil, že uvedený čas je reálný. A taky se mi to podařilo.
Překvapil tě maraton něčím?
Nečekal jsem, že mi bude po závodu tak špatně. (smích)
Věděl jsi hned po doběhu, že se v budoucnu zúčastníš dalších maratonů, nebo jsi potřeboval nějakou dobu k namotivování?
Pokoření maratonu mě naopak motivovalo, hned jsem si našel nominační kritéria na mistrovství republiky v maratonu. Jako cíl jsem si stanovil kvalifikovat se na mistrovství republiky.
Podařilo se ti to?
Nominační kritéria jsem splnil hned tři týdny po svém prvním maratonu časem z půlmaratonu. Na mistrovství republiky jsem skončil osmačtyřicátý z pětašedesáti. Úroveň na tomto závodě je velice kvalitní, a to čeští vytrvalostní běžci nepatří ke světové špičce.
Dá se říci, že ses hned po svých běžeckých začátcích dostal do stadia, kdy si nechceš závod jenom užít, ale radši běžet nadoraz a pokusit se zaběhnout kvalitní čas.
Po maratonu bolí člověka celé tělo. Proto jsem si řekl, že nemá cenu se šetřit nebo si závod jenom zkusit doběhnout. Rozhodl jsem se rovnou pokusit o dobrý výsledek.
Musíš se na maraton připravovat také psychicky?
Speciální psychickou přípravu před maratonem neabsolvuji. Týden před závodem ale ubírám na náročnosti fyzické přípravy. Jenom lehce běhám, neposiluji a šetřím tělo.
Jak se mění tvoje stravování s blížícím se závodem?
Není nijak speciální. Snažím se jíst pořád tak, aby se mi při tréninku dobře běhalo. Až den před závodem přijímám více sacharidů, které by mi měly pomoci následující den s výkonem.
Pro běžce je důležitá nejen vytrvalost, ale také rychlost. Zaměřuješ se na ni v tréninku?
V poslední době se jí věnuji poměrně intenzivně, protože bych se chtěl víc zaměřit na tratě od tří do deseti kilometrů, ve kterých je rychlost minimálně stejně důležitá jako vytrvalost.
Stávají se tedy pro tebe v poslední době kratší vytrvalecké tratě prioritou?
Asi nejoblíbenější je pro mě závod na deset kilometrů. Půlmaraton a maraton je spíš takové občasné zpestření, protože takto dlouhé závody se nedají běhat příliš často.
Jsou součástí tvého tréninku také posilovací cviky?
Ano, cvičit se snažím, ale s váhou vlastního těla. Mou prioritou není nabírání svalové hmoty.
Jakou roli přikládáš protahování svalů a strečinku?
V začátcích jsem tyto věci poměrně dost zanedbával, ale dnes už se po mírném zahřátí před každým během protahuji. Protahovat se snažím také po každém doběhnutí, protože běh má negativní vliv na délku svalů a šlach a pro kvalitní běh je důležité mít co největší rozsah právě svalů a šlach. Důkladným protahováním se také snažím předcházet vážnějším zdravotním komplikacím.
Jsi náchylný na zranění?
Zatím jsem měl pouze jedno dlouhodobější zranění, které mě trápilo po posledním Pražském maratonu, měl jsem problém s kolenem. Podle lékařů souviselo mé zranění s přetížením kloubů, ale přesnou příčinu neznám. Mohlo to být nesprávnou obuví nebo podobnými okolnostmi, ale to už nezjistím.
Podle čeho se rozhoduješ, jaké běžecké boty si koupíš?
Zpočátku jsem výběru obuvi nevěnoval tolik pozornosti, kolik by si zasloužil. Dnes si kupuji boty odpovídající mému typu došlapu a jejichž střih mi nejlépe sedí. Zkoušel jsem různé výrobce, ale nejspokojenější jsem vždy byl s botami adidas.
Co ti běhání za ony čtyři roky dalo?
Běh jsem bral jako prostředek odreagování se a vybití energie, což stále splňuje. Je to zábava, která mi přináší radost, při níž se můžu psychicky uvolnit. Dále jsem díky běhu poznal spousty nových lidí, se kterými bych se mnohdy při jiných příležitostech neměl šanci seznámit.
K běhání jsi přešel od fotbalu, dokážeš si nyní představit, že bys nahradil běhání jiným sportem?
Žádný sport mi běhání rozhodně nenahradí, jedině doplní. Občas si zahraji nějaký kolektivní sport, ale nevěnuji jim tolik času jako běhání, které pro mě stále bude sportem číslo jedna. Při běhání jsem závislý jenom sám na sobě, proto když se mi chce, jdu běhat, pokud ne, nejdu. Stačí si nazout boty, vhodně se obléct a můžu vyrazit. V kolektivních sportech to tak jednoduché není.
