Před necelými dvěma roky jsem s přáteli navštívil taneční párty, kde nikdo netancoval. Já, posilněn alkoholem, s vizáží 104kilového vesnického cepáka ve werichovském kloboučku a XXXXL lacláčích, jsem se chopil opilecké výzvy roztančit sál. Taneční mistr jsem jen tehdy, když mám trojku v žíle, ale to jsem tenkrát měl, takže sál byl můj.
Zázraky se dějí každou noc. A já věděl, že se stane. Všechny mladé holky se mnou chtěly tančit. Exotický obtloustlý důchodce v záchvatu tance svatého Víta, to je přesně zážitek na Facebook timeline.
Kluci se styděli tak, že se na parket plížili jeden po druhém. Byl jsem si jistý, že v hlavě jim znělo něco jako: „Když tady může poskakovat a křepčit ten tlustej, starej debil a holky na něj berou, proč by nebrali ‘dofucku’ na mě?“
Tančili všichni, barmani měli radost, enormně stoupla žízeň, fotily se se mnou snad všechny holky na parketu a neustále se mě ptaly, kolik mi je, a říkaly, a že by si přály mít takového tatínka.
Byl jsem šťastný, jé, jak já byl šťastný... že jsem té noci na tom parketu nechcípnul.
Právě tento zážitek mě vlastně donutil přestat se zabíjet vlastním sádlem.
Tak to bylo asi před šestnácti měsíci. A před 28 kilogramy, které jsem poté vyběhal.
Protože jsem tajnůstkář, připojil jsem se stínově k Rungo Proměně jara 2015.
Chtěl jsem si ozkoušet všechna ta bolestivá muka, která soutěžící prožívají, abych o tom následně mohl napsat tuto kvartální uzávěrku.
Ve stravovacích režimech to mám jednoduší. Nejsem masový typ. Když jsem se začal hýbat, vrátil jsem se ke svým dlouholetým návykům. Přestal jsem kouřit, přestal jsem jíst suchozemské maso a zapověděl jsem si jakýkoliv alkohol. Každé tělo potřebuje k provozu něco jiného, proto to neberte jako návod. Někdo nevydrží bez masa ani den, já jsem zjistil, že mé tělo funguje na zmrzlinu.
Stínový vítěz
Ve své stínové soutěži jsem se nijak nelimitoval v jídle, jedl jsem, kdy jsem měl hlad, klidně i o půlnoci, a když přišla chuť na zmrzlinu, jedl jsem ji i ve tři hodiny v noci. Ne, nebudil jsem se k ledničce, jsem totiž sova a pracuji hlavně v noci.
Do soutěže jsem se pustil zostra, už jen proto, že mě čekala účast na pražském půlmaratonu. Bral jsem to jako jako tréninkovou přípravu.
Přestože jsem tělu dával do těla, tělo se zaseklo a váha se vůbec nehýbala. Jenže jsem se nevzdal a svou vůli jsem dál ocelil.
A vyplatilo se, takhle vypadá moje kvartální uzávěrka v datech:
úbytek váhy činí za tři měsíce 3,1 kilogramu, celkově za 16 měsíců 28,9 kilogramu. Za leden až březen 2015 jsem naběhal 1060 kilometrů, pražský půlmaraton jsem dal za 1:54:16. A zdraví? Děkuji za optání, slouží, a z toho mám vážně radost.
Nezapírám, že to byla dřina, dřina, velká dřina! Odměnou mi byl pohodový průběh pražským půlmaratonem v tanečním rytmu.
Můj vzkaz všem, kteří se snaží změnit v bolestech a potu, zní: Máte můj neskonalý respekt a nebetyčný obdiv, protože vím, co je to za dřinu. Vytrvejte!
A věřte, že obrovská odměna, která na vás čeká ve finále, bude k nezaplacení a změní nejen vás samotné, ale celý váš život.
