Jedna moje příbuzná byla tak pesimistického založení, že ke každé běžné situaci dokázala vymyslet scénář natolik katastrofický, až se k ní jezdili radit přední režiséři hororů. Já takové scénáře vymýšlet nemusím. V pravidelných intervalech se mi totiž samy stávají. Jako hybrid mistryně trapasů se zapomětlivcem obecným vás tedy uvedu do tajů záchranných praktik pro případ nejobvyklejších běžeckých krizových situací:
Slunce praží a čepice zůstala doma
Někomu stačí si hlavu namočit, ale pokud máte menší než malé množství vlasů a hrozí vám akutní spáleniny nebo vážně trpíte na úžehy, použijete cokoliv, abyste sluneční paprsky od lebky odklonili. Řešení je jednoduché, pokud jste nevyběhli úplně nazí. Vezměte tričko za lem u krku, hoďte na záda a nasaďte na hlavu. Budete vypadat jako Kleopatra. V dalším kroku svažte kratší volné konce na temeni hlavy a nakonec volné cípy trička na krku. Zbytek zastrčte pod spodní lem.
Vytvořte prsty u límce co největší otvor, přehoďte tričko přes hlavu a nasaďte si ho jako pirátský šátek.
Výsledná kreace připomíná pokrývku hlavy královny Kleopatry. Volné cípy trička hodně vytáhněte od hlavy, budete je potřebovat.
Vrchní cípy šátku tvořené rukávy pořádně zauzlujte na temeni hlavy.
Poté udělejte uzel za krkem ze spodních cípů trička tvořených jeho dolním lemem.
Tato kreace se ze svého místa nehne ani při desetikilometrovém běhu - vyzkoušeno. Jediné, co budete řešit, je to, jestli je lepší mít spálenou hlavu nebo záda.
Zbylé volné konce obtočte okolo uzlu nebo je zastrčte zespodu pod konečný výtvor a ještě jednou pořádně utáhněte.
Výslednou pokrývku hlavu by vám mohla závidět i partnerka Pepka námořníka. Zepředu pirát, z boku krásná padesátá. A při běhu se ani nehne!
Rozbilo se pouzdro na mobil
Pokud vám praskne řemínek hodinek, velice pravděpodobně se vám vejdou do kapsičky u běžeckých kalhot. Nebo do podprsenky. Mobil tam ale, tedy do krásné velikosti 90H, nenacpete. Pokud ho nechcete dalších patnáct kilometrů svírat v upocené pracce, přesto však trváte na tom, že musíte poslouchat oblíbenou hudbu, budete si muset pouzdro revitalizovat. K tomu poslouží spletená stébla z dlouhé trávy. Copánek přece umíte, ne? Dlouhý, naplétaný? Cvičte doma na partnerce nebo dětech.
Udělal se vám žralok na botě
Tohle je frapantní situace, protože dobíhat domů deset kilometrů v botě, která při každém kroku připleskne k noze, zatímco vy málem připlesknete k zemi, je vysoce náročný druh sportovní aktivity. Zkuste si proto uvědomit, co všechno máte s sebou a na sobě. Pokuste se vytáhnout tkaničku stahující vaše běžecké kalhoty v pase. Pak žraloka pacifikujte. Pokud tkaničku nemáte, použijte po babicovsku tkaničku z poškozené boty. Běhatelnější je bota rozvázaná než bota se žralokem. Samozřejmě můžete zvolit přírodní minimusky a doběhnout bosky. Ale nejste-li zvyklí na rozpálený asfalt, můžou vás puchýře zastavit na další dva týdny.
Klubající se puchýře
Ponožku otočenou naruby otřete o bílou část březové kůry. Částečky podobné přírodnímu pudru ji vysuší a zabrání dalšímu tření, které by mohlo puchýř zhoršit.
Pokud cítíte, že se vám vytváří puchýřovité nadělení, vyplatí se zastavit a přerovnat si ponožku. Pokud vás čeká ještě dlouhý běh a nemáte s sebou tejp ani vazelínu, američtí zálesáci doporučují sundat ponožku, obrátit naruby a přejet látkou po kůře břízy. Březová kůra obsahuje pudru podobné částečky, které se na ponožku navážou, vysuší ji a zamezí nepříjemnému tření mezi kůží a ponožkou, kvůli němuž se puchýř vytváří.
Odřeniny a štípance
Listy jitrocele kopinatého fungují na štípance i odřeniny.
Na zklidnění kůže po bodnutí hmyzem nebo spálenině je výborná i v prstech rozemnutá levandule..
Pokud budete honit zajíce na asfaltu a nechytíte ho, zato obdržíte silniční lišej, můžete si nechat bebíčko pofoukat od spoluběžce. Pokud nebude nikdo přítomen, vsaďte na jitrocel kopinatý. Rozmačkejte v dlaních pár listů a přiložte na ránu. Měla by méně krvácet a lépe se zacelit. Stejný postup platí i pro bodnutí včelou, jitrocelová šťáva obsahující slizové látky, kyselinu křemičitou, aukubin, draselné soli, zinek a další složky tlumí otok i svědivé projevy štípnutí.
Natržené trenýrky
Samozřejmě, pokud vám trenýrky roztrhal nějaký raťafák, svlékněte z celistvých kalhot jeho pána. Nekompromisně. Pokud vás takto zhanobila větev a nemáte koho svléknout, můžete zkusit běžet zády ke zdi tak dlouho, dokud nedoběhnete domů, ale mohl by z toho být snadno ultramaraton. Jste-li na závodě, můžete k zaštupování díry na pozadí bez problémů použít sichrhajcky, které vám přidržují číslo. Nebo se na to vykašlat a užít si pět minut běžecké slávy hvězdy, která na rozdíl od minimalistů v sukních či bez bot běhá rovnou bez kalhot. Pokud byste přesto měli dojem, že vám vlající cípy látky kazí požitek z běhu (nebo kolejdoucím estetický požitek z okolního světa), zkuste protisměrně svázat cípy natržených trenýrek v pevném dvojuzlu.
Absence papírových kapesníčků
Běh je sport žaludek a střeva natřásací a papírový kapesníček je základem běžeckého vybavení, který vede na body před gely i sportovními hodinkami. Pokud na vás přijde „ta“ chvilka a vy kapesníček postrádáte, věřte, že v tom zdaleka nejste sami. My běžci jsme jedna rodina a vaše potíže chápeme. Poohlédněte se proto po lopuchu, jehož listy jsou příjemně velké a celistvé, a doufejte, že vámi navštívený porost před vámi nenavštívila banda hladových slimáků. Dalším pravidlem je zásadně neběhat ve smrkové monokultuře.
Běžcova běhavková historkaByl jsem potrénovat běh na trasu jednoho závodu, který vede přírodní památkou plnou vzácné květeny. To je v mém příběhu důležité. Na začátku trasy je hospůdka místního sportovního klubu, která měla ten den zavřeno. I to se později ukáže jako neméně důležité. Při běhu do kopce jsem začal pociťovat nepříjemnou bolest v břiše. Zpět z kopce jsou nárazy do těla silnější a... jak to popsat? Žbluňká vám v břiše, ale cítíte, že to není žaludek. Přicházejí křeče. Poleje vás studený pot. Mě situace donutila přejít do chůze a stavu, který se rozběhat nedá. Záhy bylo jasné, že nedojdu ani zbývající kilometr k autobusu. A tak jsem začal hledat vhodné místo. A vhodné lopuchy. V převážně jehličnatém lese. Nevšimnout si cedulí, které u vstupu do chráněného území jistojistě zakazovaly šlapat mimo vyznačené trasy, nebylo nikdy tak snadné. A tak jsem stoprocentně pošlapal polovinu populace kdovíjaké vzácné rostliny. Zvláštní, jak střeva umí rozhodovat za mozek. A to jsem si myslel, jak jsem racionální chlap. Na dostatečně příhodném místě, dostatečně mimo značené trasy, dostatečně od zraků lidu a s dostatečným počtem nějakých rostlin s dostatečně velkými listy se to stalo. Vážení, po dvou minutách v poloze (a staženými trenclemi), která může znamenat jediné, vás budou bolet nohy víc než po běhu, počítejte s tím. Použil jsem listy. Nesmějte se, změní-li rostlinný druh svůj status z ohroženého na vyhynulý, je to vždy tragický příběh. O půl roku později se mi stalo něco podobného, zjistil jsem proto příčinu podobných situací. Jsou jí kachny. Obyčejné kachničky. Řádně maštěné. Se zelím. Bílým a červeným. S knedlíky. Houskovými. A pivíčko musí být též, že jo. Poučení pro příště: 1) Za tři hodiny výše zmíněný oběd nestrávíte. 2) Jakmile ucítíte „ten“ pocit, máte tak 10 minut. 3) V zimních měsících není listí a mezi drny trávy je vždy pár suchých stébel. 4) Suchá stébla neskutečně škrábou. Petr Eliáš, čtenář Rungo.cz |
Kolekce nejčastějších běžeckých katastrof je u konce. Tedy skoro. Nedávno jsem si vyjela na kole v rámci kompenzačního tréninku. Jak se to tak snadno přihodí, stavila jsem se ve známé hospůdce na dvojpivo. A pak jsem zcela v intencích natrénovaného stereotypu vstala od stolu a doběhla těch deset kilometrů zpátky domů. To, že moje kolo je stále zaparkováno až u hospody, mi došlo až při rozvalení se ve vaně. Katastrofy prostě musíme brát pozivitně. Takhle totiž určitě kdysi vznikl triatlon!
Podělte se o vaše chytré tipy a zážitky zde pod článkem nebo v diskuzi na Facebooku.
