Můžeme si za to ale sami, tohle jde na naše bedra. Je to náš průšvih. Běháme už nějaký ten rok, kromě toho v podstatě jen sem tam jezdíme na kole, nahodile se ocitáme v bazénu, někdy trochu posilujeme, protahujeme se.
Klusání krajinou, přes kopce, po cestách a silničkách je pro nás tak osvobozující jako nic jiného. Vracíme se zpocení a unavení. Zažíváme malá i větší vítězství. Momentů, pro které si nazouváme běžecké boty, jsou mraky.
U našich začátků stála ve své plné velikosti a kráse euforie. Stejně jako u začátků většiny z vás. Dostali jsme se ale do bodu, kdy nám došlo, že pokud věci nezměníme, budeme pravděpodobně jednou pekelně trpět. Tělo přece nejsou jenom nohy. Řekli jsme si, že se musíme začít věnovat i zbytku.
Neslavné entrée
Pavel Macek je kamarád a jeden z nejlepších trenérů na sílu a správné fungování těla u nás, kterého známe. Věříme mu. Jeho znalosti nejsou akademické, jsou podložené zkušenostmi z bojových sportů a z neustálého sebevzdělávání. Rozhodli jsme se, že před něj předstoupíme, ať se na nás koukne.
Úplně na začátku nás čekal vstupní FMS (Functional Movement Screen) test, který měl prověřit naše pohybové vzorce, odhalit kloubní rozsahy, dysbalance a eventuální bolest. Popravdě: tušili jsme, že nám i trenérům v Pavlově škole KB5 naše výsledky vyrazí dech. Výpad, překročení provázku, dřep, klik, to vše se zdá jako velmi snadné úkoly. Jenže Pavel a jeho tým mají přísná měřítka.
Prošli jsme sedmi testy a naše skóre vyvolalo v tělocvičně pozornost. Z trenérského špitání jsme dešifrovali hlášky jako „Tak tohle jsem dlouho neviděl“ a „Ty jó, hmmm“ a pochopili jsme, že jsme tady správně, i když zřejmě trochu pozdě. Abychom mohli v KB5 naskočit do tréninku, je potřeba mít 14 bodů bez bolesti z 21. Já měl 7 bodů a dvě bolesti, Majda 8 bodů a tři bolesti.
Jsme běžci před rozpadem? Ano, jsme. Tvrdý náraz do zdi. Často je to potřeba.
Na programu restart
Čeká nás nový začátek. Na první opravdové hodině v gymu plném mužů (Majda se začlenila výbornou hláškou: „Ahoj, jsem Majda a jsem skoro kluk.“ Odměnou jí bylo lehce respektující „hmmm“) nás čekala práce s válcem, učili jsme se tělo postupně uvolnit.
Projíždíme celé tělo. Musíme přiznat, že položit se na tvrdý válec a ve zpevněném těle válcovat jednotlivé části je ďábelské. Obzvlášť na některých místech, na přední části stehen nebo na boku to je cítit tak, že i uronit slzu je snad dovoleno. Oba dva po sobě koukáme a kulíme oči. Ze mě navíc strašně leje, chceme konec.
Tonda, milý trenér KB5, co nás má na starost, nás nakonec s úsměvem donutil celé tělo projet čtyřikrát. Opravdu děkujeme. Po hodině jsme naprosto vyčerpaní. Doma jen sedím a Majda, která je unavená méně, mi nosí jídlo. Ráno vstávám celkem v pohodě, zato Majda je mrtvá. Oba tušíme, že to budou tři měsíce plné strhujících momentů.
Náš trénink vede Pavel MacekPavel Macek (narozen 1976) je šéfinstruktor školy silového a kondičního tréninku KB5, StrongFirst Team Leader, certifikovaný instruktor cvičení s vlastní vahou (SFB), kettlebell (SFG1, SFG2) a velkou činkou (SFL), specialista funkčního pohybu (FMS).  Metodika školy je primárně založena na cvičebním systému mezinárodní organizace StrongFirst, kterou založil Pavel Tsatsouline. Kromě silového a kondičního tréninku vyučuje Pavel Macek čínské bojové umění Practical Hung Kyun a MMA. |
Na druhém tréninku se věnujeme protahování. Jde o celkem pět cviků, což je počet, který nás naplňuje optimismem. Realita nás však o něj připravuje. Některé cviky odhalují naše zásadní problémy: extrémně špatný rozsah v kyčlích u Marka, přetížené ITB u Majdy.
Vrcholem je protažení, kterému se říká skoro až pohádkově a laškovně „preclík“. Člověk si při něm ale připadá jako zdeformovaný zámotek, dostat se správně do úvodní pozice (ve které je Tonda schopen snad i svačit) je na výměnu propoceného trikotu.
Běh ani náhodou
Musíme si přiznat pravdu. V současné chvíli nemáme na víc. Pavel nám běh zakázal, dokud se nedáme dohromady. Čeká nás samozřejmě i návštěva fyzioterapeuta, se kterým budeme řešit ony drobné bolesti. A co by vlastně mělo být na konci našeho snažení?
„FMS nám vytyčilo hlavní cíle. V první řadě se musíme zbavit bolesti, to je práce pro lékaře a fyzioterapeuta. Bolest mění všechno. O běhu se říká, že pokud bolí, není to běhání, ale rychlostní kulhání,“ vysvětluje Pavel Macek.
Jakmile se zbavíme bolestí, zaměříme se na obnovu funkčního pohybu, především těch nejzákladnějších, „primitivních” pohybových vzorců. „Běžec a jakýkoliv jiný sportovec musí mít minimální potřebnou mobilitu a flexibilitu, reflexivní stabilitu středu a samozřejmě symetrii. Minimální potřebnou a bez bolesti. Jedno totiž souvisí s druhým. Americký fyzioterapeut, ortopéd a trenér Gray Cook říká: Hýbeš se špatně, protože tě něco bolí? Nebo tě něco bolí, protože se hýbeš špatně?” naznačuje Pavel Macek.
Kdo je Marek a Majda |
Čeká nás spousta práce, to víme už nyní, ale jdeme do toho naplno. Jako hlavní strategii pro nás trenéři vybrali foam rolling, korektivní strečink a jednoduché cviky, takzvané resety, které začnou na obnově funkčního pohybu pracovat od základů, tedy od obnovy správného dýchání, posílení středu těla, obnovy mobility celého těla přes reciproční pohyb končetin v lezení a chůzi až ke kýženému běhání. „Půjde-li vše dle plánu, resety následně zatížíme pomocí fundamentálních cviků s kettlebell,“ říká Pavel.
A proč nám vlastně běhání zakázal do odvolání? „Porouchalo-li se vám auto, také přeci nechcete, aby mechanik běžel vedle vás a opravoval ho za běhu. Není důležité jen to, co budete cvičit, ale především to, co cvičit nebudete,“ objasňuje, „náš přístup k pohybu, zdraví, síle a kondici je nejen via positiva, ale i via negativa. Pokud se člověk hýbe špatně a pokud k tomu navíc v jednoduchých pohybech cítí bolest, nelze vršit fitness na dysfunkci. Proto je třeba nemalovat strop, když se doslova rozpadají základy. A když už je člověk hluboko v jámě, měl by přestat kopat.“
Zní to víc než logicky. Víc než přesvědčivě. No, Pavle, jsme tvoji.
A děkujeme, že chodit jsi nám nezatrhnul.
