Cystická fibróza je dědičné onemocnění trávicích a dýchacích systémů, ve kterých se usazuje hustý hlen. Pacienti trpící touto nemocí musí užívat celou řadu léků a provádět dechové rehabilitace, díky nimž mohou ti šťastnější z nich relativně normálně fungovat.
Kdo je Jiří Volf?Jirkovi je 25 let a pochází z Opavy. V jednom roce života mu lékaři diagnostikovali nemoc zvanou cystická fibróza. I přes své vážné onemocnění Jirka stále sportuje a letos se zúčastnil dokonce i extrémního překážkového závodu. Se svoji přítelkyní žije v současné době v Hradci Králové. |
V těch horších případech, jsou nemocní lidé odkázáni na nepřetržitou inhalaci kyslíku, která jim znemožňuje nejen sportovat, ale i chodit do práce a dělat většinu aktivit, bez kterých si prakticky nedokážeme představit život. Jirka patří do první skupiny pacientů, jimž jejich zdravotní stav sportovat dovoluje. Bohužel, mezi takto nemocnými je to spíše výjimka.
Ačkoliv je Jirkův zdravotní stav lepší než u většiny lidí trpící cystickou fibrózou, rozhodně to neměl nikdy lehké. „Lékaři nemoc zjistili, když mi byl asi rok. Moje diagnostika změnila život víceméně celé naší rodině. Už v té době jsem totiž musel užívat celou řadu léků a také denně inhalovat. Zhruba pětkrát do roka jsem býval navíc hospitalizován v nemocnici. Kvůli hrozícím infekcím jsem nemohl ani nastoupit do školky,“ popisuje své nelehké dětství.
Od fotbalu k běhání
Také ve sportu měl Jirka naproti svým vrstevníkům velká omezení. Kvůli nedostatečně vyvinuté kapacitě plic nemohl v hodinách tělesné výchovy naplno cvičit a sportovní kroužky nepřipadaly v úvahu vůbec. Proto se sportem začal až nezvykle pozdě, ve čtrnácti letech. „V té době jsem přičichnul k fotbalu, který mě neskutečně bavil. Postupem času jsem se mu začal věnovat dokonce i závodně. Díky sportu jsem navíc procvičoval kapacitu plic, což pro mě byla rozhodně lepší a zábavnější varianta než foukat do nějakého přístroje,“ říká Jirka o svých začátcích se sportem.
Ovšem, jak to tak bývá, časově náročné tréninky a víkendové zápasy se s přibývajícím věkem přestaly slučovat s povinnostmi spojenými s prací, ale také léčbou. Jirka proto začal přemýšlet, jakým sportem fotbal nahradit. Časová flexibilita a možnost nadále důkladně procvičovat kapacitu plic byly hlavními důvody, proč se nakonec rozhodl místo fotbalu vyzkoušet běh.
Nemoc mu nezabránila postavit se na start závodu
Svůj nový koníček začal brát velmi vážně. Snaží se běhat třikrát týdně, a to vzdálenosti do pěti kilometrů. Každý jeho trénink je přitom spojený se ztíženým dýcháním a maximálním vypětím všech sil. Jen si zkuste dát na záda dvacetikilové závaží a do toho dýchat jen přes tenké brčko. Asi tak se dýchá lidem s cystickou fibrózou.
Poslední RUNGO závodRUNGO.cz k 30. listopadu ukončí svou činnost. Poslední jeho závod bude tak symbolickým loučením. Do neděle získáte k registraci památeční tričko. Registrujte se ještě dnes na Craft RUNGO srdcervoucí běh, který se bude konat 3. 11. v Říčanech u Prahy. |
Jirka má však jasno, proč všechno dobrovolně podstupuje. „Jednou bych chtěl mít rodinu. Proto musím být v dobré kondici, abych se o ni dokázal co nejlépe postarat. Je pro mě tedy důležité pravidelně cvičit plíce, aby pracovaly tak, jak by měly, a nesnižovala se jejich funkčnost. To by totiž znamenalo velká omezení,“ říká.
Díky svému odhodlání a nadšení pro běh Jirka nezůstal jen u pravidelných tréninků, ale rozhodl se poměřit své síly také v závodech. Loni se postavil na start O2 Pražské štafety a s přehledem zvládl pětikilometrovou trať. Letos v červnu však stanul před daleko větší výzvou – rozhodl se zdolat deset kilometrů v extrémním překážkovém závodě Geroy. Bohužel, ten se mu ze zdravotních důvodů nakonec dokončit nepodařilo. „Součástí závodu byla i plavecká část. Trochu jsem podcenil trénink a chladnější voda mi stáhla plíce tak, že se mi začalo hůře dýchat. Nechtěl jsem riskovat za každou cenu, a proto jsem nakonec zhruba v polovině závodu odstoupil. Pro příští ročník ale už vím, na co se připravit, a věřím, že vše zvládnu,“ líčí průběh závodu.
Jirka přiznává, že ho nedokončený závod mrzel ještě dlouho poté, avšak přesto považuje za úspěch postavit se navzdory vážné nemoci na start a vyzkoušet si, na co nemá odvahu ani řada zdravých lidí. Jeho příběh je tak důkazem, že každý z nás může v životě posouvat své limity. Držme mu palce, aby je v příštím závodě popostrčil zase o kousek dál.
