• Jim Walmsley trhá rekordy. Organizátoři se mu musí přizpůsobovat

    Jim Walmsley je nejlepší ultra trailový běžec současnosti. Za sebou má přitom tenhle bývalý voják velmi krátkou, avšak událostmi nabitou historii, kde nechybí neuvěřitelné výkony, cenná vítězství i tvrdé pády.

    Příběh Jima Walmsleyho je plný pádů i soubojů s těmi nejlepšími | foto: Hoka One One - Jim Walmsley, Vít Kněžínek,  Rungo.cz

    Ultra trail je poměrně mladý sport, který se neustále vyvíjí. Není to tak dávno, kdy nejprestižnější závody vypadaly jako setkání několika bláznů, kteří se přišli proběhnout na celý den do lesa. Tato éra je však nenávratně pryč. Časy vítězů se posouvají na dříve neuvěřitelnou úroveň a místo zarostlých bláznivých chlapů se na startovní čáře přetlačují perfektně připravení profesionální atleti. I přes to všechno však ultra zůstává velmi specifickým  sportem plným příběhů, o kterých v atletice nebo triatlonu neuslyšíte.

    Příběh Jima Walmsleyho

    Jeden takový příběh má na svědomí i současná světová jednička (podle hodnocení ITRA) Jim Walmsley, který vletěl do světa ultra jako uragán. Jeho první výsledky z běžeckých závodů najdeme v roce 2014, více se začal na trailových akcích objevovat až o rok později. Byl to však rok 2016, který změnil celý život tohoto svérázného borce. Z ničeho nic se totiž Jim vyšvihl až na pódiová umístění významných závodů.

    Příběh Jima Walmsleyho je plný pádů i soubojů s těmi nejlepšími

    Historie Jima Walmsleyho výrazně připomíná klasickou americkou ultra trailovou školu. Tenhle chlápek se totiž nerozhodl, že začne běhat ultra traily jen tak. Měl za sebou, podobně jako množství jeho předchůdců, bohatou vysokoškolskou kariéru na krátkých tratích. Ostatně, když zvládnete uběhnout míli (1 600 metrů) za čtyři minuty a tři vteřiny, už je to opravdu solidní rychlostní potenciál.

    Evropští versus američtí běžci

    V tomto směru je zajímavé sledovat obrovský rozdíl mezi evropskými a americkými horskými běžci. Na rozdíl od svých amerických kolegů jsou borci z evropské špičky obvykle původem z vysokých hor, kde měli od raného dětství ideální tréninkové podmínky: to je Kilian a spol. Ovšem v drtivé většině případů postrádají jakoukoliv atletickou minulost.

    Příběh Jima Walmsleyho je plný pádů i soubojů s těmi nejlepšími

    Překlopit atletickou rychlost do několika hodin trvajícího běhu v horách ovšem není jen tak a málokdo to zvládne. Jim Walmsley ale během každého závodu předvádí, že s rychlostí během extrémně dlouhých závodů nemá nejmenší problém. Za svou krátkou kariéru už stihl překonat nejeden traťový rekord a na svém kontě má i FKT (nejrychlejší známý čas) při přeběhnutí Grand Canyonu od jednoho okraje k druhému a zase zpátky. K tomuto výkonu se váže i historka, která dokonale vystihuje Jimovu povahu.

    Scott Jurek při svém pokusu o zdolání Apalačské stezky v rekordním čase.

    Vegan Scott Jurek: skrze běh můžeme poznat sami sebe. Číst celý článek

    Jimův trenér James Bonnet se snaží Jimovo tréninkové snažení usměrnit tak, aby výsledky byly co nejlepší. Dává mu cenné rady i tréninkové tipy a Jim ve většině případů poslouchá. V případě pokusu o zaběhnutí rekordu v Grand Canyonu měl však Jim svou hlavu. Od svého trenéra dostal pokyn běžet pouze od jednoho okraje k druhému. Na konci dne se ale Bonnet dočkal zprávy s následujícím obsahem: „Vzal jsem si k srdci tvou radu a doběhl si pro rekord od jednoho kraje k druhému. Pak jsem se ale rozhodl, že si to dám ještě zpátky.“

    Vyhrát, nebo padnout

    Podobně nadšenecký přístup má Jim během všech tréninků i závodů, čímž výrazně vyčnívá z řady. Většina špičkových běžců si totiž svou termínovku skládá velmi pečlivě tak, aby své tělo nepřetěžovali. Strašák přetrénování a přetížení organismu je totiž velmi výrazný a krátká, ale intenzivní historie ultra trailu nabízí hned několik příběhů běžců, kteří zazářili a po několika sezónách se po nich slehla zem.

    Mít co nejintimnější kontakt s krajinou. Tak zní hlavní motto Antona Krupicky

    Běhám kvůli horám a komunitě. A kvůli egu, říká Anton Krupicka. Číst celý článek

    Jimovi je ale jedno, jestli jeho kariéra potrvá jeden rok, nebo několik dekád. „Alespoň krátký okamžik na vrcholu je lepší než žádný,“ říká o svém přístupu k životu i závodění.

    Sympatické je na tomto běžci i to, že se nebojí neúspěchu. Do každého závodu dá naprosté maximum. A pokud to nedopadne, prostě se zvedne, otřepe a začne se připravovat na další pokus.

    Western States 100

    Největší rozruch kolem jména Walmsley způsobil legendární závod Western States 100. Zde dokonce kvůli Jimovi postavili dobrovolníci občerstvovací stanici o hodinu dříve než obvykle, protože měl naplánovaný průběh dříve, než byl traťový rekord. Ani v jednom z jeho dvou pokusů se však historie nepřepisovala. Ve zběsilém prvním ročníku, při kterém měl Jim obrovský náskok na rekord, ho ale při brodění řeky odnesl proud a on se musel po břehu složitě vracet zpátky na trať. Stále si však dokázal udržet náskok na rekord. Osudný se pak stal úsek necelých dvacet kilometrů před cílem, kde Jim špatně odbočil a zaběhl si několik mil. Po návratu na trať už neměl dostatek sil k opětovnému snažení a do cíle došel na dvacátém místě. V jiném ročníku zase přepálil tempo a pohořel.

    Kilian Jornet při doběhu do cíle. Tentokrát to na vítězství nestačilo, ale i tak byl jeho výkon neuvěřitelný

    Úžasný běžecký robot Kilian Jornet: bolest je jen ve tvé hlavě. Číst celý článek

    Podobných scénářů už ostatně zažil Jim několik. Jeho přístup je totiž velmi riskantní a riziko vyhoření během závodu je velmi vysoké. Jedním z posledních případů je například letošní hvězdně obsazené UTMB, kde až do stodvacátého kilometrů diktoval tempo, ale nakonec se mu nepodařilo Kiliana Jorneta ani pozdějšího vítěze Françoise D’haene utavit. Naopak šíleným tempem odvařil svůj žaludek a do cíle doběhl na pátém místě.

    Když ale vše sedne tak, jak má, pak je Walmsley neporazitelný. Má totiž velmi dobrou rychlost, skvělou vytrvalost i dostatečně silnou psychiku k tomu, aby dokázal porážet i ty největší hvězdy svého sportu. A to i přesto, že profesionální smlouvu se značkou Hoka One One podepsal až v loňském roce. Do té doby musel tenhle absolvent vojenské akademie, který býval zodpovědný za mezikontinentální balistické střely, přespávat u kamarádů a přivydělávat si občasnými brigádami, aby se mohl naplno věnovat běžeckému tréninku. Následování snu se mu ale očividně vyplatilo a já doufám, že tento nezlomný běžec s lidským přístupem bude brázdit světové traily ještě mnoho let.

    Vítek Kněžínek

    Vítek Kněžínek

    Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert.



    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.