Vzpomeneš si ještě na moment, který rozhodl o tom, že je z tebe baletka?
Tak nějak to vyplynulo. Táta mi říkal, že jsem dřív tancovala, než chodila, takže mě hned ve třech letech přihlásil do Sokola na rytmiku a v sedmi letech do baletu v Ústí nad Labem. Tam už začalo první stání u tyče, piškoty, špičky. Nu a pak přišla konzervatoř automaticky. Moje první představení bylo už v sedmi letech v Louskáčkovi a moc mě to chytlo.
Máte v rodině baletní či hereckou tradici?
Ne, a ani nemyslím, že někdo v naší rodině umí tancovat. Vím jen, že když byl táta mladý, psal si s jednou ruskou baletkou, byl za ní i v Rusku a podle toho soudím, že vlastně chtěl mít v rodině baletku.
Dělat balet je velká fyzická námaha, určitě jsi musela sportovat...
Ve škole mě bavil tělocvik, jako asi každého. Hlavní průpravou byla sportovní gymnastika, takže prostná, hrazda, to jsem zvládla včetně přemetů, ale salto neumím dodnes. Ještě musím dodat, že v sedmi letech jsem vyhrála jeden závod v běhu. Běh pomáhá udržovat vytrvaleckou kondici, kterou potřebujeme, a běhání s vámi mi přijde vhod, to musím uznat.
Jarmila Dycková*11. srpna 1988 je vynikající plzeňská baletka. Z rodných Litoměřic se vydala studovat taneční konzervatoř do Brna. Poté pokračovala ve studiu v Ballet Masterclasess in Prague, kde pod vedením vynikající učitelky Darii Klimentové své umění ještě více zdokonalila. V roce 2007 zahájila své angažmá v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde se v roce 2010 stala sólistkou tamního baletu. V současné době ji můžete spatřit v Plzni v inscenacích Divotvorný hrnec, Freddie – The King of Queen, Kočky, Spartakus a v mnoha dalších. Mezi významné a její oblíbené role patří Odetta v baletu Labutí jezero, Maryša ze stejnojmenného baletu a role Mary Austin v tanečním muzikálu King of Queen. Za svoji dosavadní kariéru účinkovala zhruba ve třiceti inscenacích jak baletu, tak i muzikálu. Aktuálně ji můžete vidět v Novém plzeňském divadle v hlavní roli baletu Svěcení jara od Igora Stravinského, který má nyní v lednu svoji premiéru na Malé scéně. Od října 2015 je také naší RUNGO patronkou a několikrát se zúčastnila i společných nedělních výběhů. Redakce děkuje Tereze Maškové za pořízení fotografií. |
Balet je také velká zátěž na svaly, klouby. Co úrazy?
No jasně, už jsem zažila přetržený křížový vaz. U baletek je to celkem běžná záležitost. Špatný dopad a je to hned. Pak sport pomáhá dostat se znovu do kondice.
Dá se tvůj baletní výkon na jevišti, samozřejmě v hlavní roli, přirovnat k nějakému běžeckému výkonu?
Jsou představení, kdy zhubneme o více jak dva kilogramy. Není to jen fyzická zátěž, ale i psychická, a únava se poté násobí. Také záleží, kolik času strávíte na jevišti. V jednom představení mám třeba tři pas de deux (čti „padede“, společný výstup dvou tanečníků, muže a ženy, kteří tancují v páru, taneční útvar podle určitých pravidel). Už jedno znamená velkou zátěž, co potom tři. S trochou nadsázky to mohu přirovnat k uběhnutí půlmaratonu.
Musí baletky dodržovat přísnou životosprávu, nebo si mohou dát vepřo-knedlo-zelo či chleba se sádlem?
Měly by dodržovat. Je to však individuální, zvláště na škole to ale bylo velmi hlídané. Každá z nás si musí hlídat, jak vypadá, a hlavně sledovat, aby ji partner uzvedl. Je nepsané pravidlo, že do 55 kilogramů to jde, nad tuto váhu už to může partnerovi při zvedačkách dělat problémy. Jinak vepřo-knedlo-zelo miluji, to tam určitě napiš, jsem na to pyšná. (hlasitě se směje)
Prakticky každý sportovec dodržuje před závodem rituály. A co ty?
Jelikož jsem levačka, nejdříve si obouvám levou botu. Špičky se například nemají dávat na stůl, to prý přináší smůlu, i když občas to omylem poruším. Před představením se například pokopeme, popliveme, před premiérou se dělají zlomvazky. Rituálů máme hodně.
Běžci si dávají moc záležet na výběru obuvi, mají baletky nějakou značku bot? Jak si vybírají boty?
Existuje spoustu značek a každý si vybírá tu svou, která mu nejlépe vyhovuje. Jak piškoty, tak špičky musí perfektně sedět na noze, to máme s běžci hodně společné. Já mám jinou značku piškotů a jinou špiček. V Praze je i speciálka pro naši obuv. Mé boty jsou šité v New Yorku a objednávám si je přes internet, což je dneska běžné. Cenově se to pohybuje od 800 korun do 2 800 korun. Ale pozor, naše spotřeba je daleko vyšší. Například znám kolegyně, které za jedno představení zničí i dvoje špičky.
Jak často musíš trénovat?
Prakticky denně několik hodin a někdy dokonce i dvoufázově. Je to hodně náročné, a pokud máme třeba jeden den volna, užijeme si ho tím, že se doslova flákáme.
A co po náročném představení ... dáte si pivko?
Ježíš, to bodne, ale ne vždycky a ne velký počet. Přiznám se však, že mi Plzeň chutná. (opět upřímný hlasitý smích)
Běžci si po závodě hodnotí svůj výkon, co baletky?
Dostáváme vlastně ihned zpětnou vazbu od šéfa, a to po každém představení, i když ho hrajeme třeba po dvacáté. Paradoxní je, že když mám já dobrý pocit, nemá ho můj šéf. A naopak. To se stává dost často.
Co je nejlepší relax po náročném představení?
Nejraději mám nohy na stole a hrozně ráda spím. Jsem spáč. Občas si dojdu i na masáž nebo kosmetiku, při které si odpočinu asi nejlépe.
Jaká je tvoje vysněná role, kterou bys ráda tančila?
Byla to Odetta v Labutím jezeře, což už se mi tady v Plzni poštěstilo, druhá je Kitri v Donu Quijotovi, což se však asi tady hrát nebude.
Co konkurence mezi baletkami, existuje?
Tady v Plzni je zdravá konkurence, což určitě není na škodu. Jelikož ale nejsme moc veliký soubor, je tu 32 baletek, vycházíme spolu skvěle a navzájem se povzbuzujeme. To jsem pochopila i mezi běžci, že si navzájem radíte, povzbuzujete, a je to moc milé.
Měla jsi někdy v životě těžkou chvilku, kdy ti pomohl sport?
Ano. Byl to můj úraz. Tehdy si člověk uvědomí, že tělo je křehké a člověk by se o něj měl správně a více starat. V té době mně pomohlo kolo, ale i běh. Obojí mě vrátilo zpět do kondice a návrat na baletní prkna byl rychlejší a jednodušší. Ono to vyzní trochu zvláštně, ale balet se dá přirovnat k vrcholovému sportu. Taky máte omezenou dobu, kdy můžete podávat výborné výkony. Proto je u nás jakákoliv další aktivita, která pomáhá tělo zocelit či utužit, vítána.
Co říkáš naší RUNGO partě v Plzni a proč jsi přijala možnost stát se naším patronem?
Nebylo o čem přemýšlet. Jak už jsem řekla, sport miluji. Sice na něj moc času nemám, ale tohle nešlo odmítnout. Mám ráda skupinu „bláznů“, kteří se sejdou a jdou si společně zasportovat. Máte můj velký obdiv a navíc, parta kolem vás jsou samí pozitivně naladění lidé. Nejenže se s vámi proběhnu, ale také si dobře popovídám.
Máš ráda výzvy?
Pokud jsou zajímavé a posunou mě dál, ano.
V sobotu 11. června 2015 pořádá RUNGO závod v Plzni v Borském parku na 10 kilometrů. Myslíš, že bys ho zvládla?
Určitě, počítejte se mnou. I kdybych to měla dojít. Také se v rámci přípravy a časových možností zúčastním vašich báječných výběhů. Musím uznat, že jsem z vašeho společného běhání stále nadšená a mám velkou radost, že jste mě jako patrona přijali.
Děkuji moc za příjemné popovídání a těším se na splnění společné výzvy.
