Běhání je sport pro jednotlivce. Můžete se mnou nesouhlasit, ale důkazy mluví jasně. Zkuste zabrousit do jakékoliv rubriky o běhání - jak jsem běžel, jak mi bylo mizerně, co jsem snědl, aby mi nebylo mizerně, koho jsem předběhl - já trénoval, padal, prodřel ty nejluxusnější tenisky. Já, pořád já. Ať kolem sebe shromáždíte sebevětší dav běžců, vždycky bude nakonec jenom vítěz a hejno pomalejších poražených - pěkně jeden po druhém.
Poslední dobou se nám běhání krásně rozmáhá, šíří se to jak houba - a to je dobře. Sejdeme se v čekárně na ortopedii, ale až za pár let. Teď nás čeká prvních pět kilometrů, první desítka s potem i na tkaničkách, půlmaraton a vůbec. Běhání je děsně in - tedy alespoň my, co sem tam popoběhneme, si to myslíme. Ale jak je to se socializací a navazováním přechodných přátelství ve skupině běžců, obsahující snad každou věkovou kategorii a lidičky supící v jakémkoliv počasí? Pejskaři, vodáci, golfisti, dost možná i lovci žraloků... ti všichni mezi sebou cítí větší sounáležitost a mají lepší organizaci pozdravování, než MY, běžci (povšimněte si, jak se člověk hned vloudí do klubu profesionálů). Není načase s tím něco udělat?
Líbil se vám článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Nechci ovšem znít přehnaně pesimisticky - nějaké první náznaky snahy už tu jsou. To když běžíte nad ránem podél řeky / silnice / lesa / cirkusu (nehodící se škrtněte) a v závislosti na ročním období se buď potíte nebo vyfukujete páru, je skvělé, když ten spolublázen, který funí druhým směrem, na chvíli přestane hlídat kadenci, přátelsky se na vás zazubí, kývne hlavou... Cokoliv. Toho si važte. Tím kývnutím vám říká: „Taky už nemůžu, ale nevzdávej to, jedem v tom všichni. Vůbec se mi nechtělo vstávat, ale jsem tady. Běhám. Protože mě to děsně baví.”
Kolikrát mi došlo, že vlastně hned nevím, jak zareagovat. Člověk sebou nervózně škubne, pohodí rukou jako kdyby si skřípl nerv a vyplivne s výdechem něco jako „hoj...” Nádhera. Tohle, že je důstojný pozdrav na trati? Copak si nezasloužíme víc? Lehce přiopilé „Ahooooooj!“ už nám zabrali. Ale nevadí, však my na něco přijdeme. Přijímám návrhy. A zatím - zatím se alespoň můžeme zdravit nějakým tím zakřepčením, když se snažíme nespadnout do pangejtu. Koneckonců, doopravdy jsme v tom přece tak nějak spolu, no ne?
Běhání je sportem jednotlivců. Ale když se budeme snažit aspoň trochu, tak brzo nebude.
Napište svůj článek i VYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
