První a nejzásadnější pravidlo se týká výběru správné stopy. Chystáte-li se na závod s rovnou trasou, pak můžete tento odstavec rovnou přeskočit, ale ve většině případů jsou městské a silniční běhy plné zatáček. Proběhnout zatáčku přitom nemusí být jenom tak, protože příliš prudká změna směru vás rozhodí z rytmu a zároveň citelně zpomalí. O tom, že proběhnut zatáčku po vnějším okraji znamená klidně i několik desítek metrů navíc, ani nemluvě.
V případě dlouhých táhlých zatáček si proto vždy vybírejte vnitřní okraj trasy, abyste si zbytečně nenabíhali další metry navíc. Pokud máte dojem, že těch pár metrů od vnitřního okraje nemůže hrát roli, podívejte se na závod na 400 metrů na dráze, kde běžci ve vnějších drahách startují s nemalým „náskokem“, aby byla délka tratě pro všechny totožná.
O něco komplikovanější situace nastává v případě prudkých a krátkých zatáček. Jejich proběhnutí po vnitřním okraji by znamenalo výrazné zpomalení a rozhození. Proto je mnohem efektivnější nabíhat takovou zatáčku od vnější strany a vybíhat s ní po hraně vnitřní. Takový průběh vás vůbec nezpomalí a prodloužení trasy představuje mnohem menší ztrátu než případné zpomalování. Stejný postup můžete aplikovat i při obíhání kuželu na obrátkové trati, kde je nabíhání zeširoka snad ještě důležitější, aby nedošlo k úplnému zastavení a opětovnému rozběhnutí, jako je tomu při těsném obkroužení obrátkového bodu.
Předbíhání
Další velmi častou situací je předbíhání. Je jedno, jestli se blížíte k osamocenému běžci nebo k větší skupině. Předbíhat je potřeba pozvolna a plynule. Tím, že se do toho pořádně opřete, abyste soupeřům ukázali, že vy jste na tom na rozdíl od nich mnohem lépe, a proletíte kolem nich rychlostí blesku, nic nezískáte. Naopak, prudká akcelerace vás stojí zbytečně moc sil a pozitivní dopad na cílový čas je naprosto minimální, protože takové zrychlení je obvykle následováno výraznějším propadem tempa.
Lehké natažení kroku a předbíhání, které může trvat i desítky vteřin, vás o žádnou energii navíc nepřipraví a naopak vás může nastartovat pro plynulé zrychlování v další fázi závodu. Stejný postup používejte i v případě střídání na špici ve skupině. Pokud máte potřebu přebrat vedení nebo soupeř na prvním místě ve skupince vadne, pak ho vystřídejte pozvolným nástupem místo desetimetrového sprintu.
Tím se dostáváme i k problematice odstupování z čela skupinky. To by mělo vypadat stejně. Místo zatažení za ruční brzdu a krátkého intenzivního zpomalení je mnohem efektivnější, když uděláte dva kroky směrem dovnitř trati a necháte se postupně předběhnout, abyste se plynule zařadili na zadní pozici, kde budete chránění proti větru.
Držení tempa
Není nic horšího, než když během závodu neustále zrychlujete, zpomalujete a měníte tempo. Takové změny vás stojí spoustu sil a nejsou z hlediska výkonu příliš efektivní. Místo toho je dobré nastavit takové tempo, které budete schopni udržet po celou dobu závodu a v optimálním případě v druhé polovině ještě lehce zrychlit. Správné držení tempa málokdo zvládne na svých prvních závodech, ale jakmile už budete mít za sebou několik akcí a celou řadu tempových tréninků, pak už budete schopní velmi přesně určit, co je ještě snesitelná rychlost, nebo co je naopak zbytečně pomalé.
Vítek Kněžínek Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert. |
