Jak jsem dobíhala posledního běžce aneb můj první půlmaraton

  13:41
Nikdy bych nikomu nepřála zažít pocit, že vám všichni utekli a vy jste na svém prvním půlmaratonu najednou sami. Tento příběh však končí šťastně, alespoň pro mě.

| foto: Lenka Novotnápro iDNES.cz

Stojíme na startu půlmaratonu, jsem rozhodnutá, že jdu prostě na sobotní večerní výběh v Olomouci s holkami z RUNGO. Stojím v koridoru pro „Jelítka“ (naše odlehčené označení běžců hobíků, tedy především nás) před námi jsou vodičky na 2:30. Mám v plánu se jich držet jako klíště a nepustit se jich ... však mě dovedou do cíle. Hraje Vltava a my se pomalu suneme k bráně, šup, zapínám hodinky a běžíme. 

Vodičky mají mít tempo 7:00, sleduji hodinky... Aha, tak to vůbec ne, pohybujeme se kolem 6.20, to je na mě rychlé! Zvolním a své společnice Romču a Janu (identifikátory žlutá trička) sleduji už jen z povzdáli. Sakra tohle je pro mě přepálený start, říkám hlavě klid, hlavně běž, nohy můžou a Forrest taky běžel. Přichází třetí kilometr a vím, že je to špatný. Moje permanentní problémy při běhu a spinningu jsou tady. Zase ta pitomá křeč, prostě vím, že s tímhle to nemá cenu prodlužovat, že se toho nezbavím a jen to prohloubím.

Zatáčka, toiky nikde (popravdě jich na trase moc nebylo), první podnik, co je otevřený, huraaá! Zapluju do nějakého nonstopu jako exot a mířím přímo na WC. Tentokrát dobrý, všechno včas, obešlo se to bez zvraceni. Uklidňovala jsem tělo vlastní hlavou, všechno je OK, ztráta 5 minut (to jsem tedy zjistila až doma, když jsem stáhla záznam z garminek) Nicméně pořád menší ztráta než posledně při tréninku, kdy to bylo 15 minut. 

Vyjdu ven a ten pocit bych nepřála vůbec nikdy a nikomu. Nikde nikdo, prostě prázdno, štamgasti nechápali a pokřikovali na mě, že jsem byla na jednom. Hahaha velmi vtipné. Říkám si, no nic, prostě poběžím, nasadila jsem trochu rychlejší tempo, což mě stálo dost úsilí a horší tepovku, ale celkově mi ta prázdná ulice psychicky vůbec nepomáhala. Po 1,1 kilometru jsem zahlédla oranžové bundy na kolech a nápisy Poslední běžec. No hoši na mě zírali, jako kdyby viděli ducha. Prý kde jste se tu vzala?

Zadýchaně jsem jim vysvětlila, že to byla nezbytnost, a oni jen, že stejně dlouho poslední nebudu. A já běžela a běžela a říkám si, musím dohonit tu Romču, bylo mi na trase smutno. Tak jsem pomalu předbíhala jednoho běžce za druhým, břicho bylo v klidu, dech jsem stabilizovala a nohy mohly. Funím si to dál, v sadech potkávám holky, tak jim zoufale zamávám, protože běží proti mě. Pak mě povzbudí, a to velice mile, Jana Kořínková na trase. Říká mi, že jsou holky asi 5 minut přede mnou, hmmm to nedám, nejsem Keňan. Tak pořád jen běžím a běžím a běžím. 

Líbil se ti článek?

Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

Lidi v Olomouci jsou vážně neuvěřitelní, i v těch nejzapadlejších místech prostě fandí, křičí a dávají vám to, co vám pomalu ubývá - sílu. Za chvíli se vracíme do města a vidím rychlejší běžce, jak už si běží na 19. kilometr. Asi jediné značení, co jsem zaregistrovala. Říkám své hlavě, to je fajn, za chvíli jsem tam, to mi chybí asi pět kilometrů. Pak přichází ona moje inkriminovaná zatáčka. Jojo, štamgasti jsou tam stále, ale asi po té pivní náloži už neregistrují běhnu, co jim vyběhla z nonstopu. Až opodál na cestě slyším z davu, hele to je ta, co tady běžela jako poslední sama. Dupu si dál, poctivě stavím každou občerstvovačku, piji vodu. Je super slyšet všude hudbu, to mi pomáhá, měla jsem chuť i tančit. Vědět, že to dopadne takhle, vzala jsem si sluchátka. A už se blížím k náměstí.

Kostky tedy žádná sláva, hlídám kroky, protože zraněná odjet nechci. Mrknu na hodinky a zjišťuji, že to snad zvládnu do času 2:30. Probíhám cílem a je to 2:29! Jsem tam. Nevím, jestli šťastná nebo nešťastná, že celou půlku honím svoje žluté spoluběhny, mám trochu rozpolcené dojmy. Dnes je líp a zpětně si říkám, že to vlastně byla pecka. Krásné město, úžasní lidé, luxusní počasí na běh a mě se běželo skvěle. Před tím jsem dala nejdelší výběh maximálně 1x 16 kilometrů a jinak výběhy kolem 5 až 7 kilometrů. Děkuji za zážitek.

Napiš svůj článek i TY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

Marek

NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

Autor:
Článek se mi líbí
  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?

Nejčtenější

Nevěra přináší víc bolesti než radosti, říká psychoterapeutka

Nora Vlášková, psychoterapeutka

Vystudovala práva, pracovala i s nejtěžšími zločinci propuštěnými z vězení. Po narození dětí zvolila Nora Vlášková...

Příběh Anny: Nechci být vnuččinou chůvou, dcera to nechápe

Ilustrační snímek

Dceru jsem od jejích deseti let vychovávala sama. Nemohly jsem si příliš vyskakovat, i tak jsem se dceři snažila dát,...

Rebelství vévodkyně Meghan. Co vše dělá proti královským pravidlům

Vévodkyně Meghan (Peacehaven, 3. října 2018)

Přivdala se do královské rodiny, která ji vřele přijala. Mladý pár obdivují miliony lidí a fandí mu i proto, že Meghan...

Leklá ryba, otlapkávač nebo svazek mrkví. Co prozradí podání ruky?

Podání ruky

Vlastně na tom nic není. Vždyť dneska se ruka podává pořád – při pozdravu, seznamování, gratulacích, kondolencích nebo...

Menstruace bez vložek a tamponů. Češka nabízí nepropustné kalhotky

Menstruační kalhotky Snuggs

Protože použité menstruační vložky a tampony představují ročně tuny odpadu, rozhodla se Linda Šejdová, že místo běžných...

Další z rubriky

Čtyři stravovací chyby, které nám škodí, ale neumíme se jich zbavit

Ilustrační snímek

Informací o tom, jak se správně stravovat, abychom byli zdraví, štíhlí a ve formě, je sice plný internet i regály...

Dietní trendy tohoto léta. Zhubnout se dá i jen tak mimochodem

Ilustrační fotografie

Svět dostává rozum, ve stravování se upouští od nesmyslných vylomenin a na první místo se dostává dobrá kondice....

Menstruace jako byznys. Pomůcky pro ženy zažívají nebývalý boom

Ilustrační fotografie

Ačkoli patří do života většiny žen, stále je menstruace tabu. Což je zvláštní paradox ve chvíli, kdy právě menstruační...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz