Ze života hypermobilika
Jmenuji se Barbora a jsem hypermobilik. Kloubní rozsah poplatný hadím ženám se u nás v rodině dědí v ženské linii už několik generací. Moje ramena se dokážou vytočit z kloubních jamek tak, že se za zády skoro dotknou, moje prsty jsou gumové natolik, že jimi dokážu vytvořit přímku, a na to, abych si při každém kroku nebo opření o stůl neprolamovala kolena a lokty do tupého úhlu, musím aktivně myslet.
Moje kotníky dokážou vyskočit z místa uložení prakticky na povel (a na další povel do svého místa zase naskočit) a v bodě pohybu, kde ostatní cítí při protahování bolest poplatnou středověkému lámání kolem, vnímám příjemné protažení. Pokud jste žena věkem do čtyřiceti let, máte až čtyřicetiprocentní šanci, že jste na tom stejně jako já. K pochybnostem o možnosti stát se běžkyní však nemáte důvod.
Co je hypermobilitaTak nazýváme zvýšenou kloubní pohyblivost umožňující vyšší než běžný (fyziologický) rozsah pohybu v kloubech. U mladých žen je to poměrně rozšířená vlastnost spojená s nedostatečnou funkcí vazivového pojiva, která je navíc zesílena hormonálními vlivy. Může mít celkovou, nebo jen lokální podobu, potom se týká některých kloubů. Může být vrozená, nebo získaná nevhodným sportem nebo zraněním (například vymknutím ramene či kotníku). Hypermobilici jsou náchylní k opakujícím se zraněním na přetížených kloubech, proto by jako praktikující běžci měli dbát na protažení před výkonem a posilování, nejlépe funkční trénink s využitím balančních pomůcek pro celkové zpevnění těla. |
Běžecký provoz gumového těla
Ohledně hypermobility existuje spousta dobře míněných a často dost protichůdných rad. Od ortopeda se dozvíte, že byste raději neměli moc sportovat, fyzioterapeut vám doporučí, abyste se zvýšeným úsilím posilovali svalový korzet (a naučili se správně dýchat do břicha, protože to je lék na všechno), a běžecký trenér vám řekne, abyste neprotahovali do maxima svého kloubního rozsahu, dbali na správnou techniku běhu, zkrátili krok a koukali makat.
Pravdou je, že hypermobilní klouby mají tendenci k opakovaným zraněním a určitá zvýšená pozornost k vlastnímu tělu je na místě. Při protahování si vždy musíte uvědomit každý pohyb, abyste odlišili, kdy skutečně protahujete a kdy už jen zneužíváte své obrovské kloubní pohyblivosti. Víc než kdokoliv jiný byste měli dbát na dynamické rozcvičení před během, které prokrví vaše svaly a rozpohybuje nitrokloubní tekutinu. Protože hypermobilita se velice často týká volných kolen a kotníků, máte vyšší riziko opotřebení úponů a kloubů, což byste si měli uvědomit předtím, než si koupíte minimalistické boty nebo se zamilujete do ultramaratonů.
Jsem hypermobilní?Dosáhnete celými dlaněmi při předklonu na zem bez rozcvičení? Obejmete si rukou téměř celou šíji? Vydržíte v sedu na patách hodiny? Pak je odpověď ano. Pokud stále váháte, přečtěte si o diagnostice hypermobility v tomto článku. |
Pohyb nutný
Hypermobilikům prostě nesvědčí extrémy. Dlouhodobé setrvání v jedné pozici nás fyzicky týrá a často patříme mezi lidi, kteří jsou fyzicky přespříliš aktivní a pořád někde těkají. Důvodem je prostý fakt, že hypermobilitou zasažené tělo se při nečinnosti sesedá do sebe. Člověk se cítí jako hromádka kostí svázaná příliš dlouhými gumičkami, kterou po nějaké době nehybnosti bolí doslova celý člověk.
Život bez pohybu je noční můrou a běh je jedním ze sportů, které při vhodném používání i přes nároky na vazy a klouby hypermobilikovo tělo nezatěžují až tak fatálně. Pokud se člověk s rozumem protahuje, nepouští se do extrémů a běhá s opatrností, protože musí počítat s náchylností k výronům kotníků a natržení vazů, jeho běhání nestojí nic v cestě.
