Na vyhlídce Vraní skály.

Na vyhlídce Vraní skály. | foto: Filip Marvan, Rungo.cz

Hvězda Rungo.cz Marcela: Zahodila pytlík čipsů a zvedla zadek

  • 2
Netuší prý, co ji osudného dne před osmi lety přinutilo zvednout zadek z gauče, zahodit pytlík chipsů a začít něco dělat. Přicházelo to však postupně, kolo, lyže, brusle, spinning, squash, běh čekal vzadu. Najednou si však Marcela bez pohybu nedokázala představit život.

Jak jsem začala: Děvčata začínají běhat, protože jim roste zadek, zlobí je chlapi, popřípadě žádného nemají a potřebují zabít čas. Znáte přeci písničku „Běhání, běhání, všechny smutky zahání!“ Tak nějak to bylo i se mnou.

Před dvěma lety, po návratu z více než dvouletého pobytu v cizině, jsem se ocitla bez práce v dětském pokojíčku v domě svých rodičů v „Kotěhůlkově“ obklopeném loukami a lesy Českého Ráje. Bylo léto a já jsem depky z toho, že jsem na pracáku a bydlím ve třiceti letech u rodičů, řešila běháním. Naštěstí práce tu byla rychleji, než jsem byla schopná uběhnout sedm kilometrů v kuse a mým běžeckým revírem se stala Praha.

Jenže ono to člověka samotného moc dlouho nebaví. Začala jsem pátrat po stejně postižených jedincích. A kde se takoví lidé hledají v této moderní době? Na internetu! Tam jsem našla skupinu lidí stejné krevní skupiny. Po roce a půl v této skvělé Rungo.cz společnosti se mi obrátil život naruby.

Proč běhám: Protože mi to vždycky zvedne náladu a z bručouna Máci je upocený smíšek. Protože mám pak ze sebe skvělý pocit. Protože mam teď hezčí zadek a nohy?! Protože miluju ten pocit, když mi v zimě křupe sníh pod nohama, když běhám kdesi v lesích po úžasných cestičkách a nemůžu se dočkat, co mi přinese další kilometr. A hlavně mám kolem sebe naprosto úžasnou partu přátel. A ty bych nikdy nepoznala nebýt běhání a Rungo.cz.

Jaký je můj běžecký sen: Nejsem žádný rychlík. To raději poběžím několik hodin v kuse, než abych přesvědčila tělo opustit komfortní zónu. Jsem vytrvalec od přírody.

Marcela Janoutová

věk: 31 let

výška: 165 cm

váha: 63 kg

město: Praha

Prvním závodem v mém životě byla loni na jaře Rungo.cz pětka přes ty 3 Tydýty, hned za měsíc jsem si střihla půlmaraton a o pár týdnů později už to byl první ročník Vltava Run, kde jsem poznala, co jsou to kopečky. Vrhla jsem se do toho, jak už to u Skopců bývá, po hlavě. Svůj běžecký sen jsem si splnila před dvěma týdny. Podařilo se mi něco, v co jsem nikdy nedoufala, zvládnout v časovém limitu Jizerský ultratrail (68 km a 2 650 metrů převýšení). A sakra jsem si to užila.

Co bude dál? To je ve hvězdách! Jisté ale je, že to bude něco delšího a v terénu. Beskydská sedmička příští rok?

Oblíbená trasa: Pasovala jsem do řádu běžců „přírodňáků“. Tato skupina se vyznačuje odporem hlavně k dlažebním kostkám, asfaltu a nekonečné rovině ve městě. V kombinaci s turisty tam hrozí i selhání smyslů. Chcete-li mě potrestat, přinuťte mě běžet po Pražské náplavce plné opilých, zahraničních hipsterů.

Jsem vášnivý běžec všude tam, kde se lepí bahno na podrážky, písek a jehličí padá do bot a kopřivy šlehají do obnažených nohou. Nejlepší občerstvovačka je studánka v lese a místo gelů švestky, třešně a lesní jahůdky.