Naše putování jsme začali v Portu. Městu, odkud pochází vyhlášené víno. Asi nejpůsobivější byl pohled na Eiffelův most. Třeba hned při ranním výběhu, kdy se první paprsky slunce míchaly s rozpouštějící se mlhou.
Na jednom břehu Porta se nacházejí romantické starobylé uličky, na druhé straně je jedna zrárna portského vína vedle druhé. Obě strany řeky mají něco do sebe.
Porto je krásné ve dne, ale naprosto úchvatné v noci. Nasvíceno je celé město a atmosféra je najednou úplně jiná než ve dne. Všemu samozřejmě opět vévodí monumentální most.
Když si půjčíte auto, můžete vyrazit do zhruba 100 kilometrů vzdáleného národního parku Peneda-Gerês. Hornatý park je plný vodopádů, jezer, pramenů a krásných výhledů.
Poutní místo Bom Jesus do Monte, jemuž vévodí kostel a úžasné schody téměř do nebe. Sem jsme také popojeli z Porta autem a návštěva se vyplatila. Vyšlápli jsme si poctivě každý schod.
Na vrcholku, přímo před kostelem, jsme si počkali na západ slunce. Výhled do krajiny pod námi s posledními slunečními paprsky byl nezapomenutelný.
Cestou z Porta do Lisabonu jsme se zastavili v univerzitním městečku Coimbra. Úzké uličky starého centra připomínaly středověk a vážnost místní univerzity tu byla znát na každém kroku.
Nikdy nedostavěná, přesto obrovská katedrála ve městě Batalha budí respekt. Některé sloupy nebyly nikdy dokončeny a krása této stavby je díky tomu tak trochu tajemná.
Přes 100 kilometrů od Lisabonu se nachází vinice Pinhão, kde se pěstuje vinná réva sloužící k výrobě portského vína. Terasovité vinice v kopcovitém terénu stálo za to navštívit.
Trochu mi to zde připomínalo rýžové plantáže někde ve Vietnamu. Když vystoupáte až na vrcholek některého z kopců, naskytne se vám jedinečný pohled.
Nedaleko nezápadnějšího místa Evropy Cabo da Roca se nachází pláž, kterou jsme objevili vlastně úplnou náhodou. Prázdná písečná pláž s romantickými útesy byla příjemným občerstvením.
Trochu jsem si zde připadal jak na tropickém ostrově. Vlny oceánu se tu tříštily o útesy a já úplně zapomněl, že je listopad.
Město Sintra nedaleko Lisabonu je především turistickou atrakcí. Najdete tu spoustu uměle vytvořených romantických staveb, parků nebo třeba i podzemních chodeb. Za jeden den jsme to zdaleka nestihli projít celé. Vyhlášená díra do pekla byla třešničkou na dortu tohoto výletu.
Poslední dny jsme strávili procházkami po Lisabonu. Je to rušné město typické svými tramvajemi a lanovkami, plné zajímavých restaurací a vyhlídek.
Asi nejzajímavější na Lisabonu pro mě bylo všudypřítomné pouliční umění. Někdy to byly jen čmáranice, ale velmi často mezi nimi bylo i skutečně zajímavé dílo.
Tyhle malby na nás často vykoukly na odstrčených místech mezi starými domy, kde bychom to nečekali.
A pak nastal čas se s Portugalskem zase rozloučit. A málem bych zapomněl, pokud tam někdy pojedete, nezapomeňte si dát jedinečný zákusek Pastel de Nata - je to kombinace listového těsta, speciálního žloutkového krému a skořice. Nejlépe chutná čerstvý, ještě za tepla.
