Třicet maratonů za třicet dnů, a to ještě na ostrově, který nemá zrovna stabilní počasí, to si tedy věříte.
Maraton běhám patnáctý rok, jinak se běhu intenzivněji věnuji asi dvacet let.
I tak to nebude legrace. Jaký máte přesně plán?
Chci oběhnout celý Island, to je asi 1 340 km. Vyšlo mi to na tu třicítku maratonů, to je hezky kulaté číslo.
Kolik maratonů za sebou jste dosud uběhl?
Zkoušel jsem tak dva tři za sebou. Uběhl jsem ale i pět maratonů za víkend, nebyla to však oficiální akce. Běželo se od Podolské vodárny do Drážďan.
Jaký terén vás na Islandu čeká?
Je to poměrně rovinaté, na východním pobřeží jsou trochu kopečky, pak tam jsou dva tři horské hřbítky, ale je to relativně dobré. Na severu je to trochu zvlněné, do cíle už je to pak celkem rovinka.
Jak celá myšlenka vlastně vznikla?
Prvně to napadlo moji přítelkyni, byli jsme spolu na Islandu, ona tam něco takového navrhla a už jsme se toho nepustili. Je to výzva i vzhledem k počasí, které tam panuje. Navíc tam nikdo neběžel sólově.
Vstanu, najím se a poběžím
Už víte, jaké vás asi čeká počasí?
Podle dlouhodobých předpovědí může být tak pět dnů slunečných s denní teplotou kolem deseti stupňů. Ale poměrně rychle se to tam mění. Může přijít i vichřice, to by byl pěkný hnus, mohlo by foukat aspoň do zad.
Jaký tam má vypadat váš den?
Vstanu, najím se a běžím. Snad to půjde uběhnout do pěti hodin, optimálně za čtyři. Zbytek dne budu relaxovat a hledat místo na přespání. Nerad bych počítal s variantou, že mě to srazí na kolena a nějaký úsek budu muset odejít.
Co všechno povezete s sebou?
Spacák, stan, vařič, ešus. Teplé lehké oblečení, nepromokavé vrstvy. U jídla budu spoléhat hlavně na místní zdroje, mám tam vyzkoušený jeden mléčný produkt. Na samotný běh budu mít s sebou müssli tyčinky a trochu čokolády. Poběžím na pohodu, ne na čas.
Co bude neúspěch?
Kdybych jeden den vynechal a neběžel. Ale když bouchne sopka, to asi neovlivním. Mám však v plánu čtyři dny navíc, ty by měly pokrýt všechny nepředvídatelné události.
Z čeho máte největší strach?
Ze špatného počasí. Dokážu si bohužel představit, že bude celý týden pršet.
Říkáte, že běžet budete na pohodu, islandskou výzvu však nechcete uběhnout jen pro své potěšení.
Před pěti lety jsem měl vážnou nehodu, měl jsem spoustu fraktur, z toho jednu obratle, čtrnáct měsíců jsem měl titanové šrouby. Byl jsem v Kladrubech na rehabilitaci a tam jsem si řekl, že to propojím s pomocí pro Sportovní klub vozíčkářů Praha. Vznikla mezi námi dohoda, že každým maratonem pro ně vyběhnu tisícovku, snad na to seženu sponzory. Jinak to zaplatím ze svého. Na internetu je už celý projekt popsaný a na účtu je 23 tisíc od lidí, jimž se líbil.
Nenapadlo vás, že by s vámi jel někdo na vozíčku?
Napadlo, ale nikdo takový se nenašel. Největší problém je zázemí, to by byl pro vozíčkáře velký problém.
Co dál po Islandu?
Nevím, ale určitě mě nějaká blbost napadne. O další konkrétní pomoci vozíčkářům jsem ještě nepřemýšlel, ale v nějaké formě určitě budu pomáhat dál.
