Je chvilku po šesté ranní, auto je naložené a my vyrážíme z rozespalého a slunečného Brna, o pár hodin a jedno ztracení později nás vítají deštivé a mlhavé Kouty nad Desnou. Z Koutů vycházíme po červené, která začíná Kouteckým pohádkovým lesem plným dřevěných pohádkových postav i s perníkovou chaloupkou a po chvilce začne prudce stoupat. Vzít hole považuji za druhý nejlepší nápad tohoto dne. Ten vůbec nejlepší bylo vybavit
Den první
se nepromokavou bundou a kalhotami. Nahoře na sjezdovce je viditelnost pár metrů, přes kopce se převaluje mlha, a když se z ní vynoří lanovka jedoucí s prázdnými sedačkami, vypadá to jako z hororu.
U Medvědí hory míjíme občerstvení u vrchní stanice lanovky a na chvilku se k červené přidá naučná stezka Rysí skála, která dále pokračuje na vrchol Medvědí hory (1 163 metrů). Tam vzhledem k počasí ani nezacházíme, vyhlídku bychom si stejně neužili. Cestou potkáváme dřevěné ovečky u salaše a dřevěnou sochu rysa.
Červená dále pokračuje kolem větrných elektráren, které svým hučením v silném větru vzbuzují značnou nedůvěru u dvou třetin týmu. Pes by nejradši zůstal stát, případně se vrátil a muž by rád rychle dál. Cesta vede příjemnou pěšinkou úbočím kopců až k horní nádrži Dlouhých Strání (1 353 metrů). Na tomto místě by nás pravděpodobně čekal nádherný kruhový výhled, místo toho je tu akorát pocitová teplota blízko nule a viditelnost přinejlepším pět metrů. Psí nadšení z výletu ochladlo na teplotu okolního vzduchu, pohybuje se pouze v zákrytu těsně u nás. Potkáváme cedulku s šipkou, symbolem občerstvení a vzdáleností 700 metrů. Jednomyslně se shodujeme na občerstvení a zahřátí. Když na žádný podnik nenarazíme ani po 15 minutách chůze daným směrem, hledání vzdáváme a vracíme se zpátky na červenou
„Výhled“ mlhou na horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně
Kaskády na potoce Merta cestou k Františkově myslivně
Z Dlouhých Strání se vydáváme na Malou Jezernou. Odtud už nepokračuje turistická, jdeme tedy dál po příjemně široké zelené cyklostezce v závětří mezi stromy a úbočími okolních kopců. Cesta ubíhá rychle, je částečně svažitá, takže brzo dorazíme na Vyhlídku. Vyhlídka odsud sice není, ale je tu modrá značka, po které pokračujeme na rozcestník U Františkovy myslivny. Zhruba v půlce cesty přecházíme po můstku potok Merta s jeho kaskádami. Značka nás dál vede pěšinou v lese a trávou, přímo na okraji přírodní rezervace Břidličné. U Františkovy myslivny dáváme první občerstvovačku a potkáváme prvního turistu, se kterým prohodíme pár vět.
Odtud se po zelené konečně dostáváme na samotný hřeben Jeseníků – na rozcestí Nad Malým kotlem (1 335 metrů). Odtud je možné pokračovat doprava po zelené/červené asi kilometr na Jelení studánku (1 311 metrů) s pitnou vodou, nebo se vydat doleva po červené hřebenovce. My jdeme doleva, proti směru tratě Jesenického (půl)maratonu. Počasí se po chvilce umoudřuje, přestává pršet a občas mraky odhalí výhledy na jednu či druhou stranu. Zanedlouho míjíme terénní stanici ochránců přírody na masivu Vysoké hole (1 464 metrů), která je druhou nejvyšší horou Jeseníků. Nalevo od cesty jsou k vidění zbytky stavení – pozůstatky polního letiště Luftwaffe.
Hřebenovka dále pokračuje až k Petrovým kamenům (1 446 metrů), rulovému mrazovému srubu, kde prý dříve probíhaly čarodějnické sabaty. Za nimi se cesta svažuje k Ovčárně (1 310 metrů). Kousek pod kameny se od kolemjdoucího dozvídáme, že nahoře je stádo kamzíků. Sprintuju v pohorách a s batohem do kopce, proklínám se, že jsem si nevzala dalekohled, a po doběhnutí zjistím, že kamzíci zmizeli v mlze. Protože už se z ní nevynořili, pokračujeme dál. Z Ovčárny nás čeká více než sedm zdlouhavých kilometrů po asfaltu i se zacházkou na Praděd (1 492 metrů). Další možností je sejít po modré na rozcestí Rezervace Bílé Opavy a vyjít si znovu nahoru na Ovčárnu po žluté (doporučený směr).
Do údolí Bílé Opavy se vracíme zvlášť jiný den, 2,5 kilometru dlouhý úsek horní části toku je tvořen kaskádami a vodopády, které říčka vytvořila ve skalním kaňonu. Ty se přechází po dřevěných můstcích a žebřících, pro psa uvyklého žebříkům ve Slovenském ráji je to pohodová procházka, kterou si procupitá bez naší pomoci. A jako bonus - modrá zpátky směrem do Karlovy studánky je skvěle běhatelná!
Turistická chata Švýcárna
Výhled na Červenou horu
Na Švýcárnu na pivo
Z Ovčárny teď tedy vyrážíme rovnou na Švýcárnu, na Praděd nakonec ani nezacházíme, celý vrchol i vysílač je beznadějně zahalen v mlze. Na Švýcárně máme rezervovaný pokoj, povečeříme a u Radegastů sledujeme, jak se venku konečně udělalo krásně a vylezlo slunko. Po chvilce začne průtrž, tak jsme nakonec rádi, že jsme šli rovnou na chatu.
Den druhý
Ráno se pokocháme stádečkem highlandů, které se pase hned pod chatou a připomíná tak, že tato chata vznikla z pastevecké salaše, a vyrážíme znovu po hřebenovce. Počasí vypadá báječně, je to na kraťasy a triko, ale Praděd je stále zahalen v oblacích, takže se na něj už nevracíme. Užíváme si dřevěných chodníčků i nádherných výhledů z hřebene na všechny strany. Hřebenovka je hodně běhavá, nemít těžké batohy a pohory, přesun by se dal výrazně urychlit. Na některých klesáních stejně neodoláme a i se skákavým batohem na zádech zrychlujeme do běhu.
NS Po hřebenech – světem horských luk
Cesta pomalu klesá do Červenohorského sedla (1 013 metrů), cestou míjíme dogtrekkaře, účastníky závodu Stopou strejdy Šeráka. S někým občas prohodíme pár slov, psi se pozdraví, pohrají si a jdeme dál. Ze sedla červená opět stoupá, cestou je pěkný výhled na údolí a v dáli vidíme vrchol Vozky (1 377 metrů) se skalními útvary. Na úbočí Červené hory se nachází Vřesová studánka, kde se prý kdysi vyléčil zraněný jelen a následně i jeho lovec. My se u kapličky na tomto poutním místě jen občerstvíme a prostor takticky uvolňujeme větší skupince s dětmi.
Výhled na údolí Loučné nad Desnou z úbočí Červené hory
Chodníčky u Malého Jezerníku
Výhled na Červenou horu
Dále vede červená ze Sedla pod Vřesovkou nádhernou lesní pěšinou vyskládanou kameny a dřevěnými chodníčky až na Keprník (1 423 metrů). Na jeho vrcholu se nachází mrazový srub, stejný jako jsou Petrovy kameny, ze kterého je nádherný výhled na všechny strany. Dokonce už i Praděd vylezl z mraků. Z Keprníku je to nekonečných 1 500 metrů na Šerák (1 351 metrů) k více než 125 let staré Jiřího chatě, kde máme v plánu dát si Holbu a polívku. Plány vyjdou jen částečně, polívku už ven nevydávají a dovnitř do restaurace nesmí psi, takže se spokojíme s pivem a teplou topinkou. Zpátky se vracíme po hřebeni do Sedla pod Vřesovkou a odtud klesáme úzkou pěšinou v trávě do údolí Hlučivé Desné. Míjíme nespočet pramínků, potůčků a drobných vodopádů. V údolí se ke žluté přidá ještě cyklotrasa a podél říčky dojdeme až do Koutů.
Cestou z Keprníku
Mrazový srub na vrcholu Keprníku
Praděd z Keprníku
Pokud si zajdete na Medvědí horu, u Jelení studánky doplníte vodu a projdete údolí Bílé Opavy, celková délka trasy bude 65 kilometrů a nastoupáte 2 792 metrů.
Přidejte si nás na Instagramu pod nickem rungocz a vídejte více našich fotek z výletů. |
Vydejte se v našich stopách údolím Jizery a vyhrajte I tady jsme s vámi. Vyfoťe se na trase u naší samolepky a vyhrajte. |
