Ještě bych doplnila, že hrozně moc dělá i vědomí příčiny bolesti a její závažnosti.

Měla jsem zraněné koleno, při covidu jsem omezila chození na výšlapy a pak jsem začala pro mě mírnými 25km výlety. A přijdu a večer koleno oteklý a neohnu ho.

Chira, tam že když nebyl přímo úraz, ať jdu na ortopedii, tak měsíc trápení, než mě orto vezme. Ortezy, bolesti, hopsání po zdravé noze. A hrůza, že mi budou tahat vodu apod (mám tak trochu fobii ze zákroků bez anestezie). Absolutně se to nelepšilo.

Ortoped mě poslal na rezonanci a za další měsíc byla diagnóza, "šlacha navíc" v koleni, co občas dráždí chrupavky a dělá tak zánět. Že kdyby to zlobilo dál, dá se to fiknout artroskopicky, tj. den hospitalizace.

Od toho dne, kdy mi doktor řekl, že to vlastně nic není a kdyžtak se to dá snadno řešit, se to začalo lepšit. Teď jsou to 2 roky a já si max.občas při zátěži nalepim tejpu a večer to promasiruju, ale jinak klid.

Evidentně moudrý člověk a skvělý analytik. Tohle by se mělo učit a vštěpovat lidem již od malinka ve škole. Podle mě. Vštěpovat myslím, učit tyhle vědomosti v praxi opravdu používat.

Dnes už tohle uznává spousta fyzioterapeutů. Bolesti zad jsou hodně komplexní záležitost. Na IG sleduji pár fyzioterapeutů a někteří z nich už přešli jen na léčení traumat, meditace, výživu.....což je podle mě právě chyba. Není jen jedna cesta řešení. Je potřeba komplexní přístup.