Změny času jsou pro programátory velice nepříjemné. Tak např. velké firmy mají nasmlouvané odběry elektřiny, vody a plynu po hodinách. Každý normální den se vytvoří 24 hodnot skutečných odběrů, které se musí porovnat s nasmlouvanými hodnotami. Jenže v poslední neděli v březnu vznikne jen 23 hodnot a v poslední neděli v říjnu vznikne 25 hodnot a je problém, kam tu přebytečnou hodnotu do databáze uložit. Programy musí mít tři větve, jednu pro 24 hodin, jednu pro 23 hodin a jednu pro 25 hodin. Tyto programy se velice obtížně ladí a chyby se většinou odhalí až při ostrém provozu. Pro programátora stovky hodin zcela zbytečné práce.
Další zádrhel je, že délka děje nemusí být rovna rozdílu mezi začátkem a koncem děje. Má-li např. pacient dostávat injekci každé tři hodiny a práce sestry je řízena počítačem, pak v případě chybného programu může sestra dostat pokyn již za dvě hodiny nebo až za čtyři hodiny, což může ohrozit život pacienta. Malér je, že sestra samozřejmě nemůže vědět, zda je program napsán správně a zda tedy pokyny, které od něj dostává, jsou správné nebo chybné.
A nejhorší je, pokud se čas SELČ použije jako součást indexu databázového souboru, pak se může v poslední neděli v říjnu poprasit celá databáze. To se mi stalo a trvalo pár let, než jsem vypátral, jak ty chyby v databázi vlastně vznikají.
