To jsou bludy v tom článku.

1. Laktát nezpůsobuje bolest ve svalech a zakyselení to je všeobecně omílaný omyl. Naopak laktát je při výkonu velmi užitečný a je vhodné ho zvýšit. To co způsobuje únavu ve svalech jsou ionty vodíku které se uvolňují při spalování sacharidů při výkonu a ty snižují ph ve svalech a způsobují zakyselení nikoli laktát. Jiné je tomu po tréninku protože po zchladnutí může laktát způsobit svalovou horečku - pak je dobré se laktátu zbavit výklusem výklusem a protažením.

2 Celý článek postrádá smysl pro 99% běžců, protože aby mělo měření laktátu smysl musí se provádět pravidelně a během tréninků které opravdu sportovec běhá. Změřit jednou, dvakrát za rok nemá vůbec smysl. Aby to mělo význam musí se to provádět ideálně v tréninkovém plánu co týden a vzhledem k omezenému množství pracovišť se toto týká jen vrcholových sportovců a reprezentace která má na toto přístroj.

Dobrý den, než řeknete slovo bludy, přečtěte si článek pozorně.

ad 1) v boxu "Co je laktát" nikdo netvrdí že překyselení způsobuje přímo laktát ve svalech. Pozorně si jej dočtěte. Článek je odborně správný, leč musí zůstat čitelný a pochopitelný. Nejsme sciencedirect.com. Stejně tak si nemyslím, že laktát je při výkonu užitečný - tedy pokud nejste zástupcem mimozemské formy života, která místo kyslíku, sacharidů a tuků vyrábí energii z laktátu.

ad 2) Článek má smysl pro výkonnostní běžce, kteří si chtějí správně nastavit tréninkové zóny, tedy AEP a ANP, podle kterých budou v nové sezóně trénovat. A ze své zkušenosti vím, že ani vrcholoví sportovci je nepodstupují každý týden, jen několikrát za sezónu.

Úžasný článek. To psal nějaký páťák z toho co si vygoogloval?

O laktát přece vůbec nejde, tedy pokud se to nepřežene.

V případě, že se ke konci sportování dostatečně "vyklusáme" tak laktát problémem není.

Zvášená tvorba laktátu je jenom důsledek nedostatečného okysličování a tím zvýšeného spalování glykogenu (cukrů) a to je hlavní problém.

Mám vyzkoušené, že na anaerobním prahu vydržím nejmíň hodinu, pak začne docházet glykogen a přijde konečná.

Pokud někdo sportuje víc než hodinu musí si tepovku hlídat a případně doplňovat cukry.

Článek vznikl ze spolupráce s Mgr. Lenkou Kovářovou, PhD., o jejíž erudici s Vámi diskutovat vůbec nehodlám. Z Vašeho příspěvku dále nechápu, na co se vlastně ptáte - o laktát samozřejmě jde. Pokud se chcete v tréninku posunout, potřebujete znát rozsah tepové frekvence v okolí aerobního a anaerobního prahu a dále s nimi pracovat. Testy nastavené na sportovních hodinkách vám toto nestanoví nijak přesně, proto se chodí na laktátový test. Tvrdíte-li, že "pokud někdo sportuje víc než hodinu, musí si tepovku hlídat", měl byste vycházet z relevantního měření provedeného při výkonu na vlastním těle, nikoliv ze svých pocitů, dojmů nebo toho "co kdo povidá v nějaký diskusi".

Při stejném tempu může tep i laktát podléhat velké variabilitě, podobně RQ, tím spíše pak variabilitě podléhají odhady AE a ANP z těchto testů. Kdybych se chtěl tímto řídit, tak bych na těch testů musel přijít několik, a beztak se zejména u méně výkonných běžců mění výkonnost natolik, že by na rozdíl od profíků potřebovali testů VÍCE než méně, aby trénovali "optimálně". Osobně považuji za pro hobíky dostatečně přesné a možná i spolehlivější, pokud ANP použijí průměrný tep z hodinovky, AE kolem 130 a ANP a AE použijí tempa odpovídající těmto tepům.

To zní rozumně, ale z vlastního pozorování musím říct, že právě méně výkonní běžci nemají dobrý odhad na tempo a buď jsou příliš pomalí a nebo naopak běží zbytečně rychle. Navíc jejich AE bývá vyšší než 130, negeneralizovala bych!