Málem bych zapomněla - pěkně napsaný článek, který má hlavu a patu. Jaké osvěžení mezi kecy různých výživových "bcporadců".

Moje osobní zkušenost. Když jsem si šel zaběhat poprvé (loni začátkem května) vážil jsem 190 kg. Běhal jsem třikrát denně jen takovou vzdálenost, kterou jsem byl schopen uběhnout v kuse bez zastavení. K tomu jsem začal po každém běhání chodit po schodech do 9. patra a pochopitelně jsem změnil jídelníček a celkově stravovací návyky a začal jsem myslet pozitivně. Po pěti měsících běhání jsem vážil 135 kg a protože už mě nebavilo běhat v začínajícím chladném a sychravém počasí, pořídil jsem si domů eliptický trenažér, na němž jsem cvičil každodenně od půlky října do začátku dubna a dostal jsem se na 105 kg a tuto váhu si držím. Nyní už si zaběhám občas jen tak pro radost a své sportovní aktivity jsem přesunul do posilovny, kam chodím třikrát týdně. Takže běháním lze zhubnout, ale není to jen o běhání, ale celkově o změně myšlení a změně životního stylu. A hlavně je to o pevné vůli.

Paráda! 

To je zase reci kolem hubnuti. Veskera hmota v tele je z jidla a piti. Ze vzduchu nebo sluunecniho svetla jeste nikdo nikdy neztloustl.

Ono zas na druhé straně obézní lidé mají objektivně vzato extrémně zpomalený metabolismus. Bavila jsem se s jedním internistou, který pracoval s obezními, a ten se dušoval, že i přesto, že jedí normální porce, dokonce i v rámci diety snížené, nejsou schopní zhubnout, jejich tělo se brání. Jediné, co podle něj funguje, je pohyb, jenže do toho se jim právě nechce, navíc je to technicky problematické.