Diskuse k článku

Dobrý den, pečlivě jsem si několikrát přečetla nejen článek, ale také diskusi a musím říct, že z toho stále nejsem moudrá. Dle testu uvedeného v článku jsem hypermobilní, i mi to nedavno potvrdila cvičitelka pilates s tím, že to rozhodně není výhra a že nemám cviky dotahovat do krajní polohy. Posledních řekněme 8 let se hýbu poměrně dost a ano, vypěstovala jsem si závislost - v zimě i v létě brusle, kolo, běžky, pilates, step aerobic, volejbal, ne vše najednou, ale téměř každý den něco. Jako relax a odpočinek doplňuji saunu. Kondičku bych měla mít dobrou. Letos jsem si přibrala běh, protože mě vždycky lákal. Začala jsem mít ale výraznější problém s kolenem - bolí, otéká, i víc jak měsíc bez jakékoli aktivity není vyjímkou. Na rehabilitaci mi vždycky řeknou, že jsem přetížená a nemám správně nastavené tělo. Cvičím rehabilitační  cviky - něco jako je uvedené v článku "ani pekáč buchet...", nicméně pokrok není tak rychlý, jak bych si asi představovala. Možná i ten objem 6-8 km (převážně lesem), abych si důkladně vyčistila hlavu, je moc velký (neumím si představit, že bych tuto vzdálenost uběhla stylem přes špičku). Aplikuji tejp na palec bolavé nohy, teď už vím, i jak na koleno, tak budu tejpovat i koleno. Co můžu ještě udělat, abych se běhu nemusela vzdát a mohla fungovat?

Za jakoukoli radu předem děkuji.

Dobrý večer, milí diskutující. Paní Hamerníková - máte pravdu, hypermobilita nemusí být ve všech kloubech, ale o tom jsem psala. Každé tělo je jiné a může reagovat a projevovat se jinak.. Pane Pulicare - nic si z toho nedělejte, já jsem hm taky a žije se mi (a sportuje) velice dobře. :) 

Ráda bych otevřela diskusi k hypermobilním běžcům, které bolela kolena a kteří změnili běžeckou techniku z běhu přes paty na běh přes špičky. Pokud jsou tu nějací takoví, mohli by, prosím, napsat svoje zkušenosti, zda jim změna techniky pomohla? Velice by mě to zajímalo z profesního hlediska. Čistě biomechanicky totiž nedochází k takovému propnutí kolene ve fázi došlapu, tak by to mohlo být lepší. Sama ale běhám přes paty, to jen pro doplnění.

Pěkný večer všem!

pokud běháte přes paty, tak z již ze zmíněného biomechanického pohledu se při běhu brzdíte. Nemusíte souhlasit, ale snažte se to pochopit.

Dobrý večer, pane Sládku, já Váš argument chápu, ale jako rekreačnímu běžci, který proběhnutím pravidelně kompenzuje vcelku velkou fyzickou i psychickou zátěž z práce , mi vůbec nejde o rychlost. Jedu spíš na vytrvalost a na pohodu..:) V tomto směru mě běh přes paty tedy nijak neomezuje..

Ano, já jsem hypermobilní, na všechny Vámi uvedené testy odpovídám ano (ano, přetáhnu ruku přes krční páteř - doteď jsem nevěděla, že je na tom něco divného, ano, dosednu na paty a tento sed je pro mě dokonce velice poholný, ano, dám dlaně na zem s pocitem příjemného protažení). Cíleně pracuji na změně stylu z patičkového na ten přes špičky, čehož dociluji především využitím Nike free běžeckých bot, které mě ke změně stylu běhu nutí samy od sebe. S bolestí kolen mám problém jen při bězích delších než 20 km a pak se do toho míchá ještě bolest postranního kolenního vazu. Kdybyste chtěla cokoliv dalšího probrat, pište mi na topinka.blog@seznam.cz

Velice Vám děkuji za popis Vašich zkušeností! Problematika mě zajímá spíše z profesního hlediska, pro ten můj běh mi stačí paty, jde mi o to, mít nějaký soubor informací, který můžu klientům rehabilitace poskytnout.. A nejlepší informace jsou ty z praxe, co si budeme povídat. Ještě jednou děkuji!

Napadá mě varianta, že při běhu přes paty jsou větší nároky na dynamickou stabilitu kolen, která samozřejmě není úplně dokonalá. HM člověk má deficit v pasivní složce což je ta větší laxicita vaziva...

Naprosto souhlasím, děkuji za názor.

Podle vašeho článku jsem hypermobilní, to jsou dnes novinky.

Ale musím uznat. Vymknutí kotníku je pro mě sci-fi.

No, s tím kotníkem to mám trochu jinak. Aneb jak řekl můj ortoped: "to jsem snad ještě neviděl. Měla jste vůbec někdy vymknutý kotník?" "Ne." "Si myslím, to snad ani nejde." Průšvih je v tom, že tím pádem hrozně trpí měkké tkáně okolo, které tu nohu musí držet tam, kde by to normálně drželo samo. Hrozně moc mi pomohly stabilní boty (pro pronaci). 

to je pěkné, že vám pomohly boty s podporou pronace, ale tím tlumíte činnost svalů zapojených do běhu a zapojujete jiné, které by normálě takovou činnost nevyvíjely:

     Skutečnostje však taková, že prevencí poranění se zabívá jen specifická skupina lidí asnaží se řešit své problémy s učením správného pohybu.

     Takže bez ohledu na to jak moc jsme sesnažili a snažíme se s tímto fenoménem bojovat zlepšením a zkvalitněnímobuvi, lékařské metody, postupující znalosti trenérů a běžců, výzkum, vydánímtun knih a článků o běhu, tak jsme vlastně za tato léta selhali. Jediné co sezměnilo je běžecký boom. Naopak poranění přibilo. Tedy nic nepomohlo. "Pokudsi myslíte, že vzdělání je drahé,zkuste nevědomost."

     V dlouhém seznamupříčin úrazů jeobvykle zahrnuto mnoho věcí: přílišmnoho příliš brzy, příliš rychlé zvýšení objemua intenzity běhu, špatné boty, nesprávnýpovrch pro běh, anatomickévychýlení těla běžce("špatné geny"), atd., alenic, co souvisí s technikouběhu jsme nezměnili.

     Můžete si koupit nějaké nové boty, kterénabízejí různé druhy odpružení, stabilitu a kontrolu pohybu, něco velmiiluzivního a podezřelého. Pokud si myslíte, že to je skutečná náhražka toho, comozek s miliardami buněk mají dělat, rozumně nad tím zauvažujte.Strčíte-li si do bot protetika v domění rozvíjení svalů, tak je to jako,když si dáte klacek pod nohy. Je to opravdu to co skutečně hledáte?

Existujezpůsob běhat šťastněji a bez bolesti? Je mnoho zraněných běžců a to fatálně ato je negativní platba za naše nadšení. Je nutné změnit stav naší mysli jakoprvní a starat se o to jak běhat.

Pane Sládku chtěl bych Vás ujistit, pokud má běžec subtalarni pronaci, tak příslušné svaly nepoužívá cely život. Pokud dostane pronacni podporu ať ve formě vložky, nebo pronacni boty. Dostane právě díky změně postaveni v kloubech šanci tyto svaly zapojit. Ještě jsem nezažil, ze bych po nakorigovani vložky pretizil nohy do supinace. Tady Vám nepomůže ani bůh ani změna mysli.

nohy do supinace zřejmě nepřetížíte, ale tou myslí je chápáno, zamyšlení se na správným pohybem. Mimojiné, je dobré položit si otázku co je příčinou, že příslušné svaly nepoužívá někdo celý život? Určitě problém nebude řešen výstelkou v botě, tím podpořím svaly, které by za normálních okolností nebyly tolik zapojené (při běhu) a utlumím svaly, které by zapojeny být měly.

Sám jsem trpěl supinací a dost velkou, s bolestmi u metastr.kůstek, kde jedna z nich tlačila na procházející nerv, a k tomu se připojila i pata. Problém byl řešen z počátku stélkou u ortopeda, ale bez zjevného výsledku. Ovšem velice pozitivního výsledku se dosáhlo změnou pohybu a samozřejmě patřičnými znalostmi z oblasti biomechaniky běhu (abych nerozepisoval detaily "trénink metody v pozici Dr.Romanova - více info posemethod.com). Problém je vyřešen boty nejsou sešmajdané jak tomu bývalo a nalítáno mám přes 10000km bez jakéhokoli úrazu. Vše tedy bylo v pochopení úlohy jak správně zapojit svaly při běhu (tedy chtít od svalu to co má skutečně dělat a nezneužívat jej v jiném pohybu, kde vznikají vždy odchylky a následně úraz)a posílení nejen kosterního svalstva "jádra", které je základem pro každý pohyb. Víte ono běh není jen běh, ale především dovednost. Takže studovat jen anatomii určitě pro běh nestačí, každá sval má svou specifickou úlohu včetně šlach. Když to shrnu obecně: jít proti zákonům přírody je náš největší problém.

Osobně jsem trénoval nejen jednoho s podporou pronace a problém byl vždy v pohybu.

Já vím, tyto když to nazvu kecičky asi nikoho nezajímají, ale zamyslel se někdy někdo nad tím, jak jsme přišli k úrazu a co je příčinou jeho opakování? Určitě to nejsou boty... ?

poznámka: píšu k problematice běhu, nikoli k rehabilitaci, to jsou dvě různé věci jedna je sportem a druhá nikoli.

Souhlasím s panem Mrázem. Na jednom z kurzů nám terapeutka uváděla, že dělali vcelku obsáhlý výzkum s lidmi s těžšími poruchami klenby nožní. S překvapením zjistili, že nejlepší efekt měla kvalitní ortopedická vložka - tím myslím dělaná na míru, po komplexním vyšetření chodidla. Teď trochu hraji proti sobě, protože v praxi samozřejmě pacienty cvičit klenbu učíme, ale ono je to tak, že pokud celý den sedí, nohy jsou v botách, neaktivní, "nečtou terén", tak pár minut cvičení denně to nezachrání (a popravdě, jen velice málo lidí je schopno a ochotno cvičit nohy déle).  A když je s tímto nastavením necháte běhat - moc dlouho to držet nebude... Cvičit jistě ano, ale při výraznějších odchylkách doporučuji i kvalitní podporu.

Tam je několik problemu najednou: nejdůležitější je věk a tvar sustentacula tali. Několik studii prokázalo,  že okolo 30 roku se fixuje postavení chodidla a pak už s nimi cvičením moc nehnete,  pokud jde o děti tak vyvoj klenby začíná v roce a půl a největší boom je od 2 do 4 let. Tam máte velkou šanci, že postavení nohy změníte pouze cvičením. V 6, 7 letech dochází k osifikaci sustentacula tali,  pokud bude zkoseno do valgozity přechází problém z funkčního do strukturálního.  Tam jako fyzioterapeut nemám sanci měnit strukturu,  bohužel. 

Jako nejúčinnější se zatim jeví kombinace funkční vložky (individualne vyrobene formthotics, schein,  vasyli a ne ty prasarny co občas předvadí protetiky) a kvalitní fyzioterapie. Nejhorší argument je ze pokud je vlozka v botě tak noha dale chátrá.  Tento argument vychází z neznalosti řízení pohybu, individuální stélka umožňuje velky aferentni pool, ktery podporuje pohybovou plasticitu mozku a změnu hybneho stereotypu.  Pro nevěřící jsou studie přímo na stránkách foot science. 

Další fenomén,  který do toho vstupuje je boso běh, ale to je úplně jiny příběh...