Mám vnuka, najezdil jsem s ním za cca půl roku cca 600 km. Max. rychlost do 5 km/hod.

Nedovedu si představit běhat se spícím dítětem.

Jako vždycky - nejvíc kyselých pindů o těhotenství mají v diskusi chlapi. Jako nejchyřejší moralisti u článků o výchově jsou zase bezdětní.

S kočárkem je fajn vyrazit na brusle, běhání bez dětí a kočárku 

Myslím, že pravda je vždy někde uprostřed. Mám dvě děti a když byly malé (cca do tří let), cvičili jsme s prvním 5xdenně vojtovku a s druhým obdobně. Tudíž naše společné sportovní aktivity byly značně omezeny. Nejsem vrcholový sportovec a tudíž je pro mě sport relaxace, zábava a neživí mě. Věnoval jsem tedy jako muž většinu úsilí na to, aby byly zdravé, což se snad vyplatilo. Manželka cca do 5-6 měsíce lezla, což pravděpodobně vedlo ke komplikacím a při druhém těhotenství již neexperimentovala. Sport jsme však nikdy na druhou kolej úplně neodložili. Jezdili jsme s dětmi s vozíkem, v sedačce, na tyči, nosili je do skal apod. Ovšem vždy byly na prvním místě děti. Trasy na kole jsme vždy volili tak, aby je to bavilo, v lezení jsme přibrali někoho třetího a vylezli jsme na střídačku třeba jen jednu nebo dvě cesty za den apod. Zbytek času jsme trávili společným hraním, šťouráním se v písku, chozením po lese ad. Vždy jsem se snažil, aby děti získaly pozitivní vztah k přírodě a pohybu. Každý si může vychovávat své děti jak sám uzná. Já sám nelituji ani jednoho roku, kdy jsem nemohl aktivně více sportovat, protože dnes my to děti svým nadšením a úsměvem nahrazují. Neodsuzuji cestu nastolenou v článku, jen mi z mého pohledu připadá malinko extrémní. Pokud totiž panuje ve vztahu vzájemná tolerance, vyjdou si partneři vždy vstříc a dá se malinko uskromnit a ukrojit ze svého. Chápu ovšem, že jste li vrcholový sportovec, pak nezbývá buď maximální tolerance ze strany manžela či manželky nebo takovéhle aktivity. PS: Zkoušel jsem i běhat s vozíkem (cca pětkrát max. hodinu) a šlo to, ale ani mě, ani mé děti to nebavilo

Mě by jen tak ze zvědavosti zajímalo, jak by se chovali aktivní pánové - kritici běžeckých kočárků, kdyby měli absolvovat těhotenství a starání se o dítě. Z každodenní pohybové aktivity je připoutat domů... Znám spoustu lidí, co umí druhým nejlíp poradit, co se smí a co se nesmí a ejhle, pak když přijde na věc, udělají pravý opak. Ono to mnohdy není o tom si něco dokazovat, ale o tom si zachovat psychickou pohodu i v tak vypjatém období jako je narození dítěte. Spokojená a pohodová maminka = spokojené a pohodové dítě. :-) Já autorce fandím a je mi mnohem sympatičtější než psychicky labilní, přecitlivělé matky, co celý den pomalu nevystrčí paty z domu.

A vy se domníváte, že starat o děti se umí jen ženy, že chlap si s tím neví rady?

nic proti běhu žen s kočárkem, ale přirozený pohyb je tam rozhodně popisován špatně. Přirozeně neznamená - zvyk. Bohužel autorka by si měla nejdříve nastudovat svůj spprávný pohyb a poté to napsat, s biomechaniku jejího pohybu je topravdu daleko. 

Co se týká dětí v kočárku, proč ne? Spousty z nás má děti, a co jim dáváme zdravého a přínosného, nobo se jen domníváme, že to co jim dáváme je zdravé? Ověřili jsme si to víme to, nebo je to mýtus? To že chodí běhat s dítětem v kočárku, proč ne? Muži také chodí běhat sice bez kočárku, ale chodí. MYslí si snad někdo, pokud je muž pryč z domu stmelí tim rodinu? Tak proč taková srovnání uplatňujeme na ženách. Muž má svou rodinu tak jako žena. Z takových komentářů jasně plyne, že myslí jen na sebe.

Děkuji za důkaz, že i muži zde můžou respektovat, že žena-matka má právo na koníčky :-)

Podle níže diskutujících mužů by žena-matka asi měla stát doma u plotny a dělat svému muži a dětem zázemí. Její život už nemá šanci být plnohodnotný. Je přece matka, co by chtěla víc? Mám 5 dětí a , když se mě někdo ptá, jak můžu mít tolik dětí, tak je to mj.i tím, že jsem neodsunula svůj život na poslední kolej. Zapojujeme s manželem odjakživa děti do našich aktivit. Vozík (v našem případě za kolo) jsme koupili hned, jak se u nás objevil. A to bylo kritiků! Výsledek? Žádné naše dítě nemá problémy s páteří nebo něčím jiným. Na rozdíl od svých spolužáků, se kterými trávily jejich matky čas spořádaně doma, a místo, aby si zvykaly na to, že sport k životu patří, koukaly v televizi na Tele Tubbies.

Nedivím se, že se lidem nechce do dětí, když pořád ještě panuje představa, že veškeré aktivity s dětmi jsou nebezpečné (vozík drncá, v sedačce se kroutí, lyže zatěžují kolínka, brusle kotníky, plavání v bazénu není zdravé kvůli chlóru, jízda na kole, to je nebezpečí samo,...)a tak je potřeba sedět doma na zadku.

No jo, dřepí doma a je tlustá = špatně, nedřepí doma a snaží se udržovat = špatně a pak že ženy neví, co chtějí

Mám měsíční dítě, takže mě článek zaujal, ale nepřesvědčil. Tento typ sportu je v šestinedělí úplná blbost, to se má opravdu jen posilovat pánevní dno, potom přidám nějakou kalanetiku a cviky na záda, ty teď potřebuju posílit nejvíc a pak se teprv vrátím k běhu a dalším aerobním aktivitám. Dítě ale s sebou vláčet nebudu, uspím ho doma a manžel pohlídá, připadá mi to jako zbytečnost s ním běhat.

Tohle přece není o běhání v šestinedělí...

Celý článek o tom, jak se nepředklánět, správně běhat atd. Ale co v tom vozíku dělá páteř takhle malého dítěte, autorka mlčí.

Páteří dětskou i dospělou  se zabývám od dob studií. V kočárku se dítě zase obvykle neveze o moc rychleji, než při svižnější procházce...tím zároveň odpovídám i na jiný názor zde o tom, že otřesy dětem vadí. To by děti nemohly jezdit ani v autě, za kolem apod. V tomto typu kočárku je možné polohování a je dostatečně prostorný. Jistě není dobré, aby bylo dítě v jedné poloze, ještě třeba zkroucené, několik hodin, ale to u povětšinou jedno až dvouhodinového běhu nevadí, zkroutit se může dítě i když spí v postýlce.

To už jsem viděl

http://www.dailymail.co.uk/femail/article-2584166/The-running-mum-Mother-two-30-jogs-EIGHT-miles-day-double-buggy-slimmed-size-14-8.html