Můj první velký závod, bylo to bezva, v pohodě jsem uběhl trať bosky.

Letos byl na Běchovicích ten správný vítr. Táborák jsem letos dával poměrně hodně naplno, ale to jsem si mohl dovolit proto, že jsem si ohlídal první tři kilometry a věřil jsem, že při seběhu pod Hrdlořezák si srovnám krok a uvolním nohy, což se povedlo. Takže letos Běchovice jen o 15s pomaleji než Pečky, s čímž jsem dost spokojený.

Jo jo, přesně tak, jak jsem někde slyšel nebo četl, začneme na 100% a postupně budeme přidávat 

Hmm, jenže to nefunguje. Mám za sebou pár desítek, kdy jsem se utavil na prvním kilometru a zbytek závodu se protrápil. První kilometr to chce aspoň trochu rozvážně a teprve potom se do toho opřít.

Před lety to byla má první desítka. Na start jsem postavil bez tréninku - z hecu. Měl jsem docela obavy, jestli to vůbec uběhnu. Začal jsem tedy opravdu velmi pomalu a nechápavě kroutil hlavou nad tempem, které někteří další hobíci nasadili.

Jediné na co jsem se soustředil bylo běžet tak, abych udržel pomalý rytmus dýchání. Když mě kopec v Dolních Počernicích vypadnout z aerobního režimu, klidně jsem si ještě zpomalil. O chvíli později - u Jahodnice - už jsem míjel závodníky, kteří se z běžců stali chodci. Pod Hrdlořezákem jsem byl svěží jak jarní vánek. Jen mě zaskočilo, že cíl není na Jarově, ale o poznání dál. I tak jsem se do toho na závěrečné stovky metrů mohl pořádně opřít.

Takže za mě stejné doporučení, jako v článku: Nepřepálit tempo na začátku a do jednotlivých kopců. Možná to nebude osobák na desetikilometrové trati, ale doběhnete

Je třeba běžet 9 kilometrů naplno a v cíli ještě zrychlit!