Spánek je základem klidnějšího a spokojenějšího dítěte, přetažené děti jsou více nepozorné, akčnější, více věcí je vyvede z míry, jsou plačtivější. Předškoláci by měli spát přibližně 11,5 hodiny, děti mezi 7 až 9 lety 11 hodin.
Pohybem rozumíme hlavně přirozený pohyb, kdy má dítě radost, že se hýbe, často se učí novým dovednostem, ale nevnímá to, je zaujato hrou a vlastní prožitkem pohybu. Sem spadají jak přirozené pohyby, jako je chůze, běh, u dětí často indiánský – chvíli jdou, pak si popoběhnou – jízda na kole, koloběžce, skateboardu, plavání, skákání na trampolíně, tanec, ale i zájmové kroužky nebo tréninky.
Děti a běhání |
Třetí prvek může mnohým znít až banálně. Prostor, aby si dítě dělalo, co chce, by mělo mít každý den. Stačí půl hodiny. Dítě je po většinu dne řízeno: Ráno je zapotřebí vstát, najíst se a odejít do školy, školky. Tam poslouchá pedagoga, poté následují kroužky, domácí příprava, povinnosti doma a den se chýlí ke konci. Dítě by ale mělo dostat prostor, ve kterém mu žádný dospělý nebude říkat, co a jak dělat. Může se stát, že dítě vlastně neví, jak s takovým časem naložit, stále se spoléhá na řízení druhého, poté je zapotřebí mu ukázat pár aktivit. Vyřaďme pro tuto chvíli z provozu naši představu, co by dítě mělo dělat. Potřebuje si lehnout, schovat se s knížkou pod stůl, pinkat si s balonem? Nechejme ho.
Sport, ne drezura
Jak vybrat ten správný sport? Na to neexistuje jednoduchá otázka. Cesta k vhodnému sportu navíc může být strastiplná, rodiče by ale neměla odradit. Výběr by měl být v prvé řadě podmíněn názorem dítěte, má-li rodič svojí představu a dítě na to v žádném případě neslyší, neměl by ho prosazovat. Mluvte s dítětem, jaké jsou možnosti, co jste schopní nabídnout, můžete dodat i to, co by se líbilo vám, ale rozhodnutí nechte na něm.
První lekci berte jako seznamovací, neplaťte předem a po skončení se pobavte, zda-li se představy dítěte naplnily. Domluvíte-li se na sportu a zaplatíte-li kurzovné či oddílové příspěvky, dbejte na to, aby dítě na hodiny pravidelně chodilo. Nepodporujte dítě v tom, když po třetí hodině usoudí, že sport nesplňuje jeho představu, a chce skončit. Prostor pro změnu může být v dalším pololetí.
Leckterý rodič by měl rád ze svého potomka vrcholového sportovce, ale tvrdý trénink by vždy měl následovat až po všeobecné přípravě a v období, kdy je růst z velké části ukončen. Mnoho rodičů pak netouží mít doma špičkové sportovce, spíš jsou rádi, když se jejich dítě hýbe a má vřelý vztah ke sportu.
U tréninků by měl být dán důraz na rozvoj všech sportovních schopností s tím, že rychlostní, koordinační schopnosti a pohyblivost by měly předcházet silovým a vytrvalostním. Velký pozor je potřeba dát na předčasnou specializaci. Neberme dětem jejich dětství. Zapomeňme na motivovanou snahu po dosažení maximální výkonnosti. Potřebují děti vyhrávat, chtějí medaile? Nejsou to náhodou cíle dospělých? Pohybová aktivita by v počátcích měla mít charakter hry, zábavy. Děti nechtějí prožívat pocity selhání, nezdaru, toho si některé z nich užijí dost jinde. Děti, které jsou například hyperaktivní, mívají obtíže s jemnou motorikou, koordinací. Pro svůj neklid a pohybovou neobratnost nezvládají soutěživé a výkonnostní úkoly.
"Mně se nechce"
Jak to ale udělat, když dítě o pohyb nestojí? Základním učebním prostředkem ve vývoji dětí je nápodoba. Když rodiče rádi sportují, střídají různé činnosti, děti to chtějí také zkusit. Ale zkusit neznamená, že u toho vydrží. Z počátku chce dítě ochutnat všechno, aby zjistilo, co ho vlastně baví. Má-li již rodič svou představu a bude-li do ní dítě tlačit, mohou narazit oba. Rodič bude vydávat zbytečnou energii na přetlačení a výsledkem bude zásek dítěte, které to buď ani nezkusí, nebo je-li slabší, začne se jeho nechuť projevovat bolestmi hlavy, břicha, a podobně.
A jak může fungovat nápodoba u rodičů, kteří sportu neholdují, ale přesto k němu dítě chtějí vést? Ukažte dítěti sportovní idol v akci, nejdříve asi na počítači nebo v televizi, později můžete dítě vzít na závody, utkání národní úrovně. Přihlaste děti na závod v rámci mnoha seriálů po celém Česku – k dispozici je běh, jízda na odrážedlech, kolech, duatlon, ale i na akce různých atletických klubů, víceboje rodičů s dětmi. Nezapomeňte však, že cílem není vyhrát, ale pobavit se, užít si čas společně, mít radost z pohybu.
Nesnídáte? Vaše děti by měly
Pohybem se děti nejen pobaví, osvojí si nové dovednosti, ale také udělají něco pro své tělo. Populace tloustne a obezit v dětském věku přibývá. Nemjde se přitom spoléhat, že dítě ze své tloušťky vyroste. To platí hlavně pro kojence, kteří ještě nezačali chodit. Vliv má genetika, ale důležitějším prvkem je nevhodný životní styl, tedy nadbytečný příjem energie s nedostatkem pohybu.
Nadváhou trpí až 13 procent dětí. Stravovací návyky jsou ovlivněny fungováním rodiny. Když rodiče nesnídají, nesnídají obvykle ani jejich děti a pak je pro ně náročné odolat nabídce lákavých sladkostí a nápojů ve školním bufetu nebo v automatu. Tělo se hlásí o energii a ta, jak známo, se nejrychleji doplní cukry.
A co ještě mohou vaše děti sportem získat? Sebevědomí, ale třeba i schopnost zorganizovat si čas, což ne každý umí. Kromě školy, která by měla být stále na prvním místě, si dítě musí najít čas na sport, ale na i domácí přípravu a kamarády. Musí se naučit i prohrávat. V atletice, respektive v běhu je naštěstí na jednoho vítěze mnoho poražených. Pravidelným tréninkem, kdy musí občas zatnout zuby a "hecnout" se, se naučí více odolávat stresu.
Důležité je mít vždy na paměti, že od dítěte nečekáte výkony, splnění cílů, které se nepodařily vám. Nemějte na děti velké nároky a nezavrhujte je, když nepodají očekávaný výkon. Ony totiž možná mají jiné cíle než vy. Takže až vaše dítě poprvé přeskáče překážky a doběhne do cíle, radujte se s ním. Je jedno, že skákalo jako koza, upadlo a doběhlo poslední. Dokázalo to, dostalo se do cíle.
Tereza Trčková
je psycholožkou a EEG Biofeedback terapeutkou. V letech 2004 - 2007 reprezentovala Českou republiku ve sprintu a štafetě 4x100 m. |
