• Říkali mu Démon a naposledy na trať vyběhl, když mu bylo 96 let

    Legendární samorost Jack Kirk říkal: "Nepřestaneš běhat proto, že jsi starý. Budeš starý proto, že přestaneš běhat." A taky se tím řídil.

    V roce 2004 Jack Kirk už neběžel, ale dostalo se mu cti Dipsea Race odstartovat. | foto: commons.wikimedia.org/Bento00

    Byl to takový drobný dědeček, který vypadal, jako by právě vylezl z dílny. Ale hnědá vlněná čepice, tmavomodrá modráková košile s dlouhými rukávy a plandavé kalhoty byly jeho běžecký dres. Z levé kapsy mu koukal kapesník.

    Zatímco po trati dusaly nejlepší běžecké boty s "laterálním přizpůsobením holeně, počítačově nastavenou opěrou kotníků pro boční přenos síly a karbonovými vlákny zvyšujícími torzní pevnost", pod jeho nohama se ozývalo plácání, protože běžel v obyčejných keckách. Byly zpuchřelé a měly několik děr. Lidé se nesmáli. Lidé mu tleskali.

    Kolem nich totiž běžel Démon.

    Démon Dipsea Race, jednoho z nejzajímavějších běhů v Americe. Nepatří k nejdelším, základní okruh měří jen něco přes dvanáct kilometrů, ale je to nejstarší cross country závod v USA a patří prý k nejscéničtějším na světě. To víte, severní Kalifornie. Ale jinak to není žádná zábava, jen dřina. Začíná se 675 schody, to je něco jako vyběhnout čtyřiatřicet pater, pak jsou tam šílená stoupání a ještě šílenější sešupy, místa zvaná Kopec kardiaků, Dynamit, Vrch nadávek a podobně. Závodí se podle složitého systému handicapů určovaných věkem a pohlavím. A běhá se od roku 1905.

    Za tu dobu vyhrála Dipsea Race spousta lidí, ale opravdovou legendu má závod jedinou. Toho třesoucího se chlapíka v košili a keckách. Dokonce musel mít na zádech ceduli s nápisem, který říkal cosi jako "prosím, nepoplácávejte mě".

    Taky bych ho rád poplácal, protože pronesl moudrost, kterou by si stárnoucí běžci měli nechat vytesat nad hřebík, kam věší tenisky: "Nepřestaneš běhat proto, že jsi starý, budeš starý proto, že přestaneš běhat."

    Démon Dipsea Race, vlastním jménem Jack Kirk, se tím řídil. Naposledy se závodu zúčastnil v roce 2003, když mu bylo 96 let.

    A bylo to 73 let poté, co na tento závod vyběhl poprvé. Od roku 1930 do roku 2003 nikdy nevynechal. Když během krize ve 30. letech nebyly peníze a organizátoři museli dva ročníky zrušit, nabízel jim dokonce 200 dolarů, na tu dobu takřka závratnou sumu, jen aby se běželo.

    Při posledním startu poprvé vzdal. Zabalil to poté, co vyběhl na Kopec kardiaků, nejvyšší bod celé trati. Necítil se dobře a usoudil, že než by se dostal do cíle, zdržoval by příliš velké množství lidí.

    Démon Dipsea ovšem nebyl jen nějakým účastníkem do počtu, který se proslavil až tím, že žil dostatečně dlouho. Vůbec ne. Dvakrát závod vyhrál a kromě toho vytvořil několik traťových rekordů, byť ty byly zrovna v letech, kdy díky handicapu nakonec zvítězili jiní.

    Mladý Jack Kirk běhal jako šílenec. Terén je tady opravdu členitý a na některých místech je jen na závodníkovi, kudy přesně poběží. Může si zkrátit cestu po skále, když má pocit, že to zvládne. A Kirk sbíhal jako o život. Hned při prvním startu (ale možná to bylo až v roce 1933, nebo 1934) seběhl a po zadku sklouzl po příkré stěně rokle dolů, aby předběhl dav závodníků, který měl v cestě. "Jen jsem zíral, jak ty kopce tady sbíhá," řekl jeden z nich po závodě. "Ten běhá jako démon."

    Tak se Jack Kirk stal Démonem. A už mu to zůstalo doživotně. Vlastně není divu, protože byl démonem i jinak.

    Běhal i ve vězeňské cele

    Neřekli byste to do něj. Takový bělovlasý, křehký dědeček, který se šourá po trati a vy ho dojatě sledujete, jak se snaží klusat a občas se přitom trochu zapotácí. Takový bělovlasý, křehký dědeček, který - když ho opět strčí do vězení - trénuje na závod v cele.

    Démon ovšem nebyl žádný kriminálník. Měl vysokou školu, vystudoval kdysi matematiku a biologii, ale postupem času se z něj stal svéráz.

    A tak se s hrdostí a velkým smyslem pro humor vždy chlubil, že ve městě Mariposa, v jehož blízkosti žil, je jediným člověkem, který vyzkoušel všechna městská vězení. To staré, to nové, i to úplně nejnovější.

    A opravdu tam i trénoval. Kalifornské noviny Marin Independent Journal psaly, že když se v roce 1996 blížil závod a on se potřeboval dostat do formy, obíhal celu, a když měl možnost, tak vězeňský dvůr.

    Ale jak už bylo řečeno, Démon Dipsea nebyl žádný zločinec. Jen samorost žijící skoro celý život sám na svém ranči, který si žárlivě střežil. Žil sám v poustevnických podmínkách, jen místo jeskyně spal v autě.

    Když někdo vnikl na jeho pozemek, zaháněl ho kamením nebo taky vytáhl brokovnici. Pak se hádal s policisty. Chtěl tam žít sám jen se svou zeleninovou zahradou, květinami, stromy a běžeckou dráhou, kterou si vytvořil. Návštěvníky k sobě moc nepouštěl. A mozek si cvičil řešením matematických hádanek a hlavolamů.

    Ta farma vlastně ani nebyla farmou. Jen obrovským pozemkem o rozloze 160 hektarů, který kdysi koupil. Ve chvíli, kdy podepsal kupní smlouvu, tam nebylo nic. A nic tam nebylo ani nikdy potom. Ani dům, ani elektřina, ani voda, tu si nabíral z potoka, ani telefon. Nic. Jen spousta vraků aut, které postupně kuchal, aby aspoň něco mohlo jezdit.

    Když s nimi jel, byla to podívaná pro bohy. Na start Dipsea Race přijížděl ve vozech, jejichž součásti držely pohromadě díky lepicí pásce a drátům.

    V jednom dokumentu bylo vidět, že na jednom místě pozemku stojí starý náklaďák, jinde menší bagr, opodál pravý křižník silnic ze 70. let se zvednutou hauptnou. A ještě jinde obytný přívěs a cosi, co vypadá jako ostrá příď malého letadla. A taky nejrůznější krabice a harampádí. Není pochyb, že za tím vším byla nemoc. Ale Démon ji držel pod kontrolou, nebyl to žádný cvok.

    Prostě jsem nepřestal dýchat

    Jeho výroky byly pověstné a vtipné. Když mu jedna reportérka napsala dopis, že by se s ním ráda setkala, odpověděl: "Nemusíte se mě bát, jsem přísný vegetarián."

    Když vyplňoval přihlášku pro jeden z ročníků Dipsea Race, tak do rubriky, v níž měl uvést spojení, napsal: "Použijte kouřové signály."

    Dipsea Race je v Americe mezi běžci kultem.

    Dipsea Race je v Americe mezi běžci kultem.

    Když se ho zeptali, jak to dělá, že se udržuje v takové formě, odpověděl, že je to prostě tím, že nepřestal dýchat.

    A když měl odpovědět na otázku, jak se před startem cítí, okamžitě řekl: "Na čtyřiadevadesát let." Pak se opravil: "Na čtyřiadevadesát a půl."

    Ale jeho výroky byly také chytré. Když mluvil o tom, jak a proč pořád trénuje, prohlásil, že námaha ještě nikoho nikdy nezabila, zato lenost zabijí na potkání.

    Běžci však vědí, že nejhlubší byla ona myšlenka, že člověk stárne tehdy, když přestane běhat.

    Chlapík v keckách

    On se jí řídil, běhal celý život. Vyprávělo se, že nejdřív proto, aby utekl před staršími bratry a neurvalci, protože byl vždycky spíš drobný. Ve 40. letech pracoval v ropné rafinérii, a tak trénoval tím, že běhal po žebřících nahoru a dolů. Později si zvolil samotu a začal pracovat jako sběrač odpadků v Yosemitském národním parku. Tam trénoval tím, že vybíhal na vrchol Yosemitského vodopádu. Mimochodem, to je nejvyšší vodopád Ameriky a šestý, či sedmý nejvyšší na světě. Od země k přepadové hraně měří 739 metrů, ovšem vzdušnou čarou. Kirk to měl asi podstatně delší.

    Samozřejmě, že v posledních letech jeho běh odpovídal věku. Démon už se spíše šoural, krok měl nejistý a velké části trasy, po níž se kdysi řítil, jen odchodil. Ve stoupání ho předbíhaly děti. Ale pořád to byla legenda, Démon Dipsea.

    Při některých ročnících se v závěsu za ním pohyboval běžec, který měl na tričku "varovný" nápis "Pozor, před vámi je Démon".

    Vyčníval i jinak. Tvrdošíjně vždy běhal v keckách, a tím vlastně předběhl dobu. Říkával, že často běhával bos, a slabá podrážka mu tedy vyhovuje nejlépe. Před závodem nikdy nic nejedl ani nepil, protože měl obavy ze žaludečních potíží. Když mu někdo něco nabídl, vyštěkl na něj: "Nepotřebuju nic." A na start dojížděl vždy na poslední chvíli, protože jako striktní adventista sedmého dne dodržoval sobotu jako den klidu, a tak nevyrazil dřív, než padla tma. A pak jeho pomalý a poslepovaný vůz pomalu hrkotal pár set kilometrů na start.

    V roce 2003 přijel naposledy.

    Jack Kirk oslavil sté narozeniny na konci roku 2006. Seděl už ve vozíku, protože měl operované obě kyčle. Tři měsíce poté se Démon odebral běhat do nebe.

    Rozhodně neumřel, protože jak sám říkal, staří běžci z Dipsea Race, závodu, který začíná výběhem 675 schodů, neumírají, jen se dostanou na 676. schod.

    Autoři: ,
    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?

    Říkali mu Démon a naposledy na trať vyběhl, když mu bylo 96 let

    F77i74l39i68p
    M73a63r72v50a37n
    Foto Vynikající článek. Takovéhle příběhy mě vždycky dostanou.
    M26i17c56h36a86l
    M46a68r71e76k
    Krásný článek u něhož se mi několikrát vlily do očí slzy. Ta síla, to odhodlání, ten člověk opravdu žil. Neměl to...
    J34a74k14u78b
    S46ú83k56e39n93í70k
    Líbí se mi hned pod článkem "Běž dál!". Skoro by se dalo říct, že to k článku patří
    M27i46l93u91š10e
    R31a21a24b32o89v63á
    A´t poděkuje svým rodičům, kteří mu dali do vínku pevné zdraví. Kdyby ve 40 onemocněl nějakou vážnou nemocí, žádný...

    V diskusi je 9 příspěvků, poslední příspěvek 6. 11. 2013, 23:00

    mobilní verze
    © 1999–2018 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.