Na začátku byl úmysl navštívit kamarádku v Sydney a trochu cestovat. Stojím na letišti v Ruzyni a čeká mě let dlouhý 26 hodin, během kterého se vystřídají tři roční období a ze zimy přistávám rovnou do léta. První dojem z největšího australského města kazí uplakané počasí a vítr. Snad to nepotrvá dlouho, mám jen kraťasy, trička, sluneční brýle a samozřejmě běžecké boty...
Kamarádka bydlí na severním okraji Sydney v Manly, což je, jak se dozvídám ráj surfařů. Kdybych to měl připodobnit, tak s notnou dávkou fantazie si představte, že Manly je něco jako třeba pražské Modřany. Kéž by měly taky oceán.
Průzkum okolí hned v prvních dnech naznačuje, že běhat se tu dá. Mojí domněnku potvrzuje kamarádka, která na mě už druhý den po příletu mává registrací na závod The Sydney Sun Run. Závod na 10 km, převážně podél pobřeží. Závodu se účastní cca 5000 lidí, nicméně funguje pouze jako doprovodný pro závod Cole Classic, což je plavecký závod na jeden, dva nebo pět tisíc metrů. Plavecký závod se koná vždy den po běžeckém.
Závod se blíží, vyrážím trénovat. Kam jinam než přímo na Manly beach, kde nasávám atmosféru... Něco kolem šesté ráno a už je tady rušno. Manly beach je středobodem sportovního vyžití. Skoro se zdá, že místní tu jsou posedlí kultem vlastního těla. Potkávám samé vysportované, opálené „bíčboje“ se surfem, bruslaře, plavce, cyklisty, běhající modelky. Skoro si připadám, jak v nějaké kýčovité reklamě na fitness...
Běhám podél pláže a také přímo v písku. Moje každodenní kolečko je Manly Beach, Shelly Beach, Lagoon Park několikrát tam a zpět. Kamarádka později vysvětluje, že ráno ještě před davy turistů sem chodí hlavně bohatší Aussies. Specifikum celé Austrálie je samozřejmě běh/jízda vlevo. Za dobu svého pobytu navštívím při běhání hodně pláží a každá má své kouzlo. Jedna se vymyká - a to rovnou (prý) druhá nejslavnější pláž v Sydney jménem Bondi Beach. Tady to je spíš ráj kluberů, pařmenů, barů a kaváren. Manly = sport x Bondi = relax, tady jsem pochopil to věčné australské „No worries, buddy“ provoněné slanou vodou, limetkou a ovocným pivem.
The Sydney Sun Run
Je tu závod! Prezentace večer předem a ejhle, na jižní polokouli asi nemají zavírací špendlíky. Při snaze najít nějakou „sichrhajsku“ převracíme naruby dům našeho majordoma Richarda. Bez úspěchu. Start je ráno v 6:45 ze zhruba osm kilometrů vzdálené pláže Dee Why. Všechny sportovní aktivity vyjma surfování se provozují ráno, přes den je tu někdy až nesnesitelné horko. Předzávodní šrumec odpovídá klasickým závodům v Čechách. Hlasatel hecuje dav a udává poslední pokyny: „V parku pod stromy dávejte pozor na pavouky“, brrrrr! Snad se nic mi nestane.
Líbil se vám článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
3,2,1, start! Nejsem tady na borůvkách, že jo, tak to zkouším trochu napálit a rozběhnout. První kopec - fajn, to je ale krása, druhý kopec - nevyšlo nějak rychle slunce? Zatáčka do parku - jak jen vypadají ti nejjedovatější pavouci? Všechna havěť zřejmě ještě spí. Po parčíku následuje ještě dlouhá rovinka na Carrington Parade a začínám vyhlížet občerstvovačku. Objevuje se až na cca osmém kilometru. Ještě jedna zatáčka doprava a po promenádě hurá do cíle! Uff, mám to za sebou, medaile na krk a hned poté už spolu s ostatními odpočívám na pláži.
Při následném cestování jsem zjistil, že běhání je tady trochu jiné, tak nějak to odpovídá mentalitě zdejších lidí. Všude, kam přiběhnete, do každé restaurace, kavárny, všude dostanete kohoutkovou vodu s citronem a ledem automaticky, v libovolném množství. I když si nic nedáte a to i v nejzapadlejší ulici. Mimo velká města jsem neviděl skoro nikoho po setmění venku v přírodě - natož pak běhat. Skoro každý má historku s jedovatým pavoukem, ale všichni přežili. Abyste se nepřipojili k vypravěčům „spider historek“, je dobré ráno všechno oblečení sušené venku řádně vyklepat a prohlédnout.
Pár informací na závěr
Momentálně soudě dle běžeckých obchodů, jsou v módě různé free boty s nulovým dropem, typické surfařské kraťasy a kšilty. Specializované běžecké obchody jsou i v zapadlých městečkách. Běžecký pozdrav mimo velká města funguje i zde a nejen mezi běžci, ale i mezi chodci a turisty. Přestože je to na opačné straně zeměkoule, všichni tu běhají normálně po nohou.
Běhu zdar!
Napište svůj článek i VYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
