RUNGO desítka v Plzni má mnoho významů

RUNGO desítka v Plzni má mnoho významů | foto: RUNGO.cz

REPORTÁŽ: Plzeňská desítka plná lásky

  • 2
Přestože nejsem čtenářem RUNGO příspěvků, ani nijak zvláštní obdivovatel běhání, dokonce ani nejsem z Plzně, rozhodl jsem se zúčastnit závodu „Osvobozující pětky v Plzni“ a podat o tom zprávu budoucím generacím. Byl to můj druhý běžecký závod v životě a toto je má první a dosud jediná reportáž. Reportáž z velmi žhavého desetikilometrového závodu z plzeňského Borského lesa.

Start závodu na dva krát pět kilometrů dávno spálilo polední slunce. Běžím svůj už druhý okruh. Marně vzpomínám, jaké to bylo kdysi, když jsem se na občerstvovačce mohl napít, polít, osvěžit. Je horko. Je fakt horko. Cítím se jako cestovatel uprostřed Sahary, kterému zrovna utekl velbloud. Téměř jako bych ho viděl před sebou, ve vlnitém parném vzduchu, je jenom kousek přede mnou a přece se nemůžu dostat blíže. Fata Morgána. Vlnitý vzduch, slunce a žádný stín. Takhle vypadal druhý okruh desetikilometrového závodu a já, blouznící příležitostný běžec v polovině startovního pole, jsem najednou v téhle mizérii začal přemýšlet, jak píšu reportáž pro RUNGO. Takovou reportáž psanou slunečními paprsky, horkou a zmatenou. Reportáž psanou na oprátce? Ne vlastně spíš příběh o lásce.

Ano příběhem o lásce by to i mělo začít. Hlubokým lidským příběhem, paprskem osvětlujícím příčiny celého toho bláznovství. O tom jak téměř běháním nezaujatý vysokoškolák potkal před třemi lety svou současnou přítelkyni. Romantická hudba, kýčovité obrázky, pláž topící se v zapadajícím slunci, psi omotávající vodítka kolem nohou svých páníčků, dlouhé zamilované pohledy, rozpustilý smích. Zkrátka hluboký lidský příběh.

A pak do toho vstoupilo RUNGO. Než jsem se nadál, tak se z mé přítelkyně Pavlínky stala RUNGO korektorka. Hlava plná článků, příběhů čtenářů a samozřejmě běhání. Běhání pro radost, pálení kalorií, aplikací pro měření časů. A já najednou taky měřím trasy, pálím burgery a chci běžet dál, rychleji a lépe. Prostě člověk chvíli pije desítku jen tak u televize a najednou má na nohou běžecké boty a už běhá daleko za Olomoucí na slunečných savanách úrodné Hané.

No a nakonec, když se přiblíží datum tříletého výročí, je tu velmi příhodně vymyšlený závod v Plzni. V Plzni, ve které jsme ještě nebyli, v Plzni, kde je tolik věcí k vidění, v Plzni, kde se náhodou běží „Osvobozující RUNGO pětky“. Závod přesně na oslavu tříletého partnerského soužití.

Nenechte si ujít

Další fotky a informace z našich závodů najdete na RUNGO.cz závody.

A už jsme zase zpátky – běžec na rozpálené pláni, ve druhém okruhu desetikilometrového závodu, píše svou reportáž. Tentokrát ale už má pořádný příběh, není to jen tak ledajaký závod. Je to výroční závod, přítelkyně uhání gazelím tempem kdesi ve skupince za ním. A běžec neběží jen tak za sebe, běží i za ni, běží za celý svět. Má za sebou již značnou část trati, ze které si nic moc nepomatuje. No ano vzpomíná si, jak si připínal čip a číslo, jak se rozcvičoval před závodem a pak vyběhl na trať v chumlu hladových běžců.

Pak už to jsou jen snové představy ve zmateném pásmu nočních snů. V zatáčce mává naposledy Pavlínce a pak už je sám, prodírá se Borským lesem, dolů, na slunci, ve stínu, a pak nahoru, uf, nahoru. Na těle cítí paprsky slunce, pálí, pomoc. Vybíhá další kopeček, žízeň, voda. Běží blízko občerstvovací stanice, ale ta zrádná trasa uhýbá někam pryč. Proč to udělala, zatoč, tak zatoč sakra! Z ampliónu se rozléhá Majdin hlas: „Nepodceňujte pitný režim, občerstvujte se, neriskujte.“ Ano, pít, voda, prosím, nabývám zase vědomí a mám strach, že jsem prošvihl občerstvovačku. Ale pak se cesta stáčí správně a už jsem tam, srkám, cákám, liju. Paráda. Běžím dál.

V druhém kole mám neodvratný pocit deja vu, asi jako Neo v Matrixu, když viděl otřepávající se kočku. Prodírám se opět Borským lesem, dolů, na slunci, ve stínu, a pak nahoru, uf, nahoru. Marně vzpomínám, jaké to bylo kdysi, když jsem se na občerstvovačce mohl napít, polít, osvěžit. Je horko. Chlapi přede mnou v jednom kopci přecházejí do chůze, ohlížím se a i za mnou všichni kráčí. No tak jo, říkám si, o čas nejde, o pozici taky ne. Oddechnu. Ale pak už běžím dál, předbíhám, koho můžu a už vidím cíl. Během několika okamžiků jsem pod vítězným obloukem a už mi někdo bere čip, už mám na krku medaili. Jsem tam!

Co na tom, že tenhle příběh nemá úplně dokonalý happy end. Zatímco měli běžec a běžkyně doběhnout ruku v ruce a svalit se na pošlapaný trávník v ulepeném polibku, realita byla jiná. Běžec přiběhne v 56. minutě úplně zpocený a vyprahlý. Pije a polévá se vodou, okusuje čerstvě vyhranou medaili a nedočkavě popochází kolem trati, aby našel svou milovanou. Ta nicméně mezitím již dávno doběhla a zmateně hledá svého milého.
Ale nakonec všechno šťastně skončí. Najdou se, políbí se, dají si pivo a vrhnou se na přichystaný raut!