• Bezva výzva: lipenské běžecké kolečko aneb 80 kilometrů po vlastních

    Nejen závody zpestřují běžcův život. Takový hezký, obyčejný, dlouhý běžecký výlet dokáže člověku zvednout náladu víc než výhra v loterii, myslí si čtenář a popisuje svůj zážitek pro inspiraci všem.

    Kolečko kolem Lipna | foto: Jiří Hálek

    O tom, že je běh silně návyková záležitost, netřeba diskutovat. Hned jak člověk nandá boty a vyběhne, začne přemýšlet, jakou další výzvu překoná. Začíná to pomalu. Doběhnout k ceduli na konec města. Pak k prvnímu lesu. K sousední vesnici. Natrénovat na půlmaraton. Uběhnout maraton. A pořád dál a dál a dál. Mě takhle při víkendovém proběhnutí nedávno napadlo, dát si hezkou výzvu v podobě oběhnutí přehrady Lipno.

    Napište svůj článek i VY!

    Napište svůj příběh, kde sport hraje svou roli a vkládejte zde. Články zaslané do konce července, které uveřejníme, odměníme dárkem.

    Potom co jsem nápad nadhodil v naší běžecké partě, se pro něj k mému překvapení nadchli další běžci a hned jsem získal na proběhnutí parťáka Ondru. Takže už stačilo najít vhodné datum, orientačně si stanovit trasu a vyrazit.

    Jako startovní bod byl určen most v Nové Peci. Večer před vyběhnutím jsme se proto sešli v pěkném penzionu nedaleko startu, kde jsme u jednoho předstartovního troj-piva a dobré domácí kuchyně prohodili pár motivačních slov, probrali důležité věci ze života a domluvili se na budíčku.

    Před půl pátou nás budík začal nešetrně vyhánět z postele a chvíli po páté už jsme zapínali stopky a vybíhali na hezké lipenské kolečko. Hned na první křižovatce v Nové Peci jsem zapomněl odbočit, naštěstí pohotový navigátor Ondra můj omyl rychle odhalil a zachránil nás před přeběhnutím státní hranice, což by v dnešní době mohlo znamenat, že nás v Rakousku budou považovat za nelegální běžence.

    Můj omyl znamenal, že jsem byl vyhozen z komise pro navigaci a převelen do sekce pravidelného pokládání dotazu „Už tam budem?“. Aby to nebylo málo, přišel i fyzický trest. Ve chvíli, kdy na nás útočilo takové malé, flekaté a velmi zdivočelé psisko, jsem mu padl za oběť, raflo mě do lýtka, druhou nohou jsem mu to ale stihl rozmluvit dostatečně v čas, aby mi nepokazil další proběhnutí (citlivým ochráncům zvířat se omlouvám, ale všechny své součásti mám moc rád, proto je nechci použít jako krmivo pro psy). To mě celkem probralo a mohli jsme běžet dál po jižní straně Lipna. Na této straně vede skoro celá cesta pěkně po silničkách s minimálním provozem lesem, takže i když bylo nebe bez mráčku, běželo se pěkně ve stínu.

    Z Nové Pece jsme přes Bližší Lhotu a Frýdavu doběhli až na hráz Lipna, v nohách jsme tou dobou měli necelých 40 kilometrů, a tak jsme si hráz určili jako první občerstvovačku. Od hráze vede dál podél hlavní silnice krásná cyklostezka, po které jsme doběhli až do Frymburku, kde jsme si na náměstí koupili něco studeného k pití a zamysleli se, kudy dál. Já hrozně nerad běhám mimo nezpevněné cesty, tak jsem navrhoval pokračovat podél vody po cyklostezce, ale protože už jsem nebyl členem navigátorů, rozhodl se Ondra přidat trochu trailu a vybral cestu lesem. Nejprve kolem Černého potoka, to byl ještě orientační bod, co jsem znal, a pak už jen cestou necestou, močálem temným, kolem holých skal. Ale abych si jen nestěžoval, vybraná cesta vedla krásnou krajinou, kde byl absolutní klid. Navíc jsme si cestou mohli natrhat maliny na posilnění z přírodních občerstvovaček. Tak jsme pokračovali, až jsme doběhli do Černé v Pošumaví

    Tohle byl důležitý bod naší výpravy, v nohách už jsme měli kolem 60 kilometrů a bylo na čase definitivně se rozhodnout, zda to vzít nejkratší cestou z Černé do Horní Plané, nebo si udělat ještě trošku zajížďku a oběhnout i „Malé Lipno“ čili celou zátoku u Černé v Pošumaví a zase si to trošku zpestřit mimo asfaltové cesty přes Olšov, Žlábek a několik dalších osad, cestu si tak zhruba o deset kilometrů prodloužit. 

    Volba byla jasná, proto jsme na křižovatce v Černé nezamířili do Nové Pece, ale vzali to nejprve na Český Krumlov, což byl jediný úsek, asi necelé dva kilometry, kdy jsme se dost dobře nemohli vyhnout hlavní cestě, a taky jediné místo, kde nás hustý provoz celkem ohrožoval a znepříjemňoval cestu. Ale jak to šlo, hned jsme seběhli na polní cestičky a zase si užívali pohodu, klid, čerstvý vzduch a sladké maliny. Mezi tím se začalo trošku zatahovat, takže počasí bylo pořád ideální na běhání a nemuseli jsme se smažit na přímém slunci. Hned, jak jsme vyběhli z lesa, už jsme slyšeli motory motokár, což znamenalo, že jsme na kopci nad Horní Planou.

    Z Horní Plané už zase vede moc hezká cyklostezka zpět k Nové Peci, takže závěr cesty byl naprosto bezproblémový a klidný. Jen v dálce začalo hřmít, vypadalo to, že by nás nakonec mohla zastihnout slíbená bouřka, ale po chvíli byl klid a doslova s písní na rtech jsme odškrtávali poslední kilometry.

    Po 80 kilometrech a něco pod devět hodin přesunů jsme doběhli (ne, Ondra doběhl, já dokulhal) do cíle, kde jsme si dali za odměnu po dlouhé cestě jedno čepované, dobře vychlazené pivo a s takovou fajn odměnou jsme prohlásili misi za dokončenou.

    Výlet to byl naprosto bezvadný, srandy jsme si cestou užili hromadu. I úseky lesem a loukami, které bych sám dobrovolně neabsolvoval, a ke kterým mě musel Ondra donutit, byly super. Šumava je krásná, a když běžíte s parťákem, se kterým se ani minutu nenudíte, není lepší způsob, jak strávit sobotu. Každému, koho baví běhat, doporučuji takovéhle lipenské kolečko absolvovat, nebude litovat.

    Jirka Hálek & Ondra Jerhot

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Bezva výzva: Lipenské běžecké kolečko aneb 80 kilometrů po vlastních

    J46i13ř16í
    H78á69l79e80k
    Ahoj Michale! Inspiroval jsem se tvými bezva reporty! Přes to že s jsem běžec samotář, tak doufám že takových pěkných...
    M47i25c76h71a57l
    Č56i19n14č63i75a42l51a
    Ahoj Jirko, super článek. Víc takových běhů, ať je o čem psát a číst.

    V diskusi jsou 2 příspěvky, poslední příspěvek 28. 7. 2018, 10:14



    mobilní verze
    © 1999–2018 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.