• Po žebřících a mezi skalami: prošly jsme s krosnami Českosaské Švýcarsko

    Českosaské Švýcarsko je kouzelný kraj plný skal a lesů. Romantická místa se střídají s uchvacujícími výhledy do dálky, navíc se tam dá krásně zabloudit. Pro putování s krosnami si lepší krajinu nemůžete přát.

    Tichá soutěska nad Hřenskem | foto: Šárka Spáčilová

    Každý rok s kamarádkou Karlou Vrbovou, která bydlí v Norsku a jen několikrát v roce přijede do Česka, vyrážíme na dámskou jízdu s krosnou po českých horách. Prošly jsme spolu Jizerské Hory, Brdy a část Šumavy.

    Letos jsme dlouho volily mezi Jeseníky, nebo zda dorazit Šumavu. Na poslední chvíli jsme odjely do Českosaského Švýcarska. Měla tam být otevřena nová stezka, která jím turistu provede, aniž musí sejít do civilizace. No, na papíře asi již existuje, v novinách se o ní psalo,ale na dostupných mapách a ve značení zatím zakreslená není. Dohledat si její podobu se nám prakticky nepodařilo. Ale člověk si poradí, možných tras je v Českosaském Švýcarsku na výběr mraky, s různou náročností, délkou a odlehlostí od civilizace. My zvolily co nejvíce vyhlídkovou cestu německou i českou částí parku, po turistickém značení a místních naučných stezkách.

    Fotogalerie

    Sraz byl v Bad Schandau, já mířila vlakem od Prahy, Kája z Německa. Je to hezké lázeňské městečko. Na začátku přišlo trochu bloudění, asi po dvou kilometrech jsme překročily bod, z kterého podle místní dopravní značky již není návratu. Opravdu to tak na ní bylo napsáno, bylo to varování pro automobily, že se v dalším úseku již není možné otočit - ale nám se nápis líbil. Docela příhodné pro začátek cesty.

    V německé části se otvírají krásné výhledy na stolové hory. Hned první večer jsme se vydrápaly na skálu, která byla naprosto magická. Nálada na ní mě uchvátila. Výhledy z ní pohádkové, skalnaté kopce všude kolem, takřka monumentální, na vrcholu chrám. Asi bych tam vydržela sedět velmi, velmi dlouho. Ale čas nás tlačil, tak tak jsme si mohly dopřát jen svačinu, u které jsme se kochaly, a zase jsme pochodovaly dál.

    Výhledy v Národním parku Saské Švýcarsko

    Výhledy v Národním parku Saské Švýcarsko

    Výhledy v Národním parku Saské Švýcarsko

    Výhledy v Národním parku Saské Švýcarsko

    Turistika s krosnou v Národním parku na německé straně Národního parku

    Turistika s krosnou v Národním parku na německé straně Národního parku

    V době naší výpravy měl pohyb po Národním parku specifikum, protože kvůli suchu a požárům se nesmělo od 21 hodin do 6 hodin přebývat v lese v Národním parku, a to ani na tábořištích. Takže první noc jsme cestou z parku závodily s tmou, abychom našly tábořiště za hranicí Národního parku, a i když už jsme se před tím s plnými krosnami ploužily, kopec za hranice jsme celkem vysprintovaly, jak jsme chtěli stihnout 21 hodinu - a také už jsme se trochu bály.

    Druhý den jsme si ověřily pocit z prvního dne. Poměrně intenzivně jsme bojovaly s místním značením. Zkuste jít po německém turistickém  značení a uvidíte – zlatý Klub českých turistů. To se nedá srovnávat, jak ve kvalitě, kvantitě, srozumitelnosti a pravdivosti udávaných vzdáleností. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušely, jak je velmi demotivující, když putujete, cedule ukazuje cílové místo za půl hodiny, ujdete dva kilometry a cedule nyní udává k tomu samému cíli třičtvrtě hodiny. To se nám stalo několikrát za sebou.

    Druhý den pokračoval a  pro mě to byla asi asi nejlepší část celého výletu. Všude kolem obří skály, nádherné výhledy, skoro žádní lidé, prostě nádhera. Možná bylo trochu horko, ale i když jsme s krosnami šplhaly po žebřících mezi skalami, stálo to za to. Výhledy do dálky byly neuvěřitelné, z údolí povstávaly efektně rozmístěné  ohromující skály.  Z jednoho místa mě Kája málem nedokázala dostat, seděla bych tam ještě nyní, naprosto mě svým kouzlem uchvátilo.

    Cesty v Národním parku na německé straně Národního parku

    Cesty v Národním parku na německé straně Národního parku

    Cesty v Národním parku na německé straně Národního parku

    Cesty v Národním parku na německé straně Národního parku

    Výhled ráno ze spacáku

    Výhled ráno ze spacáku

    Nocleh byl také pěkný, opět za hranicí parku, ráno otevřete oči a koukáte do božského půvabného údolí. Bivak je za hranicí parku povolený, samozřejmě, dokonce je povolený i v Národním parku mimo první zóny parku, pokud tedy jako v našem případě aktuálně neplatí zákaz vstupu. Vždy s Kájou jednáme podle pravidel příslušného území. Navíc se nám ani jedné nechtělo platit vysokou pokutu za porušení zákazu vstupu a nocování v národním parku.

    I třetí den byl zajímavý, putovaly jsme po lesích kolem hranic. Bylo to pěkné, hluboké soutěsky, obří pitoreskní kameny – ale všude, kam oko dohlédlo, bylo znát příliš velké sucho. Žádný pramínek, mech byl pod nohama vyschlý jako troud a šustil, když jste na něj stoupli. Ale něčeho jsme si přesto všimly. Zajímavé, po překonání hranic na české straně hranic chutnají maliny jinak. Líp. Malinovatěji. Ostružiny taky. Les je hezčí. Kopce vyšší. Prostě jste doma.

    Přihlaste se na závody do Zoo Brno

    Pro již tradiční běžecký závod jsme nachystali novou, ještě krásnější trať vedoucí zoo, loukami s výhledy i lesem. Osm kilometrů se na vás těší 15. září 2018.

    Traca Craft RUNGO běhu brněnskou zoo pro rok 2018

    Jinak všude prach a sucho. Moc moc prachu. Žádná voda. Ani v potocích, studánkách, pramíncích.Naštěstí jsme potkaly koupaliště, sice asi naší vinou nebudou opět v Labi lososi, ale což,umýt jsme se už musely…Další nocleh vyšel v Jetřichovicích – místní nejsou moc přátelští, ani pivo nám neprodali, o načepování vody nemluvě.

    Ale! Spaly jsme na louce kousek za vesnicí mezi lesy a podle Káji kolem nás proběhla skupinka zvířat, měkké tlapky, pěkně na sebe poštěkávali, jako by si povídali – sice se mi tomu nechtělo věřit, ale ta možnost, že opravdu slyšela vlky, tu byla. Hned ráno jsem její vyprávění o nočním zážitku konzultovala s kamarádem z Vlčích hlídek, který mě ujistil, že to opravdu pravděpodobné je, že lokální smečka má zrovna vlčata, a také, což je nejdůležitější, že se nemusíme bát, protože vlci jsou plaší a člověku se sami klidí z cesty. A já je prospala, to mě bude už asi navždy mrzet! Taková šance zažít vlky…to už asi jen tak nepřijde.. Mě vzbudilo, teprve až když přes nás málem přeběhlo stádo srnek, kousek od nás se zastavily a naštvaný srnec začal štěkat. Dost dlouho mu to vydrželo a nenechal nás znovu usnout. Srnci tak plaší jako vlci nejsou, zvláště v červenci, kdy mají období říje.

    Další den bylo horko, stále trvalo ohromné sucho, neuvěřitelně se na cestách prášilo. Stoupaly jsme k známým skvostům Českého Švýcarska, skalním vyhlídkám, vysokým pískovcovým skalám a oběma známým Pravčickým branám. Stejnou cestou s námi proudily mraky lidí, proudy a průvody. Po dvou osamocených dnech to bylo nepříjemné. Vyrazily jsme jen s třemi litry vody, protože jsme večer před tím nemohly doplnit její zásoby, a nebylo kde natankovat. Všechny zdroje vyschly a kilometry daleko nic, ani studánka, pramínek, potůček a slunce pražilo a pražilo. Ze začátku jsme na vyhlídky srdnatě šplhaly, ale jak docházela voda – docházelo nám i odhodlání.

    A slunce smažilo. No, voda nám po několika hodinách došla a my s ní skoro také. Dost to bolelo. Z posledních sil jsme se dovlekly dolů do civilizace a každá v restauraci vypila dva birelly na posezení. A hned nám bylo líp.

    Dotankovaly jsme vodu do lahví a vydaly se na Velkou Pravčickou bránu. Zamkli ji asi deset minut před naším příchodem. Trochu nás to obě zamrzelo, ale zase tolik ne, i tak byly výhledy do údolí moc hezké. Posvačily jsme u brány a vyfotily si ji. Fotky máme, alespoň jsme nemusely platit vstup. Čtyři Australané, kteří tam zkoušeli stejně projít, byli vyhozeni, naštěstí nikam nespadli a ještě jsme si s nimi (hlavně Kája) popovídali.

    Velká Pravčická brána

    Velká Pravčická brána

    Velká Pravčická brána

    Velká Pravčická brána

    Cesty na vyhlídky vedou často 
po žebřících

    Cesty na vyhlídky vedou často  po žebřících

    Pak zas náš tradiční večerní birell a bivak. Přes cestu nám přeběhla liška, o super místo jsme se přetlačovaly se třemi srnci – nechali se zahnat, i když ne snadno. Ale to krásné skryté místo s vyhlídkou na vesnici za boj stálo.

    Ráno jsme se vydaly k soutěskám. Vstaly jsme brzy a stihly jsme tam být ze všech turistů úplně první. Podle průvodce to bylo naše štěstí, později přes den už jsou tam obrovské fronty. Lodičkou do Hřenska je to krásné, projíždí se mezi skalami, voda je průhledná a plují v ní ryby. Cestu nám trochu rušil průvodce, nad jehož proslovem jsme obě střídavě kroutily očima, protože jeho proslov byl vypočítaný jen pro zasmání, ale člověk se o přírodě okolo téměř nic nedozví. Jen to, jaký tvar podobný které filmové postavě má některá skála nad hlavami.

    Po doplutí jsme se autobusem přesunuly na vlak. Autobusy jsou tam skvělé, jezdí každou hodinu, vůbec nejsou drahé a mají mnoho zastávek v každé vesnici. Dopravíte se velmi pohodlně a jednoduše kamkoli v oblasti.  Potom jsme se loučily na vlakovém nádraží a obě z nás vyjely svým směrem domů. A velké zjištění po návratu, stejně jako každý rok? Být čistá je prima, umýt šla navíc i většina mého opálení.

    Zpestření při jízdě na lodiččce v Tiché soutěsce nad Hřenskem

    Zpestření při jízdě na lodiččce v Tiché soutěsce nad Hřenskem

    Tichá soutěska nad Hřenskem

    Tichá soutěska nad Hřenskem

    Přístaviště v Tiché soutěsce nad Hřenskem

    Přístaviště v Tiché soutěsce nad Hřenskem

    Zážitků přibylo na našem putování stovky, všechny silné – ač ne vždy kladné, ale to už k tomu patří. Už se těšíme na další rok a další výpravu.

    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?

    Po žebřících a mezi skalami: prošly jsme s krosnami Českosaské Švýcarsko

    Z85d12e36n25ě51k
    D80u61b58e72c25k10ý
    Na údaje v minutách (hodinách) u turistických značek si asi nezvyknu.
    V98á94c55l80a23v
    P52o42u56s43t56k53a
    Jsou místa, kde to prostě nejde jinak.
    Z60d26e62n85ě51k
    D85u31b70e80c37k11ý
    No nevím, ale každý chodí jinak rychle, ale vzdálenosti v km/mile jsou snad každému srozumitelné. Někde jsem viděl i...
    T67o41b12i65á56š
    C43o43u41f63a15l
    Opravte si popisky u fotek - Bad SchaNdau, nikoli SchaMdau.

    V diskusi jsou 4 příspěvky, poslední příspěvek 16. 8. 2018, 19:14

    mobilní verze
    © 1999–2018 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.