“Vaše pasy, prosím,” řekl chlapík v policejním mundůru anglickým jazykem se severským přízvukem. Plastová stránka pasu projede čtecím zařízením a při tom mírně zašustí, policista se pousměje a se slovy „Vítejte ve Finsku“ mi vrací pas. To samé řekne Dašce a opouští naše kupé. V tom momentě se na sebe s Daškou podíváme a s jiskrami v očích se na sebe začneme smát: „Jsme doma v Evropě!“ Máme z toho radost.
Ze Zélandu do Česka
|
Do Finska jsme se těšili. Vše má svá pro a proti. Čekali jsme, že s příjezdem do Evropy vše zdraží a že u severských zemí to bude platit dvakrát. Ale jak jsme později zjistili, Finsko je snad ještě dražší než Nový Zéland. No, nechejme ceny stranou, nakupovat jsme sem stejně nejeli.
Finskem na všechny strany
V Helsinkách jsme se moc neohřáli, teda vlastně docela jo, protože Finsko letos zastihlo extrémně suché léto a vše je pěkně vyhřáté. Nám to ale nevadí, však jsme si zažili své v Kazachstánu. Z Helsinek míříme k městečku Fiskars, odkud pochází známé finské sekerky, k našim kamarádům Radce a Henrimu, ke kterým nám přišel předčasný ježíšek. Jedeme si vyzvednout nové bundy a mou novou sedlovou brašnu, protože ta stará dostala pořádně zabrat při přejezdu tádžických hor. Tady si taky plánujeme další cestu.
Finsko je plné národních parků, které se dají krásně propojovat a navlékat jako korálky na šňůrku. Zjišťujeme, že se do národních parků neplatí vstupné, kempoviště jsou taky bezplatné a taky se učíme pravidla Everyman’s right – práva na svobodný pohyb Finskem a vlastně všemi severskými zeměmi. Kéž by něco takového fungovalo i v Česku.
Společně s objevováním krás finské přírody také objevujeme krásu přístřešků zvaných laavu. Finsko je nejen královstvím jezer, ale i právě těchto přístřešků, které jsou rozesety na území Finska a volně přístupné k užití. Dokonce existují alespoň dvě on-line mapy, které se snaží mapovat všechny laavu ve Finsku. Ty nám byly věrnými spoluputovníky po celý měsíc, který jsme v zemi tisíce jezer strávili.
Co je to Laavu?Laavu je dřevěný přístřešek s vyvýšenou podlahou, obvykle o třech stěnách a šikmé střeše. Je postavený tak, aby chránil uživatele od větru a deště. Záda přístřešku jsou vystavena do směru, odkud nejčastěji fouká a prší. Laavu mívají různé vybavení. Někdy je to pouze budka, jindy můžete mít štěstí na Laavu s ohništěm, grilem a saunou poblíž. |
Když se vysloví Finsko, asi většina z nás si vybaví i saunu. Nemohli jsme si nechat ujít možnost vyzkoušet tu pravou, nefalšovanou. Henri nás zasvěcuje do světa saunování, vysvětluje, co k čemu je, a pak se opatrně zeptal: „Bude vám vadit, když se budu saunovat nahý?“ Jasně, že ne.
Zavíráme dveře saunovací místnosti. Začínáme se zahřívat a potit... Henri polévá rozehřáté kameny, které okamžitě mění vodu v páru. Pak přichází prostor pro onu otázku. „Co je ta pravá finská sauna, jak se to má správně dělat?“ ptám se a vysvětluji, jak je „pravá“ finská sauna pojata v Česku. Henri se jen usměje a povídá: „Pravá finská sauna neexistuje. Nikde není dán postup, jak se má správně saunovat. Každý si to dělá po svém, tak jak je každému příjemné. V tom saunování je. Cítit se příjemně.“
A naše sauna příjemná byla. Malinký domeček o dvou místnostech a dvou kotlících byl vytopen na 70 stupňů Celsia, a když nám bylo horko, prostě jsme šli ven, postávali v chladném vzduchu, posrkávali nealkoholické pivo a kochali se pohledem na růžově zbarvený horizot s lesem a polem. Tohle saunovací tajemství nám udělalo radost a já už vím, že jeden z projektů, do kterých se vrhnu, až se někde usadíme, bude právě stavba sauny, abych mohl pozvat Henriho.
Chladní seveřané?
Další dogma, které jsme si do Finska přivezli z dob dřívějších a následně ho zbořili, byla představa, že Finové budou chladní a přinejmenším do sebe uzavření blonďáci s dlouhými vlasy poslouchající metal. Blonďáků jsme moc nepotkali, metal jsme nikde neslyšeli a o uzavřenosti před cizími se tady nedá ani mluvit.
Nejen že s naší světlou kůží dokonale zapadáme mezi místní, takže nás místní oslovují ve finském jazyce, ale taky s našimi koly vzbuzujeme u místních zvědavost. A neostýchají se na to, co je zajímá, zeptat! Jednou sedíme na trávě před supermarketem a máme obědovou pauzu. V tom u nás zastaví kluk na horském kole a hned se ptá, jak se s našimi třípalcovými plášti jezdí po asfaltových silnicích. Když se rozloučíme a já pokračuju v obědu, ze zaparkovaného auta vyskočí chlapík a ptá se, jestli nepotřebujeme s něčím pomoct. Z otevřenosti lidí jsme jak opaření. Jindy nás jedna paní pozvala stanovat na její zahradu, když nás viděla stavět stan na veřejné pláži. Jen kroutíme hlavami a blbě se usmíváme, protože tohle jsme nečekali.
Špičkou ledovce se stala „srážka“ s cyklistou v národním parku Koli. Když jsme hledali odbočku do kempu, zastavil u nás usměvavý a vtipkující chlapík. Ani chvíli neváhal, aby poradil. Že se prý v kempu, kam se chystáme, usadilo asi deset hlučných Italů, proto zavolal do blízké restaurace, jestli si tam nemůžeme postavit stan. A když telefon nikdo nezvedl, prostě nám nabídl, že můžeme spát v místnosti před saunou v jeho nedaleké restauraci. Ještě dodal, že si můžeme dát saunu a znova zopakoval, že přespání je bezplatné. Pak šlápnul do pedálu a zmizel v prachu.
Co dodat?
Když si zpětně projíždím vzpomínky, je jen málo věcí, které by se Finsku daly vytknout, ale určitě je hodně věcí, které nás překvapily a vlastně si nás získaly. Finové mají rádi Čechy a myslím, že jsme si zamilovali Finy. Dokonce jsme chvílemi přemýšleli, jaké by to bylo tam žít. Prvně však dáme šanci naší rodné vlasti.
Statistika Finska:Najeto: 1524 km Nastoupáno: 11796 m Nejvyšší projetý bod: 341 m n. m., národní park Koli Počet dnů: 31 dnů vč. 7 odpočinkových dnů Deštivých dnů: 5 Počet dnů ve stanu: 25 Údržba a opravy: Výměna všech pneumatik Pády: 3:2 (Jakub:Daška) Celkem najeto: 11877 km Celkem nastoupáno: 116553 m Celkový počet dnů na cestě: 292 dnů |
