Máte-li čelovku, nedívejte se přímo na druhé. Oslníte je a ztratí orientaci....

Máte-li čelovku, nedívejte se přímo na druhé. Oslníte je a ztratí orientaci. Tím spíš, jsou-li v pohybu | foto: Jan Ježek

Postrach stezek: neviditelný běžec, který děsí

  • 9
Být viděn je základní pravidlo. Nejen kvůli autům, jste-li ohleduplní, označíte se světlem i proto, aby o vás věděli ti, které při svém nočním sportování potkáváte.

O bezpečnosti běhu za tmy se toho napsalo mnoho. A ještě napíše. Jednak se do sportovního nočního režimu přepínají stále noví nadšenci a pak ti, kteří v něm již nějakou dobu setrvávají, na základní pravidla zapomínají. Pokud je vůbec kdy znali.

Pravidla běhání za tmy:

  • být viděn
  • vidět
  • neoslňovat
  • hudbu nechat raději doma
  • respektovat pravidla bezpečnosti
  • běhat pomalu
  • v komplikovaném počasí lépe neběhat

BÝT VIDĚN je základ. Když pobíhám v blízkosti pouličního osvětlení, nabývám dojmu, že když vidím na cestu, musí být vidět i mě. Přesně jako když si dvouleté dítě zakryje před mámou oči dlaněmi a hihňá se, jakou bezvadnou skrýš ve hře na schovku našlo. Abychom vidět byli, dosáhneme oblečením v zářivých barvách, reflexními prvky, blikačkami a čelovkou. Takto vyzbrojena kromě jiného ušetřím kolegy z lesní pěšiny infarktu - všimnou si mne dříve, než je v dobré víře plácnu přes rameno s mohutným „ZDAR!“.

ČELOVKA JE ZBRAŇ! Používáme ji na obranu, abychom o sobě dali vědět. Občas ji ale protiběžec použije k útoku. Je vlastně jedno, jestli jde, běží či jede na kole, ale je slušně vychovaný, koukne na mě a pozdraví. V tu chvíli je bezpředmětné, zda si pořídil hračku ze stánku nebo bombu o 800 lumenech (velký přehled čelovek najdete zde). Jak zvedne hlavu, mám silvestra. Všude kolem mě panuje tma a oslněná sítnice mi dalších 50 metrů promítá stále stejný ohňostroj. Pravidlo pro nositele čelovek tedy zní: potkáte-li člověka, sklopte čelovku či odvraťte hlavu.

SLYŠET. Přicházím-li částečně o jeden ze smyslů (zrak), byla bych padlá na hlavu, připravit se dobrovolně o další - sluch. Protože hmat, čich a chuť to při běhání moc nezachrání. I když vlastním šestý smysl - intuici. Nebo právě proto, že ji mám. Další pravidlo tedy je: sluchátka nechejte raději doma.

Za tmy panuje i zvýšená obava z napadení, zvláště u žen. Vybíhám raději ve více lidech, osvětlenými a frekventovanými stezkami. Nosím s sebou mobil a případně pepřák. Více se pravidlům bezpečnosti věnovala kolegyně Bára, kde v článku a na videu rozdává zkušenosti i zkušený instruktor Krav Maga.

V zimě, kdy se běhá za tmy nejčastěji, se běhají objemy (více o tréninku v zimě zde). Tedy pomalé dlouhé běhy. Pokud si i v tento čas chcete osvěžit trénink něčím rychlejším, nechte to na víkend, kdy se dostanete ven za světla. Za ten přehlédnutý kořen a vymknutý kotník to vážně nestojí.

Přečtěte si speciál s články o běhání v zimě

Není špatného počasí, jen špatně oblečeného běžce. Minus deset, slunečno,...

Raději běhám za světla, ale někdy prostě není jindy čas a navíc, i tma má své kouzlo. Přesto jsou chvíle, kdy to přehodnotím a raději zůstanu doma klikovat. Speciálně, když je tma a:

  • náledí (s otřesem mozku se orientace podstatně zhoršuje), leda jste na to vybavení
  • mlha (tma, mlha... to už mi schází fakt jen ten otřes mozku)
  • hustý déšť (ten a mlhu čelovkou prostě neprosvítíte - pouze jeho nejbližší záclonku)

O běhání ve tmě za hustého deště, je-li člověk navíc ještě líný vrátit se domů pro zapomenuté dioptrické brýle, pojednává humorný příběh našeho čtenáře Pavla O. Přečíst si ho můžete zde.