Ona
Agresor může číhat i na tréninku.

Agresor může číhat i na tréninku. | foto: Václav Havlík

Agresor může číhat i na tréninku. Naučte se bránit

  • 41
Nejbezpečnější jsou bezesporu tréninky za světla, a to v místech, kde je stále spousta lidí. Jenže obzvlášť teď, když se dny stále zkracují, není často jiná možnost než vyrazit ven už za tmy. Zjistěte, jak se vyvarovat možným nepříjemnostem, i to, jak si poradit v nebezpečné situaci.

Ačkoliv to může znít jakkoliv banálně, základním pravidlem bezpečného tréninku je vyhýbat se rizikovým oblastem. To se sice snadno řekne, ale jak poznat ono místo, kde na vás může číhat nebezpečný útočník? Instruktor sebeobrany Pavel Houdek proto doporučuje vyzkoušet jednoduché mentální cvičení. 

„Zkuste uvažovat jako agresor. Představte si, že jdete sami sebe přepadnout. Jaké místo byste si k tomu vybrali z těch, kam chodíváte běhat? Pravděpodobně zjistíte, že takových lokalit je jen pár, například to může být temný podchod nebo úsek kolem parku pokrytý hustým křovím. Těmto místům byste se pak při tréninku měli ideálně úplně vyhnout nebo tu být alespoň maximálně ostražití. Je totiž velmi pravděpodobné, že přesně takto by uvažoval i reálný agresor,“ radí.

Jestli při tréninku potkáte někoho, kdo se vám jen trochu nezdá, neváhejte kdykoliv změnit směr a běžet na druhou stranu. Pokud je to pouze obyčejný kolemjdoucí, zřejmě mu bude úplně jedno, kudy běžíte. V opačném případě si můžete ušetřit celou řadu nepříjemností. Lidská intuice totiž často funguje velmi dobře, a pokud se necítíte bezpečně, raději zbytečně neriskujte.

Buďte rázní

Když by měla většina z nás říct, jak si představuje přepadení, zřejmě by popsala muže číhajícího za stromem na nic netušící oběť. Podle Pavla Houdka je však případů, kdy násilník nečekaně vyskočí na svou kořist odněkud z úkrytu, velmi málo. 

„Napadení předchází v devadesáti procentech případů dialog. V takových situacích buďte rázní a jednejte rozhodně. Dejte útočníkovi jasný pokyn jako například: Nechte mě být, běžte pryč, neobtěžujte mě. Hlasem bychom měli pracovat, jako když dáváme pokyn psovi. Pokud totiž budeme působit ustrašeně, agresor vycítí, že pokud si dovolí něco víc, nebudeme křičet ani se bránit,“ říká.

Pozor na neschopnost reagovat

Pokud útočníka neodradí ani rázná reakce, nezbývá než začít s aktivní obranou. Zaražte prsty útočníkovi do očí. Nezáleží totiž na tom, jak je agresor silný, oči bude mít zranitelné úplně stejně jako vy. Jakmile si začne krýt obličej, neváhejte a získaný čas využijte k útěku. 

Mnoho pánů mi dá zajisté za pravdu, že další zranitelnou částí těla je rozkrok. Podle Pavla Houdka však nejde o příliš dobré místo, na které bychom měli směřovat svou sebeobranu. „Pokud se chcete útočníkovi strefit mezi nohy, zpravidla zaútočíte nohou. Agresor se však následkem vašeho kopu může předklonit, a to do míst, kde stojíte na jedné noze. To povede nejspíš k tomu, že ztratíte stabilitu a oba skončíte na zemi. Agresor ovšem nahoře,“ říká. 

Pokud spadnete, chraňte si hlavu rukama, otočte se na záda a kopejte do agresora, jako kdybyste jeli na kole. Miřte na kolena. Stále se otáčejte směrem k němu a nepolevujte v obraně. Jakmile bolestivě zasáhnete koleno, otočte se na břicho a vystartujte pryč jako ze sprinterského bloku.

Všeobecně platí, že intenzita sebeobrany může útočníka odradit. Proto mu způsobte tak velkou bolest a zranění, jakou jen dokážete. Škrábejte, kopejte, stiskněte mu vší silou ohryzek nebo varlata. Vše se počítá. Máte-li po ruce tupý či ostrý předmět, bijte s nimi proti jeho obličeji jako kladivem při zatloukání hřebíku. Nejdůležitější je zkrátka nezamrznout na místě

„Zhruba dvě třetiny lidí při napadení zažijí to, co bychom mohli nazvat částečná paralýza, tedy neschopnost uvažovat a hýbat se. Do takovéto situace se nejčastěji dostávají ti, kteří si absolutně nepřipouští možnost napadení. Pokud si budeme neustále říkat věci jako například „to se mi nestane“, „to se stává jiným“ nebo „tady je to bezpečné“, v momentě, kdy se nám něco skutečně stane, je téměř stoprocentní jistota, že zůstaneme stát bez schopnosti jakékoliv reakce,“ vysvětluje Pavel Houdek.

Pepřák vám může zachránit i život, musíte však vědět jak ho použít

Pepřový sprej není potřeba blíže představovat. Tato obranná pomůcka totiž dnes patří už téměř k povinné výbavě dámských kabelek. Avšak ruku na srdce, víte, do jaké vzdálenosti dostříkne, pod jakým úhlem mířit na útočníka nebo dokonce jestli je před použitím nutné vytáhnout pojistku? Jistě mi dáte za pravdu, že zjišťovat tyto zdánlivé maličkosti v momentě, kdy se na vás sápe dvoumetrová hora, není zdaleka ideální. Vyzkoušejte si proto jeho funkčnost nejprve na nečisto třeba na strom v lese. 

„Mějte na paměti, že pokud se rozhodnete sprej vyzkoušet, poruší se tím integrita nádobky a pepřák velmi rychle přestane fungovat. Z tohoto důvodu je potřeba mít dva nebo si zakoupit cvičnou variantu, která neobsahuje štiplavou látku. Jednou použitý sprej patří do koše,“ říká Pavel Houdek.

Jelikož jsem hrdou majitelkou kapesního paralyzéru, zeptala jsem se Pavla také na tuto obranou pomůcku. „Paralyzér i pepřový sprej jsem měl možnost vyzkoušet sám na sobě. Paralyzér však na rozdíl od pepřáku doporučit nemohu. V momentě, kdy bude agresor v ráži a naběhne mu do krve adrenalin, ho totiž paralyzér nemá šanci zastavit,“ říká. 

Abyste mohli využít zásad sebeobrany, s kterými jsme vás seznámili v tomto článku, je vždy nutné vnímat své okolí. Neběhejte proto alespoň po večerech se sluchátky v uších. Jen stěží se totiž dokážete bránit něčemu, o čem ani nevíte.