Kayla Montgomeryová

Kayla Montgomeryová | foto: Facebook Kayly Montgomeryové

Bojuje s roztroušenou sklerózou. Běhá, i když ji z cíle musí nosit v náručí

  • 7
Je úspěšnou mladou americkou běžkyní. Na první pohled nic překvapivého, pokud nevíme, že Kayla Montgomeryová své závody dobíhá bez citu v nohou. Kdyby ji její trenér pokaždé v cíli nechytil, skácela by se k zemi. Příběh dívky, která během překonává nástrahy roztroušené sklerózy, bude inspirací i pro vás.

Kayla byla normální středoškolačka ze Severní Karolíny, která milovala sport. Hlavně fotbal, hrála ho závodně už jako teenagerka a studentka střední školy Mount Tabor High School. Už tehdy se však u ní začaly projevovat první problémy – pády při sportu a ztráta citu v dolních končetinách. U tak mladé dívky to byly zarážející symptomy.

„Chci běhat. Chci běhat rychle.“

V říjnu 2010, kdy podstoupila sérii odborných vyšetření, se dozvěděla diagnózu: roztroušená skleróza. V šestnácti letech musela Kayla i její rodina řešit problémy, které si většina z nás ani nedovede představit. Roztroušená skleróza je onemocnění, které způsobuje, že pacientův imunitní systém napadá svoji vlastní centrální nervovou soustavu – ničí myelin, který normálně funguje jako izolační vrstva neuronů. Bez něj nemohou neurony správně komunikovat. Nemoc způsobuje řadu potíží od „nepříjemných pocitů“ přes poruchy hybnosti, invaliditu i neurologické problémy a je zatím neléčitelná.

„Když mi lékař oznámil, že má Kayla roztroušenou sklerózu, doslova jsem ztratila dech,“ říká její maminka Alysia. Znala případy podobně nemocných, upoutaných na invalidní vozík nebo nemocniční lůžko, a nedovedla si představit, že by stejně skončila její dcera.

Ztráta citu v nohou přetrvávala a pomalu zmizela až po nasazení medikace. Kayla zase mohla normálně chodit, ale k fotbalu už se nevrátila. Našla však nový sport, který stal novým smyslem jejího života, cílem, který jí dodává sílu i pocit, co všechno může dokázat. A její trenér jí věřil. „Řekla, že chce běhat. Že chce běhat rychle,“ vzpomíná Kaylin středoškolský kouč Patrick Cromwell.

Kaylin sen se splnil. Začala tvrdě trénovat, závodit, dávala do běhu všechno. A přineslo to své ovoce: stala se jednou z nejlepších mladých běžkyň v Severní Karolíně, pravidelně se umisťovala na předních příčkách nebo rovnou vyhrávala.

Běh silou vůle

Kayla běhá úplně stejně a většinou ještě lépe než její zdraví souputníci. S jedinou výjimkou: v cíli závodu vždy potřebuje podržet. Doslova. Roztroušená skleróza je nemoc, která má u každého trochu jiný, individuální průběh a projevy. U Kayly se projevuje záchvaty necitlivosti dolních končetin v horkém prostředí, tedy i v případě, kdy dojde k zahřátí svalů pohybem – tedy při tréninku a ještě spíše při závodě, do kterého dává všechno.

Záběry Kayly, jak probíhá cílovou rovinkou a vrhá se do náruče trenérovi nikoli radostí z vítězství, ale proto, že necítí nohy, obletěly internet. Kayla se proslavila jako dívka, která běhá srdcem a dokáže překonat sama sebe, svou nemoc i to, že dobíhá závod s necitlivýma nohama. Její příběh i odhodlání je inspirací pro všechny. Během závodu necítí nic. Necitlivost začíná v palcích u nohou a pomalu stoupá nahoru. „Nevíte, co se stane, jak to dopadne. Jenom cítíte, že se to děje,“ říká Kayla.

Závody tak dokončuje doslova silou své vůle a jistou „setrvačností“. Kdyby zastavila, padne k zemi. Přesto se naučila ovládat své nohy tak, aby se stala nejrychlejší dívkou v Severní Karolíně. Trénovala s chlapeckým týmem a vyhrávala desítky závodů.

Chyť mě, když to dokážeš

Velkým hnacím motorem Kayliny sportovní dráhy byl právě její středoškolský trenér. On byl první, který uvěřil jejímu potenciálu a pochopil, že vážná nemoc nemusí být překážkou v závodění. Naopak. „Kayla neběhá proto, aby dostala stipendium. Neběhá, aby sbírala trofeje. Neběhá, aby vyhrála,“ říká, „je to její osobní cesta.“

Přesto ale vyhrává, přes všechny zdravotní potíže i pády. A to opět doslova. Na státním šampionátu Severní Karolíny, při posledním závodě své středoškolské kariéry, v úvodu závodu upadla. Ale zvedla se, skupinku běžkyň dotáhla, a co víc – dostala se na čelo závodu a užaslý trenér nakonec za cílovou rovinkou chytal vítězku závodu.

Důvěra byla oboustranná. Naplno musela fungovat právě při onom manévru za cílovou páskou, kde musel stát trenér připravený chytit běžkyni tak, aby si ani jeden z nich neublížil, a odnést ji na trávník nebo lavičku, podpořit ji, pochválit za další skvělý výkon a pomoci s chlazením ledem. A počkat, až se tělesná teplota sníží a příznaky odezní – až nohy přijdou k sobě. Vždycky je v tom trocha nejistoty, kterou je však Kayla ochotná pro běhání obětovat. „Běhám proto, že mě to dělá šťastnou, dává mi to pocit, že jsem ‚normální‘, přináší to sebejistotu. Dokud běhám, všechno je v pořádku,“ říká.

Přijďte si proběhnout Afriku, tropy i indiánskou vesnici

Craft RUNGO běh brněnskou zoo

Craft RUNGO běh brněnskou zoo
Craft RUNGO běh brněnskou zoo
Craft RUNGO běh brněnskou zoo

Medvěd dohlédne na výdej startovních balíčků s unikátním tričkem, tygr pomůže s rozcvičkou a klokani vám budou fandit. Pojďte si v této unikátní atmosféře proběhnout nádherné prostředí brněnské zoo v dalším běhu ze seriálu Craft RUNGO závodů a v cíli se kromě domácího občerstvení zakousněte do perníkové medajle. Kapacita závodu je omezena!

Sobota 17.9.2016, trať 7 kilometrů
Více informací: Propozice - Registrace - Facebook

Kayla běží dál

Kayliných úspěchů i jejího neobyčejného příběhu si všimli trenéři z Lipscomb University v Nashville, kam nakonec po střední škole nastoupila. Studuje zde už dva roky a stále závodí, tentokrát ve vyšší soutěži. Potkala nové týmové kolegy, nové trenéry a také novou „cílovou chytačku“, asistentku trenéra Jenny Randolphovou. V článku v časopise Runners World přiznává, že to na začátku nebylo lehké. I taková, na první pohled snadná věc, se musela natrénovat.

Spekulace o tom, jaký vliv má běhání na Kaylinu nemoc, nejsou na místě. Lékaři jí potvrzují, že tělesná aktivita může jedině pomoci, i když na záběrech z cílové rovinky to tak mnohdy nevypadá. Dobrá fyzička je ale něčím, co může mnohé projevy nemoci utlumit nebo oddálit.

A především je běh nedocenitelným lékem pro psychiku – Kayla dělá něco, co ji baví, dělá to dobře a dělá to teď. Nikdy totiž neví, kdy bude s během nucena přestat. „Zjistila jsem, že nejsem tak sama, jak si připadám být. Pořád se děsím všech těch ́co kdyby ́, ale slyšela jsem Boha, jak mi říká: ́Kaylo, žij dneškem, ne zítřkem ́... a je to opravdu krásný způsob žití,“ svěřila se běžkyně v jednom z rozhovorů.