V sobotu ráno v 8 hodin jsem dorazil do Poběžovic, místa cíle závodu. Zde už se tísnila zhruba padesátka běžců a běžkyň, čekajících na autobus, který všechny účastníky převeze právě přes pověstnou železnou hranici do příhraniční obce Stadlern. Tam se již posedmé koná start tohoto netradičního závodu. Právě to, že se běží ze SRN k nám do Čech, je velkou raritou a možná i proto láká mnoho závodníků, hlavně starších ročníků.
Na místním hřišti máme prezentaci i velmi útulné zázemí. Německá pečlivost se projevuje i na takových malých závodech. Asi hodinku a půl před závodem nás čeká krásné překvapení. Najednou napochoduje dudácká kapela zvaná Chodovanka a až do startu závodu nám dělá společnost. Svými neopakovatelně zahranými lidovými písničkami baví všechny závodníky a přítomné místní občany. A že se jí to daří, je patrné už podle toho, že nejeden běžec i běžkyně si s nimi notují. Občas také za odměnu pošlou nějakou tu sladkost v tekuté podobě. Však víte, jak je to myšleno. Díky tomu je nálada skvělá a nabuzení na závod se ještě zvyšuje.
V 11 hodin výstřel z pistole 7. Panevropský půlmaraton odstartoval a za zvuků kapely Chodovka a melodie „Proč ten jetelíček roste u vody“ se zhruba sedmdesát běžců a běžkyň vydává směr Poběžovice. No upřímně, start závodů ze seriálů RunCzech má sice jinou úvodní melodii, ale věřte, že i tato dokáže nabudit tak, že vyletíte jako raketa a navíc s úsměvem. Úvodní kilometry vedou po německé straně a soudě podle výrazů zúčastněných je na co koukat. Na pátém kilometru přebíháme hraniční přechod a jsme opravdu v místech, kde nás a naše sousedy z Německa dělil ostnatý drát a mezi nimi pochodující péesáci s nabitými kulomety. Nám starším běžcům se vybavily nostalgické vzpomínky, jsem moc rád, že už je to za námi.
Jak tak postupujeme po státní hranici a ubíráme se pomalu více do vnitrozemí naší republiky, velmi nás pobaví název první vesničky za hranicemi. Jak příznačné pro tohle místo. „Závist“. Ano, tahle typická vlastnost pro Čechy a navíc na ni narazíte hned za čarou, tak to rozesměje všechny, včetně německých běžců. Ti sice česky moc neumí, ale určitě vědí, co tato vlastnost znamená. Běžíme po lesních cestách v nádherném prostředí Českého lesa. Krásný vzduch, sluníčko vykukuje mezi stromy a pomalu a jistě nám svými bodavými paprsky odčerpává energii z těla. Ostatně ji každým uběhnutým metrem ztrácíme i tím, že vůbec běžíme. Závod to není jednoduchý, musíme totiž zdolat dvě sedla, a zvláště cesta ke druhému, zvanému Liščí domky, vede po náročném stoupání v nepřetržité délce asi třech kilometrů. Za každou proběhnutou zatáčkou tušíte, že už budete na vrcholu a pokaždé se zase za ní zjeví další kus kopce. Konečně. Dvanáctý kilometr je zlomový a od této chvíle nás čeká jen cesta dolů nebo po rovině.
Pořadatelé v tomto závodě mají jednu neuvěřitelnou vlastnost. Na všech občerstvovačkách dokáží každého, i toho nejpomalejšího, povzbudit a dodat mu sílu do zbývajících kilometrů. Navíc takových stanic je po trase více než dost, takže kdo by si v cíli stěžoval, že se nemohl občerstvit, tak neuspěje. Všeho je dostatek a vlastně inspirace pro ostatní pořadatele podobných závodů.
Líbil se vám článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Poslední vesničkou před cílovým městem Poběžovice je Mnichov. Taky by se dalo říci, že i tohle je tomuto závodu příznačné. Název německého velkoměsta a české příhraniční obce je čistě náhodný, přesto moc hezká podobnost. Zbývající tři kilometry do cíle celkem rychle utíkají a s blížícím se koncem je slyšet i hlasitá hudba. V den závodu se vždy ve městě koná místní pouť a půlmaraton je jakousi třešničkou na dortu této víkendové slavnosti. Místní občané společně s německými obyvateli obce Stadlern, hlasitě vítají každého, kdo doběhne do cíle a dávají tak najevo, jak moc si váží jejich výkonu. Zvláště běžcům a běžkyním z Poběžovic a blízkého okolí se této odměny dostává dvojnásob. Je to pochopitelné. Obrovský potlesk si nakonec vyslouží i závodník, který dobíhá jako poslední v pořadí. Důvod je jednoduchý. Tomuto borci, jinak ho totiž nemohu pojmenovat, je sedmdesát dva let. Poklona nejen od přítomných diváků, ale i všech běžců je zasloužená.
V závodě dominují běžci z atletických oddílů z Domažlic a Weidenu, což ale není podstatné. Od prvního ročníku se prakticky pokaždé zvyšuje počet startujících a všichni věří, že tento trend bude v budoucích ročnících pokračovat a brzo přesáhne stovku. Nadšení pořadatelů a hlavně jejich píle je příkladná a oni sami věří, že tohoto vytouženého cíle se dočkají již v příštím ročníku. Zvláště optimismus pana starosty Říhy, zakladatele a hlavního šéfa tohoto závodu, je neutuchající a nápadů jak zpestřit již příští ročník, má v rukávu nespočet. Těšme se.
I já jsem si celý závod užil, a to, co slibovaly historky běžců z dřívějších ročníků, se splnily doslova. Závod měl atmosféru, krásné prostředí, nostalgické vzpomínky na dobu minulou a hlavně samotný běh byl velmi pohodový. Pokud budu zdráv, tak za rok opět budu stát na startu a pozvu všechny své kamarády z řad běžců, aby rekord v počtu účastníků padl co nejdříve.
Napište svůj článek i VYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
