Prakticky všechno. Kromě pravidelného každodenního běhání jsme byli zvyklí účastnit se každé společenské akce v okolí. Samozřejmě jsme cestovali a o víkendu vyspávali až do oběda.
První změna přišla už ve chvíli, kdy přátelé začali dorážet otázkami na pohlaví a jméno dítěte místo toho, aby je zajímalo, jaké běžecké boty a závody máme teď na mušce. Přicházely i další výzvy, jako například jak stihnout atletický trénink a zároveň návštěvu lékaře, ale především ta nejdůležitější - porod.
Pohled otce: zrychlil jsem
Nikdy bych si nemyslel, že dvě čárky na počůraném papírku mohou tak výrazně ovlivnit mé hobby - běhání. V začátku to bylo nevinné a nenápadné. Jednou běh nahradila společná rodinná procházka, jindy zase urgentní návštěva největší kočárkárny na světě. Ale abych nebyl jen negativní, musím přiznat, že celé těhotenství mělo dobrý vliv na trénink rychlosti. Pravidelné večerní sprinty pro tabulku čokolády, jahody nebo prostě to, pro co v tu chvíli hormony sjetá manželka byla schopna vraždit, se prostě nakonec musely někde projevit. A osobák (16:04) z Velké kunratické je toho důkazem.
Běžecké závody v OstravěUžijte si závod s domácí atmosférou na startu sezóny. 9. dubna 2016 v Bělském lese nemůžete chybět. V ceně startovného funkční triko Craft. Více o závodu ZDE.  |
A jelikož jsem pro sezónu 2016 neměl zatím žádný cíl, nenapadlo mě v předporodní nevědomosti o volném čase nic lepšího, než se přihlásit na srpnový Matterhorn Ultraks. Úžasný SkyMarathon s nádhernou scenérií, ale také s dost velkým převýšením. Cíl byl tedy nastaven, tréninkový plán napsán a téměř všechny proměnné vyřešeny.
Tedy až na jednu - porod. Tím dnem se vše převrátilo naruby. Nejenže má játra musela přežít pokus o alkoholový atentát, ale především se začal někam záhadně ztrácet čas. Z večerního běhání se mávnutím proutku stalo večerní koupání. Víkendové dlouhé laufy se proměnily v rodinné návštěvy. Čtrnáct dní tohoto režimu se na mně podepsalo především psychicky. Tak podrážděný jako na konci druhého týdne jsem byl naposledy před lety, když jsem přestával kouřit.
V rámci zachování svého zdraví a rodiny jsem si tedy začal hledat cestu jak na to. Občas vyměním trochu drahocenného spánku za ranní běh. Jindy vyměním teplo auta za běh do práce. A abych trávil více času s rodinou, trochu jsem zrychlil i to tempo. Bude tohle stačit jako příprava na Matterhorn? To se ještě uvidí.
Pohled matky: zpátky do formy
Konečně se mi podařilo dostat se běháním na vysněnou váhu, vytvarovat lýtka tak, že se parádně vešla do kozaček, a běhat tak, že jsem se nemusela několik kilometrů vůbec zastavit. Tudíž mi přišla myšlenka posunout se někam dál a přivést na svět potomka jako ten nejlepší nápad. A on to byl ten nejlepší nápad, jen mě připravil o veškerou fyzičku a nadělil mi dvacet kilo navíc.
Má mylná představa, že budu do šestého měsíce běhat a poté přejdu na zbytek měsíců do rychlejší chůze, se rozplynula jako pára nad hrncem už ve chvíli, kdy mi po první prohlídce u lékaře došlo, že bych mohla tvrdými otřesy svoji „tečku” vytřepat. Onou „tečkou“ se rozumí pracovní název našeho potomka, který byl odvozen z prvního ultrazvuku.
První trimestr jsem si běh tedy raději odpustila s tím, že začnu ihned po ukončení 12. týdne. Kdo by to byl řekl, že po třech měsících nicnedělání tělo zcela zapomene všechno, co poctivě za rok natrénovalo? Po prvním nezdařeném pokusu uběhnout alespoň kilometr jsem si raději naordinovala klid na lůžku.
Přes nepřekonatelnou bolest zad a kyčlí jsem se v polovině prosince v obklopení několika tabulek čokolád přehoupla až na porodní sál, na němž jsem (díkybohu) nechala celých deset kilo. A jak se zbavit těch dalších deseti? Po šestinedělí se pomalými kroky snažím dostat opět do formy. Pro začátek jsem se zřekla čokolády, která se pro mě v posledním roce stala drogou, chodím rychlou chůzí na několikahodinové procházky s kočárkem a shýbáním se ke koši s plenami dokonale posiluji zadek. Pevně ale věřím, že příští měsíc se už pokusím alespoň o indiánský běh.
Nyní zbývá postarat se a vychovat potomka podle platných českých norem. A jak se dá skloubit rodinný život se sportem? O tom vás budeme pravidelně informovat. A to jak z pohledu otce, hobbíka snažícího se připravit na jeden z nejtěžších závodů, tak i matky, módní bloggerky snažící se dostat zpět do formy.
Přečtěte si druhý díl... |
Karolina a Nikola HavlíkoviKarolina Havlíková je úspěšná módní bloggerka. Její manžel, Nikola Havlík, je externím redaktorem RUNGO.cz. Kdo chce Nikolu poznat, může zavítat na pravidelné úterní trailové výběhy v Praze, které vede. Organizují se pomocí této skupiny. |
