Díky běhu jsem získal zpět klid. Výběhy zbavily Filipa Marvana vysokého tlaku.

Díky běhu jsem získal zpět klid. Výběhy zbavily Filipa Marvana vysokého tlaku. | foto: archiv Filipa Marvana

Běh mi pomohl snížit krevní tlak

  • 3
Když jsem zhruba před deseti lety měnil obvodního lékaře, zjistili mi při vstupní kontrole vysoký krevní tlak. Hodnoty systolického a diastolického tlaku nedosahovaly sice nějak závratných výšin, přesto se stabilně pohybovaly nad 150/90, což je nad hranicí, která znamená značně zvýšené riziko srdečních problémů.

Po kolečku různých vyšetření (například štítné žlázy) lékařka konstatovala, že je se mnou jinak vše v pořádku, a tak jsem se v relativně krátké době dostal k pravidelnému užívání betablokátoru, léku na snížení krevního tlaku a úpravu srdečního rytmu, který byl tehdy nejspíš v kurzu.

V té době jsem o běhání neměl nijak zvlášť velký zájem, nevěnoval jsem proto příliš pozornosti informaci, že betablokátor značně reguluje tepovou frekvenci. Stručně řečeno, ať se děje, co se děje, srdce zůstává i při velké námaze relativně v klidu, u mě konkrétně na frekvenci kolem 140 tepů za minutu. Abych se přiznal, po čase jsem tuto informaci úplně vypustil z hlavy.

Díky regulaci tepu má betablokátor poměrně výrazné účinky, v některých sportech jsou tyto látky dokonce na seznamu zakázaných látek. Rozhodně se však nejedná o sporty s velkou fyzickou aktivitou, jako je běh, kolo nebo třeba fotbal. Betablokátory jsou zakázané u sportů, kde by mohly napomáhat naopak ke zklidnění a koncentraci, jako je například sportovní střelba.

Během užívání pilulek jsem se opravdu cítil klidněji. Při cestě do zkouškových místností na vysoké škole jsem již neměl pocit, že mi srdce samou nervozitou vyskočí z hrudníku, a když někdo vedle mě odpálil petardu, ani jsem si moc nevšimnul, že jsem se leknul. Přesto jsem s nastalou situací nebyl zrovna spokojený. Přece jen, léky tohoto typu vůbec neléčí příčinu, jen tlumí následky. A jako každé pilulky mají vedlejší účinky (obzvlášť když je berete každý den po mnoho let).

Postupně jsem změnil svůj jídelníček (který ale, myslím, nikdy nebyl úplně katastrofický) a sporty, jako je florbal nebo fotbal, jsem vyměnil za běhání. Tou dobou jsem už úplně zapomněl na regulační účinek tepu, který betablokátor má, a často jsem byl překvapený, proč má kamarád při společném výběhu tep 180, zatímco já mám 130, a proč já při výběhu do prudkého kopce musím každých pár metrů zastavovat, abych se vydýchal, zatímco on to odběhne na jeden zátah.

Ani přesto mi nevadilo běhat delší trasy kolem 30 kilometrů v kopcovité krajině a užívat si nádherné svobody pohybu v přírodě. Na tempu mi nezáleželo, a jelikož jsem neměl žádné srovnání, jaké to vlastně je běhat bez léků, necítil jsem se nijak zvlášť omezován. Běh mě bavil, ztratil jsem 12 kilo a cítil jsem se lépe než kdy dřív. Vše se ale změnilo díky Rungo a půlmaratonu ve francouzském Beaujolais, k jehož startu jsem potřeboval potvrzení od lékaře, že jsem v pořádku.

Když jsem se s tímto požadavkem vytasil na mou (z důvodu přestěhování již opět jinou) praktickou lékařku, vytáhla obočí a zakroutila hlavou: Jak to, že s betablokátorem vůbec běhám? Vždyť to je pro sportovce naprosto nevhodný lék! A poslala mě na vyšetření k srdečnímu specialistovi.

Hodnoty krevního tlaku

Za normální hodnotu krevního tlaku u dospělého člověka je považováno rozmezí 120-129/80-84 mmHg (systolický/diastolický tlak). Jako vysoký krevní tlak jsou označovány hodnoty nad 140/90 mmHg a v případě dlouhodobě vysokého tlaku je třeba léčby. Nízký krevní tlak odpovídá hodnotám pod 90/60 mmHg a bývá doprovázen závratěmi, pocením nebo pocitem chladu.

Po sérii nových vyšetření a celodenním nošení tlakoměru, který mi měřil tlak po celý den, se najednou ukázalo, že i bez léků můj tlak většinou nepřesahuje hodnoty 130/85 – a je tak docela velká šance, že již žádné speciální pilulky vlastně ani nepotřebuji.

Byl jsem zase "čistý". Hodně se toho změnilo. Najednou jsem cítil, že mi bije srdce, a že když běžím, dokážu překonávat překážky mnohem lépe než dřív. Cítil jsem se lehčí a možná i, jakkoliv to může znít divně, více na živu. Jako by mi někdo sundal svěrací kazajku a já se mohl po letech zase protáhnout. Jako by mé srdce někdo pustil z nedobrovolného vězení. Byl to, a stále je, skvělý pocit.

Tím to samozřejmě nekončí. Věřím, že běh mi hodně pomohl, ale i po čtvrt roce bez léků musím svůj krevní tlak pravidelně sledovat a ještě mě čekají například zátěžové testy. I kdyby se jednou zase ukázalo, že krevní tlak přeci jen regulovat potřebuji, už vím, že existují pro sportovce mnohem vhodnější léky. Můžu tak jen litovat, že jsem se o sebe a svůj zdravotní stav nestaral více již dřív. Že jsem si neudržoval úplný přehled o účincích léků, které jsem každé ráno bral, že jsem jako sportovně založený člověk nehledal u lékaře alternativu v podobě vhodnějšího léku, že jsem se na mnoho let spokojil s pouhým tlumením příznaků.

Pokud jste na tom podobně, ať už jsou vaše problémy jakékoliv, neudělejte stejnou chybu.

Co jsou to betablokátory?

Betablokátory jsou léky využívané k léčbě vysokého krevního tlaku, nepravidelného srdečního rytmu a některých srdečních onemocnění (například anginy pectoris). V určitých případech se však využívají i k léčbě specifických poruch nervového systému či stavům úzkosti. V minulosti je údajně užívali například i herci britského Královského divadla proti stresu.

Jejich účinkem je blokování beta-receptorů, čímž snižují vliv hormonů, jako je adrenalin nebo noradrenalin. Právě díky tomu se snižuje srdeční aktivita, klesá krevní tlak a projevují se další pozitivní účinky. Negativními vedlejšími efekty (které se objevují spíše výjimečně) naopak mohou být celková únava, zúžení průdušek, chlad v končetinách, případně i deprese.

Betablokátory se nejčastěji užívají jednou denně ráno ve formě tablet.