Red Bull Dune Dusters: jak jsem vyprášil australské písečné duny

  14:13
Písek ujíždějící pod nohami a peklo na slunci. To byla první zkušenost našeho redaktora na závodních deseti kilometrech pouští.

Red Bull Dune Dusters | foto: Red Bull

Nesnáším písek, problesklo mi hlavou. Zrovna se po čtyřech hrabu na vrchol jedné z mnoha strmých dun, když mi prudký poryv větru poslední půlmetr duny vmete do obličeje. Jsem na pátém kilometru desetikilometrového závodu Red Bull Dune Dusters v největších písečných dunách na jižní polokouli a tělo v nemilosrdném pařáku moc nespolupracuje.

Když jsem se na Red Bull Dune Dusters přihlašoval, v záchvatu nadšení jsem zapomněl na detail, že písek jsem vždycky považoval za nepřítele. Obvykle se vymlouvám na těžké kosti, ale když jsem pak na pódiu viděl dva kluky nabušené jak z kalendáře Chippendales, došlo mi, že problém bude někde jinde.

Fotogalerie

Písečné orgie

Závod se běžel v rozsáhlých písečných Stockton Dunes zhruba 250 kilometrů severně od Sydney a zcela dostál svému heslu „Tohle není žádný běh po pláži“. Aboriginský stavitel tratě vedoucí po posvátném území původních kmenů se s chirurgickou přesností vyhýbal rovinatým úsekům, důmyslně propojujíc vrcholky těch největších dun. Jako bych viděl jeho potutelný úsměv.

Ostatně škodolibá byla už cesta na start, podél které nám pořadatelé pro rozveselení zapíchali různé motivační cedule. „Pozor na hady!“, „Zde vyjí na měsíc psi dingo!“, „Písek v botách? Už brzo!“. Na startu čekala ale také spousta promo děvčat, dobře vychlazených drinků, ukecaní spíkři a hudba nekompromisně dunící do dun. Tohle Red Bull zkrátka umí.

S lehkostí slona

Po výstřelu startovní pistole jsem se pokorně zařadil na čelo zhruba dvousethlavého pole dobrodruhů, abych už na první duně zjistil, že hlava si již tradičně věří více než nohy. Následujících několik kilometrů jsem se tak s elegancí ježka a lehkostí slona valil přes duny, zatímco technicky vyspělejší jedinci mi ukazovali záda. Nedá se úplně říci, že mě v této části závod v nastávajícím pařáku a rozvířeném písku bavil. Slušně řečeno mě nebavil vůbec.

Zhruba na šestém kilometru ale někdo zamával kouzelným proutkem, nohy se konečně poddaly a já se rozběhl. Písek pod nohami najednou začal hezky odsýpat a zbylých pár kilometrů jsem strávil předbíháním závodníků, jejichž závod se očividně vyvíjel zcela opačně. Nakonec jsem se v čase 65 minut prokousal na 15. místo a chuť si trochu spravil na poslední duně s měřeným mezičasem.

Bosky nebo ne, toť ta otázka

To nic ale nezměnilo na tom, že si mě namazali na chleba oba mí startující kamarádi (což mě stálo pár piv). Nemluvě o patnácti minutách od obhájce vítězství, opáleného padesátníka Stua, který svůj vítězný čas stlačil těsně pod padesát minut v běžeckém stylu odporujícím fyzikálním zákonům pohybu v měkkém, bořícím se písku. Asi tomu pomohlo i jeho poměrně skromné běžecké vybavení – kšiltovka a atletické trenky. Mimochodem, bosky běžela dobře čtvrtina běžců. Já se svými zpohodlněnými chodidly raději zůstal v botách, ve kterých jsem si samozřejmě od prvních metrů nesl zhruba pět kilo písku.

Ale konec dobrý, všechno dobré. V cíli na závodníky čekaly kádě s ledem, vychlazené ručníky, drinky, akrobatická letecká show a na vítěze masivní skleněné džbány plné ... písku. Byl to zas trochu jiný závod, trochu jiná atmosféra, trochu jiná bolest, radost v cíli i zkušenost. A rozhodně to byla nejtěžší desítka, co jsem kdy běžel.

  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?

Nejčtenější

Nevěra přináší víc bolesti než radosti, říká psychoterapeutka

Nora Vlášková, psychoterapeutka

Vystudovala práva, pracovala i s nejtěžšími zločinci propuštěnými z vězení. Po narození dětí zvolila Nora Vlášková...

Rebelství vévodkyně Meghan. Co vše dělá proti královským pravidlům

Vévodkyně Meghan (Peacehaven, 3. října 2018)

Přivdala se do královské rodiny, která ji vřele přijala. Mladý pár obdivují miliony lidí a fandí mu i proto, že Meghan...

Příběh Anny: Nechci být vnuččinou chůvou, dcera to nechápe

Ilustrační snímek

Dceru jsem od jejích deseti let vychovávala sama. Nemohly jsem si příliš vyskakovat, i tak jsem se dceři snažila dát,...

Měsíce jsem řešila ekzém, diagnóza však zněla Hodgkinův lymfom

Šárka Šteinochrová založila neziskovou organizaci Maminy s rakovinou.

To, co začalo jako svědivý ekzém, se pro mladou maminku Šárku Šteinochrovou změnilo v noční můru zvanou Hodgkinův...

Leklá ryba, otlapkávač nebo svazek mrkví. Co prozradí podání ruky?

Podání ruky

Vlastně na tom nic není. Vždyť dneska se ruka podává pořád – při pozdravu, seznamování, gratulacích, kondolencích nebo...

Další z rubriky

Od paty ke špičce: manuál správné chůze nejen pro božského Karla

Ilustrační snímek

Karel Gott nikdy nezápasil s tloušťkou a také v pokročilých letech vypadá mladší a ve slušné kondici, což prokázal při...

I slavné osobnosti se někdy spálí. Tak vypadají, když podcení slunce

Spálené celebrity

Celebrity se na sociálních sítí chlubí fotografiemi, na kterých mají spálenou kůži. Snaží se tak varovat ostatní, aby...

Menstruace bez vložek a tamponů. Češka nabízí nepropustné kalhotky

Menstruační kalhotky Snuggs

Protože použité menstruační vložky a tampony představují ročně tuny odpadu, rozhodla se Linda Šejdová, že místo běžných...

VIDEO: Tři recepty na jednoduché pudinkové dorty
VIDEO: Tři recepty na jednoduché pudinkové dorty

Pudink v hrníčku je klasika, zkuste z něj ale vykouzlit ještě větší dobroty. Co třeba tříbarevnou bábovku, koláčky v zapékací misce anebo dort, kterým okouzlíte na každé dětské oslavě.

Najdete na iDNES.cz