Jaký je tvůj běžecký cíl v rámci výzvy, na který se připravuješ?
Ráda bych letos uběhla půlmaraton v lepším čase než v loňském roce (dvě hodiny a 24 minut). Vysněný čas je okolo dvou hodin a deseti minut, ale i jen ho uběhnout, bude v letošním roce úspěch. Když se k tomu podaří něco málo (hodně) zhubnout, bude to fajn. Přihlásila jsem se prozatím na Mattoni 1/2Maraton České Budějovice a Mattoni 1/2Maraton Ústí nad Labem.
Přináší ti nové běhání podle rozpisu něco navíc kromě únavy těla?
Běhání se mi změnilo značně. Dříve jsem běhala cca třikrát týdně a v podstatně vyšší intenzitě. Regenerace tak byla delší a běh velmi náročný. Nyní běhám čtyřikrát týdně a intenzitu více střídám. I když obecně běhám v mírnějším tempu, v součtu kilometrů běhám podstatně větší objem, přesto nejsem z běhu tolik unavená jako dříve. Jedenkrát týdně však absolvuji delší běh ve větší intenzitě, ten je pro mě sice stále poměrně náročný, ale je potřeba si zvykat na vyšší dávku kilometrů a celkově vyšší zátěž, bez toho bych se k cíli nepropracovala.
Jak vypadá tvůj tréninkový týden?
V tuto chvíli mám tři výběhy po 45 minutách v mírném tempu, jeden výběh ve vyšší intenzitě. Postupně zařazuji doplňkové cvičení na posílení břicha a jedenkrát týdně spinning.
Přišla už krize? Co tě pak donutí vstát a běžet?
Hned v prvních týdnech jsem si pravděpodobně vlivem nedostatečného rozehřátí a o něco vyšší intenzity, než bylo žádoucí, uhnala zranění lýtka, které mě na dva týdny zcela omezilo v běhání. Musela jsem začít znovu a pomaleji. Nyní se již cítím plně v kondici, i když po několika dnech běhu za sebou to je stále cítit. Jsem ale již poučena a na signály těla se již snažím zareagovat dříve, než se dostaví zranění. Je lépe v tréninku zvolnit, či jej vynechat, pokud nejste zcela fit. Běhání s bolestí či nemocí vás může vyřadit z tréninku na podstatně delší dobu.
Spíš než s leností někdy bojuji s únavou nebo časem. V takových momentech je pro mě někdy těžké sebrat se a odejít, obzvlášť, když je venku tma a teploměr neukazuje zrovna přívětivé teploty. Ale vím, že kdybych nešla, bude mi na duši ještě hůř. Občas si kvůli motivaci otevřu internet a když si čtu, jak to holkám z adidas Women's Challenge běhá, vím, že musím jít také.
Co je silným momentem nebo uvědoměním této výzvy, se kterým jsi nepočítala a překvapil tě?
Přiznám se, že jsem předchozí ročníky příliš nesledovala. O výzvě jsem se dozvěděla z webových stránek runczech.com, když jsem si studovala termínovou listinu a vybírala si nějaký závod, na který bych se mohla letos začít připravovat. Zaujal mne nápad, tak jsem se přihlásila. V momentu, kdy mi přišel potvrzující e-mail, jsem si ještě zcela neuvědomovala, o jak moc prestižní záležitost se jedná. Vážnost situace jsem si uvědomila ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že se přihlásilo více než 1200 žen a pár z nich jich i osobně znám a běhají rozhodně déle.
Jak přijalo okolí tvé nadšení pro běh a vstup do adidas výzvy?
Protože v rodině žádného běžce nemám, ze začátku na tom byli stejně jako já, potřebovali jsme chvíli na to, abychom si uvědomili „v čem lítám“. Nyní mne ale již plně podporují a snaží se mi vytvořit maximální prostor pro to, abych mohla své tréninky odpracovat naplno. A také sledují vše, co o běhání napíši.
A co mne překvapilo? Zjištění, kolik lidí mezi mými přáteli běhá. Najednou mne s lidmi, které znám z doby dávno minulé a doposud nás pojilo jen pár mlhavých vzpomínek z dětství či mládí, spojuje společný zájem, kterým naplno žijeme. Těší mne, když se mi známí i neznámí lidé ozývají, říkají mi, že také běhají a že mi přejí úspěch v aWCH 2014. To mne opravdu od srdce těší a zároveň zavazuje.
