Běžecká termínovka v České republice je z globálního měřítka snad naprostým unikátem. Podle oficiálních informací je za rok organizováno více než 1 800 závodů. Absolvovat dva závody za víkend je logisticky docela jednoduché. Fyzicky to dá větší fušku.
Je sobota 21. dubna, 6:00 ráno a vstávám s plánem absolvovat Hruboskalský půlmaraton. Nový závod startuje v kempu Sedmihorky. Startovní výstřel zazní podle propozic v deset hodin. Nesmím ztrácet čas: snídaně a už sedím v autě na trase Kutná Hora – Turnov.
V 8:30 přicházím na registraci do kempu. Je sice duben, ale Český ráj se právě probouzí do krásného letního dne. V zázemí závodu je vše perfektně připraveno. Můžete otestovat běžecké boty La Sportiva, koupit běžecký doplněk nebo jen tak relaxovat před startem. Zázemí kempu se ukázalo jako chytrá varianta pro odbourání tradičních několikaminutových front na záchodky, sprchy a tak dále.
Úderem desáté hodiny je odstartováno a pětisethlavé běžecké pole se dává do pohybu. Trať je značena bílými fáborky a vede od začátku nádhernou krajinou. Po očku se chytám zelené turistické, která vede směrem k zámku Hrubá skála, ten ale obíháme zprava a následuje první větší stoupání. Pískovcové skály může člověk počítat už snad od druhého kilometru.
Zhruba na čtvrtém kilometru přichází zlom a pozvolné klesání. Valím z kopce v tempu 4:15 minut na kilometr a předbíhám nejednoho závodníka. Celá tahle pasáž je dlouhá asi čtyři kilometry až k Věžickému rybníku. Pak následuje občerstvení a přes Čertoryji zase úsek se stálým mírným stoupáním přes Radeč až ke hradu Valdštejn. Hrad v téhle chvíli vůbec nevnímám, starám se o svoje hořící stehna.
U parkoviště před Hradem je druhá občerstvovačka. Na 16. kilometru míjíme skalní vyhlídku Hlavatice a točíme se zpět ke hradu - nádhera! Následuje výšlap k Valdštejnu z druhé strany a pak také trochu techničtější úsek okolo 19. kilometru, už je fakt vedro.
Pořadatelé slibovali členitou trať a nelhali, při doběhu do cíle se mi zdá o čertech. Cílová páska a čas 1:50:41. Krásná, ale výživná trasa. Doplňuju ionty nealko pivem a promýšlím taktiku na další den. Po vyhlášení vítězů balím věci a jedu na Nymburk. Pro pořádek doplnim, že vítěz Tomáš Maceček doběhl v čase 1:23:37.
Následujícího dne se budík rozezní v 7:00, nohy jsou trochu zatuhlé, ale vůle stále silná. Dnes se jede do Nymburka. Ve středních Čechách opět panuje krásné letní počasí. Za normálních okolností v Nymburce navzdory vybíhání a sbíhání schodů občas padají rekordy. Dnes to na osobák nejspíš nebude.
Zázemí je také pěkně připraveno a celý půlmaratonský tábor je rozbalený před městskými hradbami. Běží se dvě kolečka podél Labe s přeběhem mostu silnice číslo 38 a zdymadla. Trasa je rovinatá a asfaltová. Začínáme se řadit na startu.
Přestože je přihlášeno asi sedm set běžců, koridory zde nehledejte. Panuje opravdu přátelská atmosféra. Ihned po startu se však začíná ostře závodit. Rád se nechávám strhnout a tep letí strmě vzhůru. Nohy nejsou tak živé jako předešlý den, ale zjišťuju, že sil mám dost. Po asi pěti kilometrech přichází slíbené zpestření - výběh asi šedesáti schodů silničního mostu.
Na mostě se rozhlížím do Polabí a trochu se mi dere na mysl, že člověk nemusí jezdit nijak daleko do světa, aby si užil krásný závod. V teplém počasí přichází vhod občerstvovačka. Po druhém břehu se běží o něco lépe, fouká slabý vítr do zad a člověk se snáze schová do stínu stromů. Na desátém kilometru se odpojují závodníci běžící pouze čtvrtmaraton. Pole dost prořídlo, ale stále je o co závodit.
Občerstvovačky fungují, diváci fandí. Na 17. kilometru se mi podaří rozběhnout několik závodníků, kteří přešli do chůze. Při druhém přeběhu zdymadla už slyším komentátora závodu a sprintuju do cíle. Druhý půlmaraton končím s časem 1:41:17. Mám velkou radost.
Podařilo se mi absolvovat dva závody za dva dny. V cíli zjištuju, že vítěz Abdelkabir Saji zaběhl nejlepší výsledek za všech šesti ročníků, přinesl mu ho čas 1:08:14. V Nymburském pivovaru, kde po doběhu doplňuju tekutiny, mému víkendovému dvouzávodu nechce věřit žádný Hrabalův pábitel.
Se závody se loučím heslem: „Běhám jako Kawauči, neválím se na gauči.“ Uvidíme se na dalších závodech!
