Přihlásíte se na důležitý závod, který považujete za vrchol sezóny. Abyste dosáhli co nejlepšího výsledku, začnete trénovat poctivěji a tvrději než kdy dřív a trénink nevynecháte ani při lehkých zdravotních potížích. Pak přijde den D, odtrénováno máte na sto deset procent. A výsledek? Nic moc. První půlka závodu proběhla podle očekávání, ale ta druhá nestála za řeč.
Nedá se nic dělat, ne každý den je posvícení, takže se upnete k dalšímu závodu, kde máte v plánu všechno napravit. Intenzitu a objem tréninků ještě zvýšíte, protože jste podle mizerného výsledku až doposud očividně trénovali málo. Je tu znovu den D. A s ním výsledek ještě horší než minule. Každý trénink byl navíc pocitově náročnější a nemohli jste se zbavit neustálého pocitu únavy, který vás provázel dvacet čtyři hodin denně.
Pokud se v tomto příběhu poznáváte, je možné, že jste se setkali s tajemným syndromem přetrénování.
O co přesně jde, se bohužel neví, ale jedno je jasné: následky mohou být velmi nepříjemné a v některých případech až fatální. Přetrénování je pojem, o němž se mluví teprve krátce a který stále není uspokojivě vědecky zdokumentován. Více pozornosti se mu začalo věnovat až se vzestupem ultra trailu a běhání v horách.
Proč zrovna ultra trail
Tento sport se totiž za posledních několik let výrazně posunul z původní podoby, kdy několik málo podivínů běhalo desítky hodin po lesích, až do takřka profesionálního sportu, který láká tisíce nadšenců a velké sponzory.
A právě příchod sponzorů má na svědomí epidemii přetrénování, kterou můžeme sledovat u profesionálních atletů. Na rozdíl od ostatních sportů totiž v ultra trailu chybí pevná struktura, tréninkové skupiny, trenéři a další prvky, které jsou v jiných sportech samozřejmé. Že je výskyt syndromu přetrénování v ultra trailu tak vysoký, neznamená, že by se například triatleti nebo cyklisté flákali a trénovali v nižších objemech. Vůbec ne.
Problém spočívá v tom, že žádný profi cyklista, plavec nebo triatlet nespoléhá sám na sebe, ale má nad sebou trenéra, který dává jeho snažení pevný řád. Profesionální ultra běžci naopak většinou žádného trenéra nemají a spoléhají především na svůj instinkt. Snadno se tak může stát, že špatně vyhodnotí signály, které jim jejich tělo vysílá, a místo odpočinku ještě přidají. V tu chvíli si můžete být jistí, že se syndrom přetrénování dostaví spíše dříve než později.
Co to vlastně je syndrom přetrénování
Co si vlastně máme pod pojmem přetrénování představit? To bohužel nikdo přesně neví a popisované symptomy jsou různé. Syndrom přetrénování může ovlivnit hormonální regulaci i funkci nervové soustavy. Někteří sportovci pak popisují záhadné bolesti, nechutenství, pokles libida a další více či méně nepříjemné příznaky. Nikdy však nechybí výrazný pokles výkonnosti a celková únava, které se nejste schopni zbavit.
Jeff Kreher, lékař nemocnice v Massachusetts a autor jedné z mála studií na téma přetrénování, má za to, že problém je propojený nejen s fyzickou stránkou, ale také s psychikou. Právě psychika pak může hrát při vzniku přetrénování zásadní roli, když s každým extrémním tréninkem nebo závodem vystavujeme naši mysl velikému stresu. Pokud se k tomu přidá ještě absolutní fyzické vyčerpání, mohli bychom dostat velmi pravděpodobný spouštěč syndromu přetrénování.
Další z kapacit v oboru David Nieman má za to, že přetrénování je úzce spojené s imunitním systémem. Většina atletů, kteří se s tímto problémem setkali, totiž měla tendenci trénovat i při zhoršeném zdravotním stavu. Náročný trénink v těchto podmínkách pak mohl spustit autoimunitní reakci, která je zdrojem celkové únavy a dalších příznaků. Ani toto vysvětlení však není zcela uspokojivé, chřipku přece přechází většina z nás, ale přetrénováním trpí jen hrstka lidí.
Původ nejistý, příznaky různorodé
Původ přetrénování je stále velmi nejistý. Nejpozoruhodnější je však různorodost symptomů, jimiž přetrénovaní sportovci trpí. Diagnostikovat přetrénování by tak vždy měla být až ta poslední možnost poté, co projdete všemi možnými zdravotními testy, které vyloučí jiné zdravotní potíže. Zkuste totiž přikázat profesionálnímu běžci, který se svým sportem živí, aby si dal šest měsíců volno, když si nemůžete být jistí, že jeho problém je opravdu syndrom přetrénování.
Přetrénování netrápí pouze elitní a profesionální sportovce. Vášniví rekreační běžci jsou ve skutečnosti ještě ohroženější, protože málokdy mají možnost trénovat podle na míru postaveného tréninkového plánu. Navíc se u nich často objevuje extrémní nadšení pro trénink, které je nutí běhat dále a rychleji, než jim jejich tělo v dlouhodobém horizontu dovolí. Není výjimkou, že rekreační běžec s maratonem za tři a půl hodiny běhá týdně stejný nebo ještě větší objem jako světová vytrvalecká špička.
Jak se přetrénování zbavit?
Jak z toho všeho ven? TO je další otázka, na kterou se těžko hledá odpověď. Existují totiž příklady sportovců, kteří se dokázali znovu postavit na nohy a po návratu dokonce dosahují lepších výsledků než dřív. Jedním takovým příkladem je ultra trailová běžkyně Anna Frostová, která se s přetrénováním prala celý rok 2013 a jejímž lékem bylo intenzivní protahování a jóga. Podle jejích slov ale hrálo důležitou roli i přenastavení mysli, potřebovala se oprostit od myšlenky, že běhání je její jediná životní náplň.
Ne každý příběh má však tak šťastný konec. Mike Wolfe, elitní americký ultra běžec se sice také vrátil, ale už nikdy se nedokázal dostat na úroveň před příchodem přetrénování. Nejzlověstnější je příběh Kyla Skaggse. Ten vletěl do světa ultra trailu jako velká voda a během jediného roku zvládl zaběhnout hned několik působivých rekordů na amerických stomílovkách. O rok později se po něm však slehla zem. Nakonec se přestěhoval do Nového Mexika, aby se věnoval chodu své farmy. Ani dnes, po více než sedmi letech, co se Kyle Skaggs přestal věnovat ultra trailu, se jeho zdravotní stav nezlepšil. Pokaždé, když vyrazí na delší běh, se jeho symptomy, bušení srdce a nespavost, okamžitě vrací.
Ve většině případů by však mělo fungovat okamžité vysazení tréninku a psychický i fyzický odpočinek. Chybět by neměly doplňkové aktivity, při kterých své tělo zaměstnáte a zároveň si dokážete odpočinout. Posledním dílem skládačky je přesvědčit svou mysl, že běhání nebo jiný sport není tím jediným, co člověk na světě má. A začít se věnovat i dalším věcem, které vám pomohou syndrom přetrénování porazit.
Vítek Kněžínek Vítkovi leží v botníku něco přes třicet párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které v letošním roce pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. Chcete-li se Vítka zeptat na jakékoliv téma související s běháním a aktivním způsobem života obecně, navštivte naši poradnu. |
