Jelikož ve svém příběhu budu porovnávat dva výsledky, tak se musím, alespoň krátce, vrátit do loňského roku 2015.
Přepálený start a z běžce je rázem chodec
Tehdy jsem se 19. září postavil na start svého vůbec prvního závodu v životě, který měřil 7,3 kilometru. Byl to první ročník Craft RUNGO běhu brněnskou zoo. A podle toho, že to byla má závodní premiéra, to také vypadalo.
Sám jsem si dal dva osobní cíle. První se týkal umístění. Přál jsem si být v první padesátce závodníků. Druhý cíl byl dostat se pod čas 40 minut.
Líbil se ti článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Hned po startu, celý odhodlaný zaběhnout co nejlepší výsledek, předbíhám jednoho závodníka za druhým. Vystřízlivěni přichází v druhém kole trati. Tam přichází na řadu opět relativně velké stoupání do kopce, které už je nad moje síly. Běh se v mém případě mění v pomalou chůzi, neboť s dechem už absolutně nestačím. Právě v tento moment se situace obrací. Teď se dostává spousta běžců přede mě. Když se konečně „vyškrábu“ na vrchol kopce, opět přepínám z chůze na běh. Nepředběhnu už sice nikoho, alespoň ale vydržím běžet až do cíle.
Výsledkem je 77. místo celkově s časem 35 minut a 42 sekund. Takže ze svých dvou cílů jsem splnil jeden.
O rok později...
Stojím opět na startu Craft RUNGO běhu brněnskou zoo s ještě větším odhodláním než v loňském ročníku.
Cíle které jsem si letos stanovil jsou: být v TOP 20 nejrychlejších závodníků a čas stáhnout pod 30 minut.
Startér Marek už odpočítává 5,4,3,2,1 START. V poli běžců, kteří se v tu chvíli dají do pohybu, vybíhám odhadem někde kolem 40. místa. Poučen loňskou zkušeností se první metry nikam neženu, běžím stejně rychle jako závodnici kolem mě. To se ale rychle změní.
Po nějakých 200 metrech, kontroluji sporttester. Když vidím tempo 5:05 na kilometr, uvědomuji si, že s takovou si můžu o TOP 20 nechat zdát. Takže za to vezmu a přidám. Předbíhám jednoho běžce za druhým. Že by Déjà vu? Mohlo by se zdát, že ano, ale v hlavě se ujišťuji, že tentokrát už „nevyhořím“, a že tempo, které jsem nasadil, není „přepálené“. Prostě věřím, že běžím přesně to, na co mám.
Rudolf Hradil v cíli druhého ročníku Craft RUNGO běhu brněnskou zoo (2016)
Prokličkoval jsem tedy přes několik běžců. Na řadu přichází „svinský“ kopec, následovaný dalším kopcem. Oba v pohodě zdolávám a už se blíží první občerstvovačka. Tu vynechávám a místo toho se dostanu před ty, kteří u ní zastavují. Pohledem se podívám do dálky. Vidím, že rozestup, mezi mnou a závodníky přede mnou, je několik desítek metrů dlouhý a postupně se zvětšuje. Na jejich tempo nejsem schopný reagovat. Tak si běžím to své. Akceptuji rychlost slečny, běžící přede mnou. Pořadí kolem nás se ustálilo. Před námi není nikdo nadohled, za námi je odstup několik desítek metrů. Takto pospolu běžíme asi dva a půl kilometru.
A je to tady. Přichází část, kdy míjíme výběh vlka arktického. Začíná úsek, na kterém jsem se loni změnil z běžce v chodce. Jenže letos je všechno jinak. Slečnu, které jsem se tak dlouho držel, nechávám za sebou. Vybíhám kopec a tím vstupuju do druhého kola závodu. Teď už běžím sám.
Na druhé občerstvovačce rychle beru vodu, ale nezpomaluju. Nikdo přede mnou, nikdo za mnou. To se ale mění několik metrů za výběhem žiraf. Najednou nejprve dobíhám a potom i předbíhám tři závodníky. Pořád cítím, že mám dost sil. Když míjím člena organizačního Rungo týmu, říká mi, že jsem patnáctý. Super, pomyslím si. Ve zlomku vteřiny si ale v duchu říkám: „Patnáctý? Několik lidí jsem sice předběhl, ale tolik?! Asi mě chtěl vyhecovat, ať ještě přidám“. Jenže před sebou nikoho nevidím.
Přemýšlím, jestli to mám ještě zkusit, možná někoho dotáhnu. Náhle mě z přemýšlení vytrhne hlasitý zvuk křídel. Cítím, jak mi něco přistálo zezadu na krku, pak už následují dvě bolestivá bodnutí. Jedno do krku, druhé do hlavy. Podle toho hlasitého letu vím, že mě pobodaly sršně. Do hlavy se mi ženou myšlenky jedna za druhou: Co teď? Do cíle zbývá míň než 1,5 kilometru. Říkám si, že určitě nezastavím. Zpomalit ale budu muset, jestliže se nechci někde složit. Napadá mě taky, že v mojí situaci, není nejlepší mít tepovku přes 190.
Je rozhodnuto, místo drtivého finiše ubírám z tempa a o něco málo zpomaluji. Ohlížím se za sebe, zjišťuju, že mám tak 50 metrů náskok na svého pronásledovatele. To je naposled, co kontroluju situaci za mnou, ať se zbytečně nestresuju, jestli mě někdo dohání. Pohled mám upřený jen a jen před sebe. Sbíhám „svinský“ kopec, míjím výběh ledních medvědů, vynořím se ze zatáčky, a co nevidím? Na konci rovinky je závodník. Ohlíží se za sebe a kontroluje, jestli ho nedoháním. Vím, že už je to nereálné. A to ani kdybych zasprintoval jako Bolt. Prostě do cíle zbývá jen pár metrů a není to možné jej dohnat. Jen mě překvapuje, že s mým udržovacím tempem jsem se k někomu ještě přiblížil. I tak poslední metry běžím naplno, ať stlačím alespoň čas.
Probíhám cílem. Snímají mi z boty čip. Dostávám na krk perníkovou medaili. Poodejdu kousek dál, najednou cítím bolest v pravém rameni. Vyhrnu si tričko a objevuju třetí „dáreček“ v podobě sršního bodnutí. Je mi trochu záhadou proč ho cítím až teď.
Už je to jedno. Ve zdraví jsem doběhl do cíle a to je hlavní. Jak se říká: „Všechno zlé je pro něco dobré“. Já našel hned dvě pozitiva. První je zjištění, že nejsem alergický na sršní bodnutí. Druhé je, že jsem to „schytal“ až v druhém kole, kdyby se mi to stalo v už v tom prvním, nevím, jak by to dopadlo.
Za necelou hodinu po proběhnutí cílem, mi přichází zpráva s mým výsledkem v závodu.
Je to celkově 16. místo s časem 31:53. Opět jsem splnil jen jeden ze dvou svých cílů. Zato ten, na kterém mi záleží víc, a to je umístění.
Nezbývá nic jiného než si vytyčit cíle pro příští ročník: umístit se v TOP 10 a čas stáhnout pod 30. minut, když jsem to letos nezvládl.
Děkuji moc celému Rungo týmu, za skvěle připravený a organizovaný závod. A vůbec. Pokračujte v tom, co děláte, protože to děláte skvěle. Tento závod se stal mou srdeční záležitostí a mohu přislíbit svou účast, dokud bude pořádán.
PS: Všichni běžci, klobouk dolů před Vámi. Ať už patříte mezi ty rychlejší nebo ty pomalejší. Dáváte na frak všem těm, kteří sedí celý den u počítače nebo televize, cpou se nezdravým jídlem a zapíjejí to hektolitry coly.
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
