Matka tří dětí a spolumajitelka fitness centra v mexickém Monterrey Silvie Andoniová, fanatická běžkyně, se na počátku devadesátých let svěřila svému manželovi s přáním zaběhnout si newyorský osmnáctidenní běh na 1 300 mil (2 080 km). Jinak poměrně tolerantní manžel lehce ztuhl a opatrně se ženy zeptal, zda by raději nechtěla zkusit triatlon. Docela dobrý pokus, pokud by si ho paní Silvie nevyložila po svém. Když triatlon, tak desetinásobný Ironman, řekla si.
Počátkem listopadu 1992 se tak do Monterrey sjela skupina pozvaných supervytrvalců z celého světa, aby se s paní Silvií utkali na World Championship Ultra Distance Triathlon. Závod dokončilo osmnáct mužů a na celkově osmém místě ukojila svou touhu i autorka projektu paní Silvie Andoniová. Jako vítěz dokončil první desetinásobný triatlon za 8 dnů, 21 hodin a 41 minut Martin Feijen.
Jsem Jarda Pavelka a chci přijet
Martin Feijen ani Silvie Andoniová ale netušili, že v Červeném Kostelci v Podkrkonoší žije truhlář Jarda Pavelka, který objíždí nejrůznější triatlonové závody v českém rybníčku a má zkušenosti s ultratriatlony i v blízkém zahraničí.
Přes německého kamaráda se Jarda v lednu 1994 dozvěděl o mexické šílenosti a od té doby neměl jiný cíl než se jí zúčastnit, i kdyby měl prodat auto, dům a bydlet s manželkou ve stanu. Vždyť jen startovné bylo 2500 dolarů.
Závod byl bohužel pouze pro vyvolené a pozvané, ale německý kamarád Jardovi přenechal vlastní pozvánku. Jarda nic nepodcenil. Podpůrný minitým tvořila lékařka Eva Čermáková a Katka Žmolková, které se ujaly úkolu pečovat o Jardovo zdraví, stravování a koučování. Podporou byla i Jardova manželka, která absolvovala v roce 1986 Supermana v délkách 5 - 250 - 50.
Šestadvacátého března roku 1994 stál Jarda Pavelka na startu druhého mistrovství světa v ultradlouhém triatlonu ( v roce 1993 se nekonal). O aklimatizaci nemohla být ani řeč, během závodu na ni bylo ostatně dost času. Plavecká část se odehrávala v bazénu, kde závodníci mezi dvěma stěnami absolvovali prvních 38 kilometrů. Jarda jedl ve vodě a na břeh si sedl pouze jednou na krátkou masáž ramen. Po 14 hodinách a 12 minutách ukončil plaveckou část jako třetí v pořadí a následoval nezbytný pětihodinový odpočinek, aby se vzpamatovala bolavá ramena.
Hlavně neusnout v sedle
Cyklistická část se konala na 1 600 metrů dlouhém, oploceném, betonovém oválu automobilového okruhu. Bez obecenstva, jen s časoměřiči, podpůrným týmem a organizačním vedením závodu. Na Jardu čekalo 1 800 kilometrů a 1125 nekonečných okruhů. Taktiku měl jednoduchou, stále jet a nezastavovat. A když již zastavit ke kraťoučkému spánku, tak až po největších soupeřích, aby se jim špatně usínalo. Jídlo konzumoval zásadně za jízdy na speciálně vyrobeném držáku.
Děvčata se střídala ve spánku, vaření a komunikaci s Jardou. Poslední stovky kilometrů s ním často jela na kole, v košíku měla jídlo, pití, knížku. Četla mu nebo zpívala. Dělala vše možné, aby Jardu udržela bdělého a v pohybu. Tady se projevila důležitost podpůrného týmu.
Takto kroužil český borec po oválu téměř čtyři dny, 93 hodin a 39 minut a deptal soupeře strojovým tempem. Po cyklistické části si vybudoval téměř sedmihodinový náskok na druhého v pořadí, zbývala mu poslední, běžecká část triatlonu, v délce 422 kilometrů.
Právě na ní musel Jarda čelit asi největšímu problému. Nohy se postupně z velikosti 9 nafoukly do velikosti 12. Jeden ze soupeřů, v pořadí druhý Francouz Lukas, naštěstí Jardovi věnoval své náhradní větší boty. Ale i u nich musely být amputovány špičky, aby se do nich noha vešla.
Druhou velkou komplikací byly slezlé nehty a kůže na prstech, které šly dolů spolu s náplastí. Jardu však nezastavilo nic. Po 99 hodinách a 41 minutách běžecké, spíše chodecké, utrpení skončilo a Jarda Pavelka, truhlář z Červeného Kostelce, se stal mistrem světa v ultratriatlonu, decathlonu, desetinásobném Ironmanu v celkovém čase 207 hodin a 33 minut, což je 8 dní, 15 hodin a 33 minut. Náskok na druhého v pořadí činil 7 hodin.
Druhý ročník byl ještě náročnější. Ale též vítězný
Paní Silvie a organizátoři nato usoudili, že metu je třeba posunout dál a stanout na vrcholu TOP ultradlouhých závodů. Proto pro rok 1995 vypsali šampionát jako první mistrovství světa v patnáctinásobném Ironmanu. Představovalo to 57 kilometrů ve vodě, 2 700 na kole a 633 kilometrů běhu, celkem tedy neuvěřitelných 3 390 kilometrů v jednom zátahu. S paní Silvií a samozřejmě tentokrát již pozvaným Jardou Pavelkou v čele.
Po zkušenostech z předchozího roku plaval rozvážněji, lépe se stravoval a dokonce se hodinku a půl prospal. Z vody lezl po 27 hodinách na čtvrtém místě. Cyklistika se tentokrát jela na 1 800 metrů dlouhém okruhu v botanické zahradě, kde nebyla během 2 700 kilometrů nouze o defekty. Jarda nasadil stejnou taktiku. Neustále jet a nedat znát slabost. Spal dvakrát hodinu denně, jedl za jízdy. Po kole měl již náskok téměř šest hodin a během běžecké části ho pomalu ještě zvětšoval. Závěr byl lehce pikantní, protože měl již takový náskok, že si dovolil zpomalit, aby počkal s protnutím cíle, až doletí jeho sponzoři a chlebodárci. Přesto časem 13 dnů 22 hodin 45 minut porazil druhého v cíli o téměř sedm hodin a toho posledního o 10 dnů. Nezdolná Silvie skončila šestá se ztrátou asi tři dny.
Jarda Pavelka se vydal do Mexica ještě jednou, aby tentokráte skončil na druhém místě. Tím končí příběh největšího světového triatlonového supervytrvalce a borce konce minulého století, jehož výkony zůstaly u nás, oproti světovému tisku, až na malé výjimky, nepovšimnuty. Ačkoliv jsou klasickému pojetí triatlonu vzdáleny, něco společného mají. Pevnou vůli a koncentraci na výkon.
Článek využívá materiálů Milana Řípy, s jeho laskavým souhlasem a vznil ve spolupráci s www.triatlon.cz.
