Nejvyladěnější sportovní podprsenka na světě
Firma Knix Wear, která se specializuje na výrobu spodního prádla pro ženy, během uplynulého roku spustila kampaň na serveru Kickstarter, kde požádala lidi z celého světa o pomoc s financováním výroby nové podprsenky. Pojmenovala ji Evolution Bra a tvrdí o ní, že je nejpokrokovější podprsenkou na světě, která je určená jak pro sportovní aktivity, tak pro každodenní nošení.
Aby se firmě podařilo spustit výrobu, potřebovala vybrat alespoň 30 tisíc dolarů. Asi ani sama nečekala, že tuto částku bude mít za 24 hodin. Kampaň ale pokračovala dál, ohlasy se šířily po celém internetu a objem vybraných peněz postupně překračoval jeden stanovený milník za druhým. Po 40 dnech, kdy celá kampaň skončila, měla značka Knix Wear na kontě více než milion dolarů a podprsenka Evolution Bra se tak stala vůbec nejúspěšnější kickstarterovou kampaní mezi oblečením všech dob.
A čím má být podprsenka tak speciální? Podle Knix Wear ji tvořily ženy pro ženy. Je vyrobena ze speciálního strečového materiálu, který se dokáže přizpůsobit tvarům ženského těla. Nenajdete na ní žádné švy nebo drátěné výztuhy, které jsou pro ženy často nepohodlné (obzvláště při sportu). Materiál má antibakteriální úpravu a měl by skvěle odvádět pot od těla. Podprsenka je navíc vytvořena tak, že se dá nosit oboustranně (i na ruby) což spolu se dvěma sadami pásků umožňuje celkem osm způsobů nošení. Díky úspěšné kampani se podařilo spustit výrobu a tento měsíc se v Americe konečně dostávají první kusy do prodeje.
Vědci zkoumali, co se děje v mozku maratonského běžce
Netradiční projekt si vyzkoušeli výzkumníci z University of Tennessee, když pomocí speciálního elektroencefalografu (EEG, přístroj na měření elektrické aktivity centrálního nerovového systému) zkoumali mozkovou aktivitu maratonského běžce. Měřicí přístroj vypadající jako čelenka z nějakého sci-fi filmu dokázal přenášet naměřená data přes bluetooth do mobilního telefonu, který měl běžec u sebe, a následně je posílat přes internet do počítače umístěného v cíli. Na něm pak autoři projektu sledovali data v přímém přenosu.
Jako první se na maraton vydal Eric Hungenberg, profesor na místní univerzitě, pro kterého to byl vůbec první maraton v životě. Během jeho závodu bylo na displeji vidět, jak se mění úroveň mozkové aktivity, vzrušení a soustředění. Graf zcela jasně ukázal, že nejsilnějším zážitkem byl start závodu. Mozková aktivita následně vyletěla na desátém kilometru, což byl podle jeho slov vůbec nejtěžší úsek závodu, když bojoval s bolestí kolene. Nakonec se mu ale problémy podařilo překonat díky zvýšenému soustředění na svůj běžecký styl.
Graf mozkové aktivity Erica Hungenberga.
Následně vyrazila na trať Kelsey Clineová, zkušená běžkyně, která měla naopak za sebou již několik závodů. Běžela na půlmaratonské trati a bylo vidět, že úroveň její mozkové aktivity je odlišná. Start závodu byl sice nejsilnějším zážitkem i pro ni, na rozdíl od Hungenberga, kterému úrovně rozrušení periodicky vyskakovaly na vyšší hladinu, ale dokázala držet rozrušení v klidné hladině. Jelikož při své činnosti spotřebovává energii i mozek, pravděpodobně se jí tak podařilo s energií při běhu naložit o mnoho lépe. „Sami jsme byli překvapeni, kolik toho ze zaznamenaných dat dokážeme vyčíst,“ řekl Alex Cruikshank, spoluautor projektu. Na konkrétní závěry je ale ještě brzy.
Třeba se nám ale podaří jednou zjistit, jak se cítí například Zuzana Hejnová na startu velkého finále nebo co prožívá Usain Bolt po protnutí cílové pásky při světovém rekordu.
Láska k běhání silnější než smrt
A na závěr jeden silný příběh se šťastným koncem. Joseph Marquez se minulý rok vydal na půlmaratonský závod. Tou dobou mu bylo 57 let a měl za sebou již zhruba pět let běhání. Tentokrát ale všechno nešlo tak hladce, jak si představoval. Zpětně si dokáže vzpomenout zhruba na 11. kilometr, ale dál už nic. Dnes si vůbec nepamatuje, jak se vlastně dostal až do cíle, kde zkolaboval a několik minut pobyl se zástavou srdce ve stavu klinické smrti.
Na pomoc mu naštěstí přispěchal doktor Richard Averitte, který mu poskytl masáž srdce a jemuž se spolu s dalšími přivolanými záchranáři povedlo činnost srdce obnovit a převézt Marqueze do nemocnice. Tam lékaři zjistili, že při zástavě srdce měl téměř kompletně ucpané tři tepny.
Když se Joseph Marquez v nemocnici po dvou dnech probudil z komatu, jeho první slova nebyla „Kde to jsem?“ nebo „Co se stalo?“, ale „Jaký byl můj čas? Zvládl jsem to pod dvě hodiny?“. Měl velkou radost, když mu personál oznámil, že jeho oficiální cílový čas byl 1:59:50.
Joseph Marqueze s Deanem Moralesem (vlevo) a Johnem Wilckenem (vpravo), kteří mu před rokem zachránili život.
Návrat do života a rehabilitace probíhala hladce a Joseph Marquez se po čase mohl vrátit i k běhání. Postupně navštívil všechny, kteří mu zachránili život, aby jim osobně poděkoval. Dvakrát se setkal i s Richardem Averittem, který mu poskytl první pomoc, a nakonec přesně rok po zmíněných událostech uběhli stejný půlmaraton spolu. Tentokrát již v mnohem pokornějším čase 2:34:17.
