Běhání pomáhá vašemu mozku
Běhání prospívá nejen srdci a cévám, ale také myšlení. Pomůže vám cítit se lépe, nabudit kreativitu a lépe se soustředit. Určitě jste si už tyto blahodárné účinky vyzkoušeli i na vlastní kůži. Studie publikovaná na webu Neurology ale navíc zjistila (mimo jiné), že pokud ve středním věku zanedbáváte svůj kardiovaskulární systém, budete mít o dvacet let později menší mozek.
Studie vychází z podrobného sledování více než 1500 účastníků ve věku kolem 40 let, kteří se účastnili zátěžového testu na běžícím pásu v letech 1979 až 1983 a pak znovu mezi lety 1998 a 2001, jehož součástí byla i magnetická rezonance jejich mozku.
Zmenšování mozku je běžnou součástí stárnutí. Pokud však budete sportovat způsobem, který prospívá srdci, můžete toto stárnutí i poměrně výrazně zpomalit. „Klíčovou zprávou tohoto výzkumu je, že váš životní styl a přístup k vašemu zdraví se může projevit i po mnoha letech,“ říká autorka studie Nicole Spartano.
Pokud bychom kondici posuzovali podle VO2 max, studie ukazuje, že každý bod pod hodnotou 39 mL/kg/min (což je odhadovaná průměrná hodnota) odpovídá o jeden rok zrychlenému stárnutí mozku.
Nová běžecká aplikace motivuje pomocí hudby
Na mobilních telefonech s iOS (podporované jsou iPhone a iPad s iOS 8.4 nebo vyšší) se objevila nová aplikace PowerRunner, která používá hudbu jako motivační prostředek k běhání. Kromě klasického zaznamenání trasy a naběhaných kilometrů totiž bedlivě sleduje, zda nejste pomalejší než tempo, které jste si před vyběhnutím zvolili, a pokud ano, jednoduše přestane hrát. Chcete-li znovu slyšet oblíbené písničky ze své hudební knihovny, budete muset přidat.
Podle prvních ohlasů uživatelů se zdá, že tento způsob motivace funguje velmi dobře.
Na běhání není nikdy pozdě
A na závěr jeden inspirativní příběh 91letého muže z New Yorku, který se objevil na Instagramu Humans of New York a který dokládá, že nikdy není pozdě začít s běháním.
„Až do 51 let jsem vůbec neběhal. Byl jsem v té době padavka. Mé manželství se rozpadlo a děti jsem vídal pouze o víkendech. Špatně jsem spal. Budil jsem se každé ráno v půl šesté, často po dlouhé noci se skleničkou v ruce,“ vzpomíná. „A tak jsem se rozhodl, že se půjdu projít. Jak jsem se procházel parkem a pozoroval všechny ty běžce, kteří se tam pohybovali, řekl jsem si, že to také zkusím.“
„Po několika týdnech jsem dokázal běžet deset kilometrů a po roce jsem zkusil uběhnout maraton. Na 32. kilometru jsem narazil na maratonskou zeď, zvracel jsem a musel si odskočit na záchod, pak jsem ale našel dostatek sil a doběhl až do cíle. Od té doby jsem překonal mnoho dalších zdí.“
„Během následujících 17 let jsem zvládnul 16 maratonů, dokud mi to lékař nezakázal kvůli stavu mého srdce. Od té doby jsem začal chodil a chodím 16 kilometrů denně. Dnes je mi 91 let, má kolena jsou na tom špatně a mám problémy s rovnováhou. Jsem však stále mnohem sebevědomější, než když jsem byl mladý. Byl jsem padavka,“ shrnuje svůj život s během.
