Viléme, co spojuje herectví se sportem, konkrétně s během? Nabízí se vůbec taková souvislost, nebo je čistě náhodná?
Herectví není sedavé zaměstnání. Herec potřebuje být fit, aby svou roli zvládl i po fyzické stránce. Proto se i já moc rád udržuji v kondici. Doba, kdy herci posedávali po kavárnách, je už pryč a běhání je super. Protože herci moc časů nemají a domlouvat se na společném volejbalu nebo fotbálku je moc složité. Takže když mám hodinku, obuji si kecky a prostě vyběhnu.
K čemu bys přirovnal hercův výkon na jevišti, samozřejmě v hlavní roli, co se uběhnuté vzdálenosti týče… tedy jde-li to vůbec přirovnat?
Podle toho, co herec hraje. Rozhodně to není sprint, je to určitě běh na pět nebo deset kilometrů podle toho, jak to kdo vnímá, ale je to rozhodně vytrvalostní běh. Také to není konstantní tempo. Herec musí vyběhnout, zvolnit, šetřit síly a ve vhodný okamžik zase zrychlit. Sice jsem si nikdy maraton nezaběhl, ale například Hamlet takový maraton určitě je. Takže bych to přirovnal k běhu na střední až dlouhé vzdálenosti.
Jak často se ty sám chodíš proběhnout a kolik kilometrů je tvá ideální tréninková dávka?
Když nemám úplně velký zápřah v divadle, že se nestíhám ani oholit, jdu dvakrát až třikrát týdně. Moje ideální vzdálenost je deset kilometrů, což zvládnu za tu hodinku, jsem spokojený a nemusím se trápit, že druhý den nebudu moci chodit.
Máš v běhu cíl nebo výzvu, kterou bys chtěl naplnit?
Pochopitelně. Náš otec byl velký sportovec, běhal právě i maratony a díky tomu máme s bráchou velmi ambiciózní plán a chtěli bychom jednou dát maraton i na počest svému otci. Můj cíl je maraton.
Napadlo tě někdy, že bys zrežíroval zajímavou hru ze sportovního prostředí?
Existuje divadelní hra, která se jmenuje Maraton. A je to dokonce velká legrace. Já si ale vybírám hry spíš podle jejich vnitřního tématu a ne podle vnějšího prostředí, ve kterém se děj odehrává. Myslím však, že by to mohla být sranda, protože mám ke sportu vztah. Třeba na něco takového někdy dojde.
Zmínil jsi svého slavného otce, který běhával maratony a byl po něm dokonce pojmenován závod v Ostravě, který se každoročně běhá jako Memoriál Jaroslava Dubničky. Co bys o svém otci řekl?
Můj otec rozhodně slavný nebyl. Možná tak ve své partě kamarádů. V době totality, kdy kluci makali v tehdejší Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě, byl pro ně běh jakási cesta za svobodou. Táta to určitě nemyslel nijak filozoficky, on to v té době tak cítil a běhání mu přinášelo radost a životní náplň. Hlavně to dělal s láskou, a proto ho lidé, s nimiž sportoval, měli rádi. A když tragicky zemřel, mimochodem na kole, pojmenovali na jeho počest právě maraton a půlmaraton.
Zdědil jsi po otci něco ze sportovního ducha či nějakou sportovní vlastnost?
No, jsem po něm vytrvalec. Pochopil jsem to již brzo a nejenom ve sportu, ale i v životě. Někdo je sprinter a má vše třeba na lusknutí prstů a někdo to zase musí vydřít, zatnout zuby, vykousat se z těch nejhorších krizí právě vytrvalostí a trpělivě si dojít pro vytoužený cíl. Já dokážu jít za svým cílem dlouho a nakonec ho urvat.
Chystáš se v nejbližší době na nějaký běžecký závod?
Těšil jsem se, že zkusím v květnu Půlmaraton Plzeňského kraje, ale časově jsem to nezvládal. Další příležitost mám v říjnu, kde se tady poběží Plzeňský půlmaraton. Věřím, že o prázdninách budu mít více času a chuti jít si zaběhat. Oficiálního závodu jsem se zúčastnil asi jen jednou. Nepotřebuji k tomu tisíce běžců, chodím běhat sám jen tak pro radost. Ale v říjnu bych na onen půlmaraton šel.
Co tedy takhle nějaká výzva, kterou spolu s Rungo.cz pohlídáme a zhodnotíme… troufneš si na to?
Tak dobře. Pokud nebudu mít pracovní povinnosti, dám Plzeňský půlmaraton za 2:15, nebo abych měl pořádnou motivaci... tak dokonce za dvě hodiny. Platí?
Beru tě za slovo. Příště se sejdeme v říjnu a výzvu zhodnotíme. Uvidíme, jak ses s ní popasoval. Díky za rozhovor a mnoho štěstí v divadle i při běhání.
