Začněme od hlavy. Ta by správně měla být vzpřímená a běžec by se měl dívat "daleko" před sebe. Na ukázce si však Petr, zvláště v jednom momentu, kouká pod nohy. Přitom se ohýbá v zádech, což napomáhá "dupavému" stylu běhu. Rada tedy zní: nesledovat chodidla, nedívat se při běhu pod nohy, narovnat hlavu do vzpřímeného postavení s dalekým pohledem před sebe a vzpřímit tím hrudní oblast zad. Tak běžec dosáhne i mírného předsunutí pánve vpřed.
Plusy a minusyNegativa ohnutá hlava a dívání se pod sebe strnulá fixace paží, rotace předloktí před tělo, malá dynamika pohybu horních končetin mírně podsazená pánev těžkopádný dopad, nízká dynamika práce dolních končetin utahaný styl vytáčení špiček chodidel směrem ven Pozitiva náklon trupu vpřed bez záklonu adekvátní délka kroku rychlosti běhu Náprava srovnat předloktí podél těla a zvýšit rozsah pohybů paží předsunutí pánve - posilování břišního svalstva, cviky na protahování a uvolnění svalů bederní části zad přidat na dynamice práce dolních končetin - zejména zlepšit odraz protahovací cviky na prsní svaly a posilovací cviky mezilopatkových svalů (povedou k narovnání ohnutého hrudníku a ramena se posunou směrem dozadu a dolů) běžecká abeceda (nápomoc k technice i dynamice běhu) zařadit do běžecké přípravy i rychlejší úseky se soustředěním se na správnou techniku běhu, například stometrové rovinky svižnějším tempem (opakovaně) |
Jako doplněk k běhu by Petr mohl zařadit protahovací cviky na prsní svaly a posilovací cviky mezilopatkových svalů. Bude tak schopen držet ramena postavená směrem dozadu a dolů a tím se narovná i ohnutá hrudní část těla. Abych ale jen nekritizoval, pochvalou je, že horní polovina těla je celkově mírně nakloněna vpřed, tak jak to má u běhu být.
Druhým technickým negativem stylu běhu jsou horní končetiny. Ty u Petra téměř nevykonávají žádnou práci, jen se pohupují a navíc rotují před tělem. Paže jsou strnule fixovány a skloněny k břichu. Při pohledu zezadu na běžce nám o tom jasně napoví i lokty vytočené směrem ven od těla. Zcela zde chybí uvolněný pohyb v boční rovině. Jestli je něco, co může napomoci lehkosti běhu, jsou to právě paže a uvolněné předloktí s dostatečným švihem podél těla. Petr by měl paže více rozpohybovat a rozevřít.
Ohledně dolních končetin již padla zmínka o pánvi podsazené vlivem mírně ohnutých zad. Pokud běžec pánev předsune při běhu vpřed, napomůže to jejímu vyššímu postavení a tím dojde i k protažení běžeckého kroku. Nápomocí by pro Petra mohla být běžecká abeceda s případnou korekcí chyb, posílení svalů oblasti břišní paralelně se cviky na uvolnění a protažení bederního svalstva.
Špičky nohou jsou přespříliš vytáčeny směrem ven. Celková dynamika práce dolních končetin je jakási utahaná, bez razantnějšího odrazu. Dopad tak působí mírně těžkopádně. Petr by mohl dolní končetiny více rozpohybovat, vnést do běhu zejména výraznější pohyb bérce vpřed a dynamičtější odraz – a tím i mírně zvýšit letovou fázi běhu. Došlap by byl z větší výšky – a i to by napomohlo "odlehčení" běhu.
Délka kroku je adekvátní rychlosti běhu. Samozřejmě, při rychlejším a svižnějším běhu by Petr předvedl částečně odlišnou techniku. To je úskalím ukázek, kde běžci předvádí běh "v nízkých obrátkách", technika a podání běhu jsou tudíž částečně zkresleny, zejména co do práce a pohybu dolních končetin.
Dušan ErbsNa závodní úrovni se věnuje atletice od sedmé třídy základní školy (od roku 1993), na výkonnostní úrovni pak od roku 1996. Vstoupil do týmu AC Pardubice, v němž působí dodnes. Soustředil se střední tratě a po opuštění dráhové atletiky se plně věnuje dlouhým krosovým či silničním tratím na pět až patnáct kilometrů. Od roku 2003 je jeho druhým sportem canicross, je členem týmu SK Děti Severu. Je mistrem České republiky v krosu v rámci České obce sokolské, mistrem Evropy i světa v canicrossu a je trenérem atletiky.  |
