Rozbor běžeckého stylu: jedna běžkyně, dvě ukázky

Jedna běžkyně, vícero technických způsobů běhu. Tak bychom mohli zhodnotit video Radmily.

Pojďme si video ukázku rozčlenit do několika časových úseků, v nichž pak mýžeme zhlédnout odlišné podání práce dolních končetin.

Plusy a minusy

Pozitiva

• při uvolněném běhu: celková dynamika běhu, dlouhý krok
• velký rozsah pohybů bérce - zákop, předkopnutí
• vzpřímené držení hlavy a trupu
• špičky nohou nevybočují do stran

Negativa

• dolní končetiny: při přílišném soustředění se na běžecký pohyb mají nízkou letovou fázi, malý zákop, došlap „pod tělem“, krátí se běžecký krok
• ramena odtahují paže příliš od těla
• neuvolněný pohyb předloktí
• natažené prsty na rukou vedou ke ztuhlému pohybu celých paží

Náprava

•  běhat uvolněně a přirozeně, jak to běžkyně umí a předvádí v první části videa
• pokrčení prstů na rukou, mírně zabalit do dlaně
• pohyb paží vést více u těla
• nefixovat pokrčení v loketním kloubu - uvolnit pohyb
• běžecká abeceda

Mezi nultou až osmou sekundou a následně mezi dvaadvacátou sekundou a koncem videa lze sledovat poměrně slušnou švihovou práci bérců (zejména v části první, tedy do osmé sekundy). Zde Radmila využívá plně energie, kterou do pohybu dá. Vidíme dobře provedený zákop, který je potřebný k mikrofázi, při níž dochází k relaxaci lýtkových svalů a která prodlužuje letovou fázi běhu (též relaxační dobu pro dolní končetiny).

Kladně lze ohodnotit i následný došlap, k němuž dochází dostatečně před těžištěm těla. Jednoduše řečeno, běžkyně si jde pro došlap a následný odraz dopředu a tato technika výrazně napomáhá efektivitě běhu. Rychlosti běhu odpovídá délka kroku, nedochází k jeho zkracování, což je velmi pozitivní pro následný výkon a prožitek z běhu. Držení trupu a hlavy je v pořádku. Běh v této části působí velmi uvolněně – až na paže, ty si ale shrneme níže.

Nyní se pojďme podívat na zbylý úsek videa, tedy devátou až jednadvacátou sekundu. Ve srovnání s výše popsanou části je zde jiná práce dolních končetin. Zákop zde není téměř žádný a došlap je "pod tělem". Krok je tím zbytečně zkrácen. Tím, že je zde minimální letová fáze a odraz je jen velmi slabý, jsou chodidla "tahána" nízko nad zemí. Zkrátka, ve srovnání s předešlými fázemi ukázky je to téměř úplný opak. Jako by se běžkyně velmi snažila myslet na běh a přestala běžet zcela přirozeně. Takže rada zní: přestat se na běh a techniku jako takovou usilovně soustředit a běžet přirozeně a technicky správně, tak jak to Radmila předvádí v první části videoukázky. Přidat více švihu do pohybu dolních končetin.

Co se týká práce a pohybu paží, působí velmi křečovitě a jsou zbytečně příliš odtaženy od trupu.. Neuvolněný pohyb je zřejmě dán příliš pevným držením předloktí a také samotné ruky (dlaně). Natažené prsty se mohou klidně uvolnit, lehce pokrčit a zabalit do dlaně – a uvolnit tak napětí celého předloktí. Na video ukázce je viditelné, že běžkyně téměř "nepoužívá" loketní kloub - pohyb paží vychází z ramene a loketní kloub je i přes pokrčení předloktí jako by fixovaný. Tak dochází k již zmiňovanému příliš robotickému pohybu paží. Takže platí: nebát se uvolněnější předloktí zapojit do celkového pohybu horních končetin. Běžecká zásada zní: pokud běžec nedokáže řádně uvolnit právě horní končetiny a paže, brzy se zatuhnutí projeví i na zbytku horní poloviny těla a na celkové ztuhlosti běžce při vytrvalostním běhu.

Dušan Erbs

a závodní úrovni se věnuje atletice od sedmé třídy základní školy (od roku 1993), na výkonnostní úrovni pak od roku 1996. Vstoupil do týmu AC Pardubice, v němž působí dodnes. Soustředil se střední tratě a po opuštění dráhové atletiky se plně věnuje dlouhým krosovým či silničním tratím na pět až patnáct kilometrů.  Od roku 2003 je jeho druhým sportem canicross, je členem týmu SK Děti Severu.

Je mistrem České republiky v krosu v rámci České obce sokolské, mistrem Evropy i světa v canicrossu a je trenérem atletiky.

Dušan Erbs