Phoenix je evropský saňový pes, dříve jsi ale běhal s husky. Jaký je to rozdíl?
Tihle psi jsou velmi rozdílní, jak v povaze, tak i fyzické výkonnosti. Canyon, můj husky, je houževnatý, nezávislý, ale nikdy moc netáhl. Běhal vždycky srdcem a pro mě. Když jsem viděl, že se pro něj canicross stává obtížný, chtěl jsem tento sport přestat dělat. Přátelé mi však radili, ať si pořídím správného psa.
A volba padla na Phoenixe.
Je to naprostý sportovec, bez přestání běhá okolo mě. Má neobvyklou mentalitu, je odvážný. Jeho pohyb je dokonalý, když běží, běží na sto procent a z úsilí ho nic nerozhodí. Má neuvěřitelné fyzické kvality, z naší dvojice jsem to já, kdo limituje náš výkon. Jinak jsem ale s Phoenixem ve vzájemné shodě, je to těžké vysvětlit.
Jaký osud čekal Canyona, jemu je už canicross upřen?
Ne, Canyon dnes běhá s mojí ženou a vzájemně se s Phoenixem snášejí velmi dobře. Dnes je Canyonovi osm let, je součástí mého života.
Říkáš, že tím, kdo brzdí, jsi ve vašem tandemu ty. Účastníš se přitom běžeckých závodů, bereš to jako trénink na canicross?
Pravidelně se zúčastňuji běhů, abych zkontroloval výkonnost. Běžecký krok je ale v canicrossu velmi specifický, je třeba mít co nejdelší možný krok, aby byl tah psa co nejefektivnější. Pracuju hodně s biomechanickými aspekty běhu, díky nimž může Phoenix při závodě lépe využít své schopnosti.
Jak často trénuješ? Trénuješ i canicross, nebo běháš se psem na volno? A jak trénuješ Phoenixe?
Všechna svá tajemství nemůžu prozradit. (smích) Trénuji pětkrát týdně, canicross to ale není. Dvakrát týdně běhám na ovále, pak chodím s Phoenixem do lesa na volno. Taky posiluji, abych dokázal zvládnout Phoenixovu sílu. Psa trénuji v bikejoringu nebo na koloběžce. Trénuji taky sám na kole na rychlé trati, kdy Phoenix běží na volno, aby získal sílu. Miluje to.
Jak odpočíváš?
Odpočinek tvoří velkou část tréninku, proto je potřeba dobře vědět jak na to. Když jsem se věnoval triatlonu, naučil jsem se poslouchat své tělo. Jsem na sebe tvrdý v tréninku i při závodech, ale vím, že regenerace dokáže zlepšit výkon. Phoenix regeneruje mnohem rychleji než já, dávám ale dobrý pozor, aby pro něj byly tréninky pořád motivační a měl z nich vždy radost.
Nejzajímavější závody v ČeskuTěškov: 26.4. - 27. 4. 2014 (canicross, bikejöring, scooter, štafeta – běh, koloběžka a kolo) Sušice – Svatobor: 12.7. - 13. 7. 2014 (parádní canicross do kopce) Sadská: 16.8. - 17. 8. 2014 (Triatlon "Železný pes": canicross, bikejöring, scooter) Dobříš – Vlaška: 20.9. - 21.9 2014 (canicross, bikejöring, scooter, biatlon) Mladá Boleslav – Velké Finále: 27.9 - 28. 9. 2014 (canicross, bikejöring, scooter, zřejmě i biatlon) Více informací na canicross.cz |
Běháš opravdu rychle. Ve Švýcarsku jsi při štafetě předbíhal českého canicrossaře Michala Ženíška, a ten říkal, že to podle rychlosti, jakou jsi jej předběhl, vypadalo, že jedeš na kole.
Ve Švýcarsku byl náš běh ve štafetě šílený, běželi jsme 28,7 kilometru v hodině. Michala jsem předběhl, přišel mi po závodě gratulovat. Respektuji ho, má dobré výsledky a vášeň pro psy.
Od kdy se vlastně canicrossu věnuješ a co tě k tomu vedlo?
Začal jsem v roce 2008. Dělal jsem na vysoké úrovni triatlon a hodně cestoval, když jsem přestal, bylo mým snem pořídit si psa. Pořídil jsem si Canyona, a protože jsem nepřestal běhat, doprovázel mě na trénincích. Pak jsem na internetu zjistil, že existuje canicross. Zkusil jsem to a canicross se stal mou vášní. Emoce jsou při něm násobené vzájemnou spoluprací mezi člověkem a psem.
Titul mistra světa jsi získal, skvěle jsi měl ale rozběhnutý i evropský šampionát 2013 ve Švýcarsku. Nakonec tě diskvalifikovali, co se stalo?
První závodní den byl skvělý, druhého dne při hromadném startu byl ale Phoenix velmi natěšený, vytrhl se mi z rukou a rozbil mi sedák, deset vteřin před startem, proto jsem nemohl běžet. Bylo to velké zklamání, hodně jsem trénoval.
Seznamte seCanicross vás představí čtyřdílný seriál, který začíná třetího března na www.canicross.cz. Jednotlivé díly budou vycházet každé březnové a budou vás jimi provázet Nicole Marešová (trojnásobná vítězka etapového závodu Trophée des Montagnes) a Jiří Suchý (devítinásobný mistr České republiky v canicrossu a držitel celkem dvaceti medailí z mistrovstvích Evropy a jedné ze světového šampionátu). |
Je to škoda, mohl jsi být mistrem světa i Evropy.
To je pravda, ale i tohle je sport. Nehoda mi dala zkušenost, kterou jsem mohl využít hned na mistrovství světa. I tam se mi na startu rozbila šňůra, už jsem byl ale připravený, nezpanikařil jsem, Phoenix se vrátil zpět ke mně, opravil jsem šňůru a mohl jsem znova vystartovat. Ten den jsme zaběhli závod našeho života, tři kilometry jsme dali průměrnou rychlostí 26,5 kilometrů v hodině.
Zajímáš se i jiné sporty?
Mám rád všechny sporty mimo fotbalu, protože vyjadřují všechny hodnoty, které vyznávám. Sport spojuje, vytváří vibrace, přináší emoce, které nikde jinde nenajdete. Hlavně jsem fanda klasického lyžování a biatlonu. Když jsem získal titul mistra světa, pozvali mě do Elysejského paláce a do francouzského olympijského centra, kde jsem měl možnost setkat se s dalšími mistry světa z roku 2013, jako je judista Teddy Riner nebo trojskokan Teddy Tamgho. Měl jsem radost jako malé dítě.
Uvidíme tě letos v létě na etapové Trophée des Montagnes, Tour de France canicrossu?
Tento rok bohužel ne, ve stejné době organizuji tréninky canicrossu. Můj hlavní cíl je navíc mistrovství Evropy v Burgundsku a myslím, že Trophée des Montagnes vezme dost sil, což může ovlivnit výkon ke konci sezony. Před dvěma roky jsem běžel několik etap, ale měl jsem docela obavy. Je to krásný závod, ale neslučuje se s mými fyzickými schopnostmi. Miluji, když je závod rychlý, dokonce i v případě, že je technický, ale Trophée des Montagnes je opravdu extrém.
