1. Příroda
Nejdůležitější je pro mě samotné místo. Být v přírodě a zapomenout na kancelář, lidi, ruch ulice. Bydlím na kraji města, z okna mám výhled na poušť. Asi deset minut pěšky od mého bytu je naštěstí několik hektarů velký park se dvěma umělými jezery, spoustou palem, jehličnatých i listnatých stromů, altánků, dětských hřišť, travnatých ploch a vodotrysků. Je to místo jako z jiného světa, kde je běhání úžasný zážitek.
Užívám si pohled na zeleň a vlhkost vzduchu ze zavlažování, které občas zkropí i chodníky táhnoucí se přes celý park. Líbí se mi, že si mě tady jako cizince nikdo nevšímá. Po hodině běhu úplně zapomenu, že jsem na Středním východě. Park je navíc celou noc osvětlený, což se hodí zejména v létě, kdy se denní teploty blíží k padesáti stupňům: po desáté večer je už v parku příjemných třicet, při nichž se dá běhat.
2. Běhání je pro všechny a zadarmo
Najít si pravidelnou aktivitu a neutratit za ni moc peněz není v Kurdistánu moc jednoduché. Vstup do bazénu stojí v průměru 12 amerických dolarů, do posilovny 15. Těchto míst není v Erbilu mnoho, nejsou dobře dostupné a na většinu z nich mají navíc zakázán vstup ženy. Běh je proto prakticky jedinou aktivitou, jak si jít s kolegyní někam zasportovat a nic za to neutratit.
Michal Novák s polským kolegou Rafaelem
3. Příprava na maraton
Běhání je pro mě radost, relaxace, příležitostná sociální aktivita, motivace k překonání sebe samého. I když nejsem příznivcem hromadných sportovních akcí, jako další výzvu chci zkusit maraton. Letos jsem podruhé v životě běžel půlmaraton, ale kurdští organizátoři bohužel nepojali akci příliš seriózně a celé to skončilo menším chaosem (hodinové zpoždění, dva nevydařené starty, žádné informace v angličtině, žádné měření času). Maraton mě ale vždycky fascinoval a po patnácti letech běhání je načase trénink oficiálně zúročit, ne však v Kurdistánu.
4. Povídání
Chybí mi možnost sednout si s kamarády u piva a popovídat si. Proto je zde pro mě běh nejlepší příležitost pro rozhovor s kamarádem či kolegou. A nejen to, po určitě vzdálenosti se dozvíte věci, které byste za jiných okolností nikdy neslyšeli. Běh vás donutí být upřímný, chcete sdělit věci jasně, stručně a upřímně, abyste se v příští vteřině mohli znova nadechnout a neztrácet čas dalším vysvětlováním.
5. Duševní hygiena
Pokud běžím delší dobu sám, musím něčím zaměstnat hlavu. Najít si téma, které mě zabaví a nedovolí mi myslet na to, jak těžké mám nohy, kolik kilometrů mi ještě zbývá do cíle, jak pomalu se vleče čas. Při běhu se proto mohu daleko lépe soustředit na problémy, zapojit fantazii a vidět věci z jiných úhlů. Každý trénink je menší meditace, všechny starosti jsou ve srovnání s tím, co jsem právě zaběhl, naprosto triviální.
6. Překonání sebe samého, svoboda
Není nic lepšího než překonat sám sebe. Pokaždé, když uběhnu delší vzdálenost nebo lepší čas, cítím obrovský pocit zadostiučinění. Každý nový rekord je pro mě výzvou a motivací k dalšímu tréninku. Nepotřebuju soupeře, vystačím si sám. Když běžím, nikdo neřeší, jak vypadám, jaká je moje práce, co si myslím a jak se u toho tvářím, v co věřím, z jaké země pocházím.
7. Závislost
Běhání je jako droga. Chcete znova a znova zažít radost a pýchu ze svého výkonu, příjemnou bolest nohou, uklidnění dechu, pocit sebedůvěry. Jakmile si na to člověk zvykne, stane se z běhu rituál, bez něhož je velmi těžké vydržet třeba jen jeden týden.
