Jako by byly nutným zlem. Nějaké prostě mít musíme, jsou ale schované v botách, těžko se s nimi pyšnit. O nových silničkách nebo krosovkách se baví všichni. O nových ponožkách nikdo.
Přehlížíme je zcela neprávem. Ponožky jsou pro běžce strašně důležité, kdo už si nějaké špatně vybral, ví to. Naše milované běhání nám mohou pěkně zkazit. Třeba rovnou ten nejdůležitější závod, na který jsme se před tím řadu měsíců připravovali a těšili.
Mně se to stalo, před šesti lety jsem se rozhodl, že uběhnu maraton. Na takovou premiéru to chce nové ponožky, řekl jsem si a koupil značkové. Chyba číslo jedna: byly spíše "značkové". A chyba číslo dvě: vzal jsem si je bez vyzkoušení rovnou na závod. Jediné štěstí bylo, že jsem puchýře a odřeniny, které obě moje mýlky vyprodukovaly, vnímal o to méně, že mě při maratonu postihly i střevní potíže. A ty měly přednost.
Pestrý výběr: bambus i stříbro
Proto jsem se o ponožky začal zajímat. Bylo pro mě překvapením, co všechno se u nich dá sledovat: rozdílné materiály a speciální druhy vláken, švy nebo bezešvé technologie, antibakteriální a vodoodpudivé vlastnosti, zónování, tedy zesílení nejvíce namáhaných partií nohy, protiplísňový efekt a mnoho dalšího. Úplná ponožková věda.
K čemu jsem dospěl? Než to vyzradím, vyšlu tři zásadní upozornění. Za prvé: neběhám ve fivefingerskách a nikdy jsem neměl odřeniny mezi prsty, proto se vůbec nevyznám v pětiprstových ponožkách, nepoužívám je. Za druhé: neběhám ultra, takže nevím, co ponožky dělají po 60, 80, 100 a více kilometrech, jsem normální hobík, co končí maratonem. A za třetí: vždy záleží, jaké mám boty, když nebudou dýchat, veškerá vlhkost v botě zůstane a ponožka, i kdyby byla božská, udělá puchýře.
Každopádně je třeba mít ponožky funkční, ne obyčejné, bavlněné nestačí. Funkční obsahují elastan, který zaručuje jejich dobrou přilnavost, tedy že nebudou jako onuce. A pak je potřeba vycházet z toho, na jaký druh běhání si je zamýšlím vzít: na kratší silniční běhy, kros v terénu, běh ve sněhu, na maraton? Do tepla, do zimy?
Do teplého počasí a do terénu jsou nejlepší ponožky s vláknem coolmax. Ten totiž výborně odvádí pot, takže vám dlouho vydrží pocit suchých nohou. Na podzimní pobíhání mokrou přírodou a skrze potoky si je ale rozhodně neberte, protože neudrží teplo.
Na běhání v zimě je fajn materiál na ponožky, ale i na tričko, vlna Merino. Nevím, jak to ony australské ovce dělají, ale v "jejich" ponožkách mi je teplo i při běhu přes zimní pláně. A nenacucají se tolik potem. Proto je můžu doporučit i na běžky nebo horskou turistiku.
U ponožek pro běžný trénink (silnice a parky, plus minus patnáct kilometrů) je podle mě celkem jedno, z jakých materiálů jsou složeny – pokud obsahují elastan. Jednou z možností je bambusové vlákno, protože je duté a vtahuje vlhkost do sebe. Na kratší vzdálenosti to funguje a nohy jsou v suchu, ale časté používání může znamenat větší zápach. Pokud s tím taky bojujete, vyzkoušejte některý z materiálů obsahujících stříbro. Vypadá to jako alchymie, ale fakt je, že ponožky s ionty stříbra prostě nepáchnou.
Na vzdálenosti nad 25 kilometrů se mi osvědčily ponožky s profilenem. Jsou trochu dražší, ale na noze opravdu sedí a eliminují tím nežádoucí tření. Puchýře v nich nevzniknou asi i proto, že ponožky jsou buď bezešvé, nebo je šev přes prsty plochý, takže nezlobí.
V tom, kolik je za kvalitní běžecké ponožky rozumné dát peněz, se budeme samozřejmě lišit. Já se snažím o pověstný zlatý střed, trochu si připlatit se určitě vyplatí, vrátí se nám to i delší životností ponožek. Ponožky nápadně levné čili pod stovku preventivně ignoruji. Stejně tak ale i ty evidentně předražené. Zakotvil jsem u ponožek Lasting, které mě přijdou zhruba na sto padesát až dvě stě korun.
Jak na maraton
Letos jsem vběhl mezi PIM Kings. Udělovat královské rady o běhání kvůli tomu nehodlám, ale o získané "ponožkové" předmaratonské zkušenosti se podělím rád. Těm, kdo se na svůj první závod teprve chystají, by se mohly hodit. To nejdůležitější: Když už tedy nějaké kvalitní běžecké ponožky máte, neopatrujte je netknuté ve skříni s tím, že si je vezmete až v den D na váš životní závod. Vyzkoušejte je postupně, začít byste s tím měli nejpozději měsíc před maratonem.
Nejprve doporučuji se v nich jednou projít, v tomtéž týdnu pak proběhnout lehkým klusem, například v rámci odpočinkového tréninku, dejte v nich tak osm deset kilometrů, a to v botách, v nichž budete závodit. Každá bota má totiž trochu jiný tvar, šněrování a jazyk, sklon paty a tak dále. Je-li vše OK, vezměte si ponožky tři čtyři týdny před maratonem na rozhodující dlouhý trénink. Po více než třiceti kilometrech, opět v závodních botách, poznáme, jak se nové ponožky opravdu chovají (pro jistotu si ale na tento klíčový běh vezmeme s sebou i ponožky náhradní).
Pokud se v testu osvědčily, je vyhráno. Poslední vychytávka: vezměte si je i na rozklus den před maratonem. Propotit je nestihnete, ale žádoucím způsobem se přizpůsobí vašim nohám (jde hlavně o prsty). Nejsou-li ponožky řešené zvlášť jako pravá a levá, po rozklusání si je na závod takto připravte, podle toho, jakou jste měli na jaké noze. Váš maraton pak bude záležet na vaší hlavě, nohách, endorfinech, nedojede na špatné ponožky.
